Dva týdny štěstí
Zwei Wochen Glück
Two Weeks of Happiness
Réžia:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef DobešHrajú:
Adina Mandlová, Raoul Schránil, Jaroslav Marvan, Rudolf Deyl st., Miloš Nedbal, Bedřich Veverka, Míla Svoboda, František Vnouček, Marie Blažková (viac)Obsahy(1)
V oddechové situační komedii Vladimíra Slavínského z roku 1940 se můžete podívat, co všechno se může přihodit, když nepříliš majetná dívka prožije dva týdny dovolené ve velkém luxusním hotelu. Usmálo se na ni štěstí a v novinové anketě získala hlavní výhru. Jak se později ukáže, je to i výhra životní… V roli půvabné hrdinky uvidíme hvězdu naší předválečné kinematografie Adinu Mandlovou. Jejími partnery v pestré přehlídce významných hostů hotelu i personálu jsou další tehdejší slavní herci – např. Raoul Schránil, Rudolf Deyl starší, Bohuš Záhorský, Miloš Nedbal a Jaroslav Marvan. (Česká televize)
(viac)Recenzie (62)
„Ne, ne, ne, ne, i kdyby se jednalo o stovky milionů, pane řediteli, to už není má věc, protože pro banku neexistuji. Myslete si, že jsem umřel, že jsem měl kremaci, že jsem se utopil!“ Co musí jeden udělat, aby měl chvíli klid…Žádná komediální hitparáda. Pár lepších momentů má Marvan, Nedbal a Futurista (z minima vytěžil maximum), zbytek je buď nevýrazný či nevtipný (žurnalisté). A to včetně zamilovaných, neb upocený Schránil je spíš otravný a šarm Mandlové v mých očích moc nefungoval, i když znovu mě její postava něčím překvapila (infantilní, ale přesto kouzelný kratičký pěvecký duet s Marvanem). Strojenou srdečnost zaměstnanců ponechám bez komentáře. Spíš podprůměrná zábava s několika světlými chvilkami a docela příjemnou atmosférou. „Někdo mi ukrad vůz!“ - „Ale kdepak ukrad, to náš Tonda je taky šofér, von vám s ním jel pro benzín. Ale stejně říkal, že tam máte benzínu habaděj.“ - „Lidi, co jste mi to provedli?!“ - „Ale nemějte žádnej strach, von už se čtyřikrát naboural, von si dá sakra pozor, aby se znova nenaboural!“ ()
Skvěle obsazený film s výborným scénářem. Některé scény, jako jsou ta s Ferencem Futuristou či rozhovor Adiny Mandlové s Jaroslavem Marvanem o státní půjčce jsou nezapomenutelné. Přiznám se, že si tento film trošku pletu s "Tři muži na sněhu", ve kterém byla podobná záměna postav použita o 4 roky dříve. ()
Září 1940. S končícím létem se připravovala velkolepá oslava významného životního jubilea mohykána českého filmu a jednoho z otců zakladatelů Vladimíra Slavínského. Temperamentní "syn hor" si ke svým abrahámovinám nemohl přát nic menšího, než další úspěšnou veselohru, s níž by válcoval podzimní sezónu v pražských biografech. Úspěch a vyprodané kinosály byly hnacím motorem pro Slavínského a s prostředími, která důvěrně znal, nemohl zklamat ani producenty. Nebylo tedy nejmenších pochyb o tom, kam zasadit příběh mladé úřednice a ministerského tajemníka. Centrum pražské smetánky v nedalekých Jevanech patřilo k vyhlášeným lokalitám již v období první republiky a zdejší síť luxusních hotelových komplexů byla jako stvořená pro delikátní záležitosti státních tajemství a úzkostlivě střežená inkognita vlivných bankéřů. Jména Adiny Mandlové a Raoula Schránila slibovala mnohé, také proto, že obě filmové hvězdy pojilo silné přátelské pouto i mimo dosah kamer. A poněkud netypická charakterová proměna příslušníka horních deseti tisíc v Marvanově znamenité interpretaci přináší do filmu šťavnatý komediální náboj a vytváří sympatické pozadí pro romantickou zápletku v podání Mandlové a Schránila. Příběh má spád, přehledné dialogy i neobvyklou pointu a současného diváka si získá vedle prosluněné letní atmosféry i roztomilou písničkou o mušce. Příjemné zakončení jednoho válečného léta. Ani se nechce věřit, že nad okupovanou zemí už víc jak rok visely vlajky s hákovým křížem. ()
Další skvelá komedie s Jaroslavem Marvanem a báječnou Adinou Mandlovou, kterým výborně sekundují Raoul Schránil a Miloš Nedbal. Ten je v roli sekčního šéfa nepřekonatelný. Opět ale snímek trochu kazí ta kapitalistická agitka. Obyčejná úřednice udělá z ministra vlastence a z nemilosrdného pracháče, generálního ředitele, toho nejhodnějšího kapitalistu. Soudruzi mohou jenom tiše závidět. Ale stejně dávám 4*, protože i přes tyto chybičky krásy je to skvělá zábava ()
"Šédí muška na štěně, na štěně, na štěně, šédí muška na štěně, šedí a špí..." :-) Tahle dětinská písnička se mi vybaví, kdykoli vidím Adinu Mandlovou. Pochází z této veselohry o chudé úřednici, která vyhrála čtrnáctidenní pobyt v luxusním letovisku a setkává se tam s jistým generálním ředitelem. Ten předstírá tutéž výhru, aby zachoval své inkognito. Všimněte si, že každý tehdejší tvůrce měl Adinu zaškatulkovanou nějak jinak. Hugo Haas ji uvedl do společnosti a naučil ji duchaplné ironii, ale paradoxně jí přisuzoval postavy naivních dívenek, bez dechu naslouchajících slovům svého mentora. Otakar Vávra v ní viděl schopnou charakterní herečku. Martin Frič ji osobně neměl moc rád, u něj byla snad pokaždé vypočítavou mondénou a ledovou královnou. No a nejpřekvapivěji ji využíval Vladimír Slavínský. Obsazoval ji do rolí, které byly jednak komediální (viz hlavně Holka nebo kluk), ale především to byly nenáročné dívky z chudých poměrů. Takže vyložené protiúkoly. :-) Tahle lidovka se Slavínskému docela povedla, už pro to neobvyklé spojení Mandlové s Jaroslavem Marvanem. 60% ()
Reklama