Všetko o mojej matke

Trvalo mi dobrých dvacet minut než jsem do filmu dokázal proniknout,o to silnější a emotivnější zážitek mě ale čekal v jeho druhé polovině.Almodóvar rozumí ženským hrdinkám jako žádný jiný režisér,mužské postavy jsou pak téměř úplně odstaveny a sledujeme herecký koncert několika skvělých hereček včele s Cecilií Roth v hlavní roli a s andělsky krásnou Penélope Cruz v její asi nejlepší roli.To neustálé dojímání na konci už hraničilo s vydíráním diváka,ale nevadí,aspoň jsem si u filmu po delší době zase zaplakal.Za ten slabší začátek strhávám jednu hvězdičku,ale už se těším na další setkání s Almodóvarem,po Volver a Vše o mé matce už vím,že to rozhodně není žádný béčkař. 85 % (17.05.2010)

70% - Skvělé herecké výkony a Almodóvarova řemeslná zručnost jsou hlavními klady tohoto posmutnělého filmu. Vzhledem k jeho vážné povaze mě ale naivně laskavý svět, do kterého je depresivní příběh zasazen, příliš nepřesvědčil. Vše o mé matce pro mě není ani tak o kvalitě, jako o vkusu. A na můj vkus se film drží příliš při zemi, co se týče hloubky, do které se rozhodl vypustit sondu (do psychiky žen, matek…). Částečně to dohání za vlasy přitaženým prostředím, a to mě připravovalo o dojetí v místech, kde se autoři očividně snažili o citové zemětřesení. Hlavně mi však unikla ona myšlenka o matkách a mateřství… Patrně si pod těmito pojmy představuji něco jiného, než co mi scénář nabídl. Podivný, a v mnoha ohledech neuvěřitelný film o ženách (s minimální účastí mužů), je přesto poutavý od začátku do konce, a celá ta kritika je pouze vysvětlení, proč nedávám plný počet tak kvalitnímu snímku. (15.07.2007)

Bůh stvořil Almodóvara a Almodóvar pak stvořil ženu. Tak to nějak určitě muselo být. Tento španělský znalec, zastánce a obdivovatel něžného pohlaví je režisérský génius s jemným citem proměnit rozporuplnost lidského bytí v emocionální, vizualni poezii. V každém snímku je ukryta čistá, nezředěná pravda o kráse, bolesti a ironii života. Todo sobre mi madre je pro mě vrchol jeho tvorby a tento klenot se důkladně vsákl každým mým pórem až do úplného nitra a zanechal tam trvalé stopy. (14.12.2010)

Almodóvar je zřejmě právem oblíbený a respektovaný. I toto je takový pěkný film, plný zajímavých postav, dialogů a událostí… --- A teď pro změnu zkusme vidět pouze kostru příběhu: Matka ztratí dítě. Vydá se na cestu. Potká lidi, sblíží se s nimi, a někteří se zapletou s drogami a prostitucí tak vhodně, že umřou. Matka tak získá nové dítě. Opona. --- Jestli to náhodou není recept na úspěch. Něco tisíckrát profláknutého se vezme jako základ a navlečou se na to módní kostýmy. Například silikonové. (19.10.2011)

"Ta žena je jeho otec...". O filmu takřka všeříkající věta. Skvěle zrežírovaná i velmi slušně zahraná spletitá sonda do světa pohlavně obojetných, přemalovaných stvoření, míchaná se srdcervoucím příběhem o znovu nalezeném otci, s mými emocemi prostě nepohla. Prostředí, do kterého se Manuela vydává ulevit své duši, je natolik bizarní, že veškerá emotivní vážnost chvílemi dosti pokulhává. Jednoduše řečeno. Zmalovaná umělá žena, která je vlastně muž, plačící nad fotkou osmnáctiletého synka, kterého nikdy před tím neviděl(a) a jehož existence mu (jí) byla před pár dny velkou neznámou, mi jako vyústění zdlouhavého příběhu, s dosti ukvapeným začátkem, kterému se dokonce nevyhýbá ani kýčovité předpovězení děje (Estébanův první "střet" s autem) připadalo velmi podivné. Ostatně jako celá cesta zoufalé matky, která, ač osudem svého syna těžce zkoušená, z toho nakonec vyvázne ze všech nejlíp. Opět zjednodušeně. Rychle pozbyla, rychle nabyla. Zde hojně zmiňovaný pohled do ženské duše (ano Rosa či samotná Manuela), jsem si více užil v jiných snímcích než je tento. Zde se řeší v podstatě problémy z telenovely. Kdo, kde, s kým... (04.01.2015)