Divoké včely

Nejprve jsem byla tak nějak zrozpačitěna, po třetím sledování (které si vynutily nesporné roztomilosti nacházené na Zdeňku Raušerovi) s hrůzou zjišťuji, že je to pro mě jaksi divoce přitažlivé. A dovoluji si říci, že až se na to za nějaký čás podívám znovu, tak se mi to už zase líbit nebude. Ta moje náladovost je prostě strašná. Ach. Ach ouvej. Na scénu Láďova finálního vystoupení na zábavě se můžu dívat pořád dokola. Takže to bude za pět. (29.01.2010)

ČT2 HD - Mám rád takové ty obyčejné filmy z obyčejného prostředí s obyčejnými lidmi, kde se toho dějově moc neděje. Ale tohle bylo i na mě trochu moc. Děj totiž naprosto o ničem, dialogy povětšinou dost hloupé a nudné a jenom díky posledním zhruba 20-ti minutám dávám dost štědré hodnocení. Sice mám režiséra Slámu ve svých TOP, ale musím uznat, že tento jeho první velký filmový počin se moc nepovedl. Jo a abych nezapomněl...nejlepší postavu ztvárnil Jaroslav Dušek, ten mě jako jediný rozesmál. 59% (12.11.2015)

Asi druhý nejznámější film Bohdana Slámy..hned po Štěstí. V Divokých včelách si k němu režisér razí hrubou silou cestičku, ale místy ještě dosti nemotorně. Ovšem Tatiana Vilhelmová, Jaroslav Dušek a v neposlední řadě Pavel Liška aka Michael Jackson nasazují hereckou laťku (a s tou i pomyslnou kvalitu filmu) hodně vysoko. (08.01.2007)

Stále stejná poškrábaná deska postmoderní filmové narace... Ačkoli je dějištěm severomoravský venkov, prázdnota a bezvýchodnost je stále stejná... Prázdnota "vně" filmového světa, ale bohužel i prázdnota filmu samotného. Příšerná tříšť dialogů, ve kterých se snoubí naprostá stupidita s poměrně dobře trefenou vulgaritou, postavy črtané podle stereotypního schématu "duše lapená prostředím --- chce uniknout / nechce uniknout", nulové tempo vyprávění, rezignace na epičnost se vším všudy... Nebavilo mě to nikdy, nebaví mě to ani tady. Ano, herecké výkony jsou ucházející, ale vzato do důsledku, skutečně o čem hrát má snad jen Majkl Pavel Liška, ostatní postavy jsou spíše ztišenými, či nařvanými karikaturami v kultivovanější a intelektuálnější interpretaci, než jakou nabízí Troškův arcividlácký epos Slunce, seno. Bohdan Sláma se snažil trefit optimální tón mezi komedií a dramatem, ale podařilo se mu vytvořit jakési neutrální a bezpohlavní pořvávání, které mě spolehlivě ukolébalo. Snaha po formanovsku vyřešit "zápletku" na tancovačce není o nic přesvědčivější než celý dosavadní průběh. Divoké včely řadím po bok filmů jako Anděl Exit, Šeptej, Samotáři atd. Ačkoli jsou jiné prostředím, snaha podat svědectví o dětech svého věku je stejně úporná, stylizovaná, křečovitá... nepodařená. (03.12.2004)

Poznání, že Praha, Brno nebo Ostrava nejsou celou republikou, baže dokonce ani souhrn menších měst nemůže dotvořit předsvědčivý obraz naší země sice není převratné, ale ani zanedbatelné. Obraz českého venkova v jeho pohraničním vyvedení tu už opravdu dlouho nebyl. Renesance neherectví ovšem nedokáže překrýt nedodělky Slámovy dílny; syrovosti a protokolární všednodennosti je tu najednou až přehršel. Statičnost všedního dne a zpomalení dějů s jejich pidivrcholy vesnických zábav, sociálních obtížností i tribuny zdejšího obchodu tu jsou ovšem zachyceny dokonale. Neškodí, když se připomene, že i to je Česko a že lidé, žijící na venkově, jsou cenní a plnohodnotní jako kdokoliv druhý. I tady se tápe, i tady jsou úspěchy a pády, i tady se miluje a vzniká nový život. Slámově režii je nutno přičíst k dobru, že profesionální herectví je v jeho dikci stejně přesvědčivé a spontánní jako přirozenost neherců hrajících sebe sama. Přes napadnutelná místa a slabiny film určitě patří k nadprůměru - a to k silnému nadprůměru - naší polistopadové filmové tvorby. (13.07.2008)