Falešná kočička

Pro Věru Ferbasovou, jakkoli naivně a podobně své role hrála, mám slabost. Zde však na mě její herecký um příliš neplatil. Film se mi zdá zbytečně dlouhý, tu stopáž opravdu nechápu. Dvojice s Oldřichem Novým se také příliš nevyvedla. Říká se, že protiklady se přitahují, ale tady se to nepotvrdilo... Tři hvězdičky, 55%, v tomto "českém Pygmalionu" dávám za přítomnost mých oblíbených herců, občasný vtip a celkovou prvorepublikovou atmosféru. (19.01.2008)

Oldřich Nový s Antoinií Nedošinskou zahrali svůj tradiční standard. Ferbasová to mu všemu nasadila opravdu korunu. Chvilkami byla do slova na zabití a chvilkami roztomile kouzelná, ale její pojetí dívky z periferie bylo hodně přehnané a také k to mu velkou měrou přispěl i Jára Kohout co by Vendelín Pleticha. Chápu že se tvůrci snažili vystavět příběh na kontrastu dvou světů (periferie x město), ale podařilo se jim z toho udělat parodii a to byl asi i záměr. Celkem milý film, ale nepatří zrovna k těm, které bych z tehdejší filmografie vyhledávala. (26.07.2011)

Toto už hraničí s elitárskym brakom. Povýšenosť a ponižovanie chudobných ľudí síce strieda dôraz na pokrytectvo nóbl pána z vyššej spoločnosti v podobe Oldřicha Nového, ktorý sa občas preriekne a použije sám nevhodný výraz, ale celé je to zase výmysel a faloš (že som sa nenechal odradiť názvom). Síce zo strany Věry Ferbasovej, ktorá ma k filmu priviedla, ale či už sa pretvaruje muž, žena alebo rodičia jedného z nich, nič to nemení na veci, že ide o ďalší čs pamätnícky film, ktorý pôsobí dojmom, ako keby bohatí nemohli prichádzať do trápnych, resp. všeobecne komediálnych situácií nedobrovoľne, teda mimo nejakého vopred dohodnutého plánu. (16.04.2018)

Českou (a nutně lidovou) verzi Pygmalionu povznáší hlavně přítomnost Oldřicha Nového. I díky němu se sem dostávají občasné prvky ironie, což pro Slavínského filmy není zvykem. Věra Ferbasová v sobě nepochybně měla komediální potenciál, záleželo pouze na tom, jak byl využíván. Zde se drží na přijatelné hranici vkusu a v rámci její filmografie patří rozhodně k tomu lepšímu. Na jejích filmech mi snad vadí jen přechod k tzv. vysvětlovacím scénám (proč se rozhodla oklamat svého milého, aby získala jeho srdce = drtivá většina jejích filmů), z půvabné dívky tropící hlouposti se stává melodramatická figurína, která hledí do prázdna. U Falešné kočičky se k tomu přidává ještě rychle sesmolený závěr (což Slavínský u tohoto typu komedií dělal), kdy se uražený doktor Přelouč, poté co by hrozilo, že si jeho dívka vezme jiného (pochopitelně jen naoko), vrhne své vyvolené kolem krku a zapomene, že si z něj vystřelila, byť z lásky. Nevadí mi samotný princip, ale pouze jeho provedení (pro srovnání třeba vynikající Dívka v modrém). Standardní Slavínský, standardní Nedošinská, standardní Ferbasová, standardní Krištof-Veselý, lehce povznesený Nový, silně přehánějící Kohout. Tak jak je mám rád za podzimních večerů. (09.11.2003)

Ano, Ferbasová, Kohout, Nedošinská, Krištof Veselý velmi přehrávají, ovšem není to přehrávání nedomrlé, profesionální, bez energie, naopak, je z něj cítit, jak moc to všechny zúčastněné baví, připomíná mi to výkony herců v pohádkách. A tím pádem se maximálně bavím i já. Ferbasové a Veselého osobnost vyzařuje z každé molekuly, a dost možná i z každého kvarku, neuvěřitelnou energii, kterou jsme my, mrtvolní týpci, co kolikrát sami nevíme, jestli už jsme po smrti nebo ne, natož aby to na nás poznalo okolí, neodolatelně přitahováni. No a tím jsem právě krásně vysvětlil, proč i Nový nalezl ve Ferbasové takové zalíbení. (04.04.2015)