Smuteční slavnost

Film je rozdělen na tři části. První je Chladilova smrt. Druhá je Odchod. A třetí Smuteční slavnost. 20 let si tenhle film poležel v trezoru a čekal na svoji premiéru. Proč ? Je zcela patrný z jeho obsahu. Ukazuje totiž jací byli komunisti zmrdi. Nejenže ničili lidem životy když ještě žili. Oni jim nedali pokoj ani po smrti. Film plnej tísnivé atmosféry, bezmoci a beznaděje. Tohle prostě nemůže nechat člověka chladným. (19.03.2023)

Zajímavé dílo popisující nesmyslnou aroganci komunistického režimu. Musím v této problematice souhlasit s Galadriel - popis je tak dobrý, že se ani nedá divit, že tento film byl trezorový. Nejzajímavější scéna - zaujal mě hlavně moment stěhování Chladilových: vrchnost říká, tohle si vzít nemůžete, pí. Chladilová na to - to je ale moje, nikoli mého muže. Ovšem na to bolševik nedá a vrcholí to tak, jak to vrcholí. Pokud se rozhodnete podívat, uvidíte sami. Nejedná se o nic kinematograficky přelomového, nicméně se nedá říci, že bych se například během sledování nudil. Během sledování mi chyběla akorát jedna věc - nějaká zajímavější pointa snímku, tohle bylo nedostačující. 80%. (17.01.2009)

Muž, který překážel zaživa, je natolik zlomyslný, že překáží i po smrti. Tvrdohlavá vdova svým rozhodnutím pohřbít manžela coby oběť kolektivizace v rodné vesnici je testem režimu, jestli se od časů tvrdého stalinismu naučil zacházet se svými domnělými i skutečnými odpůrci lidštěji, jestli dokázal pochopit, že je lepší přesvědčovat a jít příkladem než přikazovat a trestat. Jde o hořký a nepříjemný komorní příběh, nicméně snímek, který považuju za jednu z nejzásadnějších uměleckých výpovědí o 50. letech v Československu. Jeden z klenotů české kinematografie konce 60. let a zároveň film, který jako jeden z prvních putoval do trezoru. Celkový dojem: 95 %. (13.03.2016)

Podle mého názoru to není vyloženě film, který bych mohl zařadit k vrcholům čs. nové vlny - ke kvalitám filmů takového Formana má podle mě docela daleko. Svým tématem a smutným osudem trezorového filmu však film dozajista mezi jinými vyniká. Novodobá variace Sofoklovy Antigony na české vesnici obsahuje celou řadu silných momentů a v retrospektivních scénách sledujících násilnou kolektivizaci a znárodňování majetku hlavních postav téměř dosahuje působivosti Jasného RODÁKŮ. Snímek zaujme kamerou, která hodně pracuje s kontrastními obrazy, skvělými hereckými výkony (fantastický Josef Somr v hlavní záporné roli) a propracovanou symbolikou (závěrečná scéna, v níž hlídač věže se svazkem klíčů v ruce vyhání komunistické funkcionáře sledující pohřeb mrtvého sedláka, protože končí otvírací doba, pozoruhodným způsobem předznamenala pád režimu o 20 let později, který si lidé obdobně "vyzvonili" s klíči v rukách). Při sledování tohoto filmu se člověk nemůže ubránit vzteku nad tímhle zkurvynárodem a tím, co se tu dělo. Jakákoli repríza tohoto filmu v telce je záslužný počin a povinně by to měli sledovat v první řadě všichni voliči komoušů. (15.04.2015)

Tenhle film by se měl povině vysílat všem mladým, kteří by volili komunisty. Tahle syrová výpověď doby 50. let mluví za vše. Pro mě nejlepší trezorový film. Premiéru měl až 16.11.1989 na Filozofické fakultě v Praze. K filmu složil hudbu vynikající skladatel Jiří Kalach, která je tak pochmurná jako celej snímek. Matylda (Jaroslava Tichá) a Devera (Josef Somr) jsou perfektně obsazeni, stejně jako další herci i neherci. Neskutečná výpoveď tehdejší šílené doby. (10.02.2013)