Dva týdny štěstí

Průměrná komedie, jakých se tehdy točilo spousta. Tedy neurazí, ale ani neoslní (Madlová tradičně půvabná, v této době už rovněž herecky vyspělá, což se nedalo tvrdit o jejich počinech ve třicátých letech s výjimkou roku 1939, Schránil v klasické roli muže ve fraku, jenž se zamiluje do hlavní hrdinky, Marvan opět úžasný - zastiňuje ostatní herce, pozitivně mě překvapila i Šlemrová, ve své menší roličce - tato herečka je opravdu nedoceněná, její herecký um je neoddiskutovatelný). Přesto (nebo proto) je tento film dobré shlédnout. (06.07.2012)

Chudobná mladá úradníčka prišla ku šťastiu a dokonca až k šťastnému zoznámeniu s ministrom a jeho štátnym tajomstvom. Adina Mandlová je sympatická a rozpráva tempom guľometu, v komédii sa pri hereckej elite určite nestratila. Príbeh ubieha lepším tempom na začiatku, ako na konci, ten bol až príliš presladený. (12.09.2015)

Příjemná protektorátní komedie ze série Adina Mandlová u Vladimíra Slavínského. Po té, co se nejprve Slavínský našel v obsazování Lídy Baarové, následovalo několik filmů s Hanou Vítovou a konečně jeho nejslavnější série s Věrou Ferbasovou. Adina se nejprve objevila celkem nenápadně ve své šablonce mondénní slečny v Rozkošném příběhu (1936), později pak v rolích snaživých děvčat v Bílé vráně, Svatební cestě a ve zcela klíčovém filmu pro její kariéru - v Holce nebo klukovi? (1938). Mezitím se upevnila její pozice v českém filmu a v Přítelkyni pana ministra a zde ve Dvou týdnech štěstí (1940) se Slavínskému odvděčila za svůj průlom. Shodou okolností se v obou filmech bilancuje stejné téma záměny a vyzývavá směšnost "státních tajemství", stejně jako potřeba pražské podzemní dráhy, která skutečnost předběhla o celých 35 let. Aktuální je také téma nevybíravých žurnalistů a lsti, která se tak přirozeně snoubí s láskou a nápravou povahy starého bručouna. Konečně, prožít takovou dovolenou na útraty Pestrého týdne - také bych si, jako malá úřednice živící sebe i maminku, dala říci. (08.07.2012)

Bez tradičně dobrého a hlavně přirozeného Marvana by tato společenská komedie z docela solidním námětem byla takřka průměrná..Podle mého jinak skvělá Adina Mandlová zde lehce přehrává a působí až dětinsky..Naopak skvěle jsem se zasmál při scéně a krátkém štěku lehce nahluchlého Ference Futuristy v hospůdce..Pro Raoula Schránila to zase byla jedna z prvních hlavních rolí. Již zmíněný šlágr "Sééédí muška na stěne" (společně právě s Ferencovým štěkem podle mého poznávací znamení tohoto filmu), kdykoliv ho slyším tak mi ale lehce zabrní:-) Podobně laděnou Přítelkyni pana ministra (opět Slavínský, Marvan, Mandlová) mám o dost radši...ps: Pokud jste nevěděli tak se natáčelo v Jevanech u Prahy. Ale i tak přesto předevše se jedná o milou, sympatickou ale hlavně koukatelnou komedii ve Slavínského filmografii o lehčí nadprůměr. Zajímavé komentáře: Oskar, Eodeon. (11.05.2006)

"Šédí muška na štěně, na štěně, na štěně, šédí muška na štěně, šedí a špí..." :-) Tahle dětinská písnička se mi vybaví, kdykoli vidím Adinu Mandlovou. Pochází z této veselohry o chudé úřednici, která vyhrála čtrnáctidenní pobyt v luxusním letovisku a setkává se tam s jistým generálním ředitelem. Ten předstírá tutéž výhru, aby zachoval své inkognito. Všimněte si, že každý tehdejší tvůrce měl Adinu zaškatulkovanou nějak jinak. Hugo Haas ji uvedl do společnosti a naučil ji duchaplné ironii, ale paradoxně jí přisuzoval postavy naivních dívenek, bez dechu naslouchajících slovům svého mentora. Otakar Vávra v ní viděl schopnou charakterní herečku. Martin Frič ji osobně neměl moc rád, u něj byla snad pokaždé vypočítavou mondénou a ledovou královnou. No a nejpřekvapivěji ji využíval Vladimír Slavínský. Obsazoval ji do rolí, které byly jednak komediální (viz hlavně Holka nebo kluk), ale především to byly nenáročné dívky z chudých poměrů. Takže vyložené protiúkoly. :-) Tahle lidovka se Slavínskému docela povedla, už pro to neobvyklé spojení Mandlové s Jaroslavem Marvanem. 60% (08.02.2006)