Dva týdny štěstí

I po těch letech celkem vtipná komedie, jakých se tehdy točilo strašně moc. I zde je banální záměna spouštěčem k řadě komických situací, které byly povětšinou vtipné, i když tak trochu lehce předvídatelné. Pan Marvan zde podává svůj standartní excelentní výkon, nemohu si pomoct, ale jeho nerudný dědek mi místy dost připomínal legendárního Funese. Takže by se dalo s jistou nadsázkou říci, že náš pan Marvan je Funes z Wishe (což je teď dost populární přirovnání). Je vidět, že tehdy šlo natočit vtipnou (i když hodně naivní) komedii, třeba scéna na jezeře (zadní projekce), nebo scéna s tanečky, v obou případech jsem se královsky bavil a to i díky oběma novinářům, to samé platí i pro scénu sběru hub v lese. Měli jsme skvělé režiséry, scénáristy, ale i samotné herce, což nyní naprosto zoufale postrádáme (můj subjektivní názor). Občas mě až sralo to, jak to napsat, to "levicové smýšlení" filmu (pan generální ředitel prozře, přestane tokat s Adinou, která tam pobíhá v sexy outfitech, nic ji neřekne a snáší její pokárání vždy bez keců a s úsměvem, dá na její rady a zlepší zaměstnancům pracovní podmínky, zafinancuje stavbu metra atd.). Samotný přeslazený konec jako z nějaké telenovely byl už z dnešního pohledu úplně mimo mísu a i kvůli němu jsem nedal filmu plný počet. (17.06.2024)

"Šédí muška na štěně, na štěně, na štěně, šédí muška na štěně, šedí a špí..." :-) Tahle dětinská písnička se mi vybaví, kdykoli vidím Adinu Mandlovou. Pochází z této veselohry o chudé úřednici, která vyhrála čtrnáctidenní pobyt v luxusním letovisku a setkává se tam s jistým generálním ředitelem. Ten předstírá tutéž výhru, aby zachoval své inkognito. Všimněte si, že každý tehdejší tvůrce měl Adinu zaškatulkovanou nějak jinak. Hugo Haas ji uvedl do společnosti a naučil ji duchaplné ironii, ale paradoxně jí přisuzoval postavy naivních dívenek, bez dechu naslouchajících slovům svého mentora. Otakar Vávra v ní viděl schopnou charakterní herečku. Martin Frič ji osobně neměl moc rád, u něj byla snad pokaždé vypočítavou mondénou a ledovou královnou. No a nejpřekvapivěji ji využíval Vladimír Slavínský. Obsazoval ji do rolí, které byly jednak komediální (viz hlavně Holka nebo kluk), ale především to byly nenáročné dívky z chudých poměrů. Takže vyložené protiúkoly. :-) Tahle lidovka se Slavínskému docela povedla, už pro to neobvyklé spojení Mandlové s Jaroslavem Marvanem. 60% (08.02.2006)

Jak již tady někdo níže psal, film je tak nabitý pozitivní energii, že jí snad podlehne i zarytý pesimista. Je více faktorů, které k tomu přispěly - kouzelné (mimo)hotelové prostředí, herecké obsazení v čele - kdo je vlastně v jeho čele? Adinka, Jaroslav Marvan či neodolatelný Raoul Schránil a pan ministr?!, dialogy včetně nezapomenutelné "mušky na štěně" a v neposlední řadě samotný děj. Film nepředstavuje nic nového, převratného, přesto diváka upoutá k obrazovce. Je to ta atmosféra, která z něj čiší - ta "pravá první republika" (i když v té době vlastně již o první republice nemohla být řeč), ke které vzhlížím s obdivem a úctou - ačkoli ani tehdy nebylo vše dokonalé... (18.01.2008)

Jeden z nejrozporuplnějších režisérů třicátých a čtyřicátých let Vladimír Slavínský dokázal točit řemeslně nečekaně dobré a divácky vděčné komedie. MUŽI NESTÁRNOU jsou jednou, DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ další zdařilou demonstrací tohoto faktu. Až překvapivou univerzálnost svého hereckého talentu tu prokazuje Adina Mandlová (ve filmu SVĚT PATŘÍ NÁM tato na první pohled mondénní žena burcuje národ proti fašistickému nebezpečí). Tradičně skvělý Marvan jen potvrzuje své prvotřídní univerzální herectví. Sledujeme-li film pozorně, neujde nám, že se tu objevuje celá řada postřehů a výstižných narážek charakterizujících dokonale dnes přes propast času neviditelných detailů prvorepublikové "vyšší" společnosti pomyslných horních deseti tisíc, mj. i detaily prvorepublikové hospodářské politiky. Čiperný děj plynule střídající vážné i zcela nevážné scény a dialogy i dnes působí uklidňujícím, osvěžujícím dojmem. Je to ten typ filmu, o kterém se nepíší rozjásané rencenze ani studie, bez kterého se však všední den mění v šeď ještě šedší než obvykle. (25.09.2008)

Chudobná mladá úradníčka prišla ku šťastiu a dokonca až k šťastnému zoznámeniu s ministrom a jeho štátnym tajomstvom. Adina Mandlová je sympatická a rozpráva tempom guľometu, v komédii sa pri hereckej elite určite nestratila. Príbeh ubieha lepším tempom na začiatku, ako na konci, ten bol až príliš presladený. (12.09.2015)