Epizódy(9)
-
Pilotní díl (E01)
-
Chtíč a důsledky (E02)
-
Konečně všichni šťastní (E03)
-
Hořkosladká pilulka (E04)
-
Ohňopád (E05)
-
Ve špíně (E06)
-
Monogamie a marnost, část první (E07)
-
Monogamie a marnost, část druhá (E08)
-
Soma a Gomora (E09)
Obsahy(1)
Z dalekých krajů dorazí neznámý rebel a obyvatelé Nového Londýna začínají zpochybňovat pravidla zdánlivě utopického světa, ve kterém žijí. (Netflix)
Videá (2)
Recenzie (69)
Predlohu som nečítala, ale tento anti-utopický svet mi prišiel veľmi zaujímavý. Možno trochu málo to šlo do hĺbky, osobne by som sa chcela o pozadí systému dozvedieť viac. Malo to však spád a nebyť toho súčasného soft-porn trendu, kedy treba naozaj ukázť takmer všetko, šla by som s hodnotením vyššie. ()
Z knihy si to bere základní myšlenku a postavy, i když je trochu (víc) přehází. První 3-4 díly jsou celkem vlažný, chvílema i trochu cheesy ... ale ten vizuál nebo co mě prostě bavilo a od poloviny série, když už se děj odehrává jen v Novým Londýně a ne i v tom vidlákově, to začalo být fakt zajímavý. Navíc scény z orgií v doprovodu hudby od Maps a dalších byly super! Atmosférou mi to celý připomínalo trochu Westworld a Leftovers ... i ten závěr. Do druhý série ovšem moc velký naděje nevkládám. ()
Bylo by to úplně super postapo sci-fi. Teda kdyby tam nebylo tolik toho "kopulačního procesu". Nevím proč, ale já to prostě ve filmech a seriálech nemám rád. Jinak super zpracování "dokonalýho" světa fungujícího na tzv. "somě" - takový zdánlivě neškodný antidepresivum/benzák, kterej si tam lupnou v jakýkoliv diskomfortní situaci. Ale tenhle rádoby dokonalej svět funguje vedle divochů, vlastně normálních lidí. A jednou se ten jeden "divoch" dostane do toho světa fungujícího na práškách (že by paralela s naším?) a pak se to rozjede ... 😁 ()
Jasně, mohla bych se vydat cestou hejtu a vykřičet se tu, že ten posun k AI, sdílení prožitků skrz jednotnou sociální síť a orientaci na hromadné orgie mezi Alfama a Betama je prznění předlohy (Ale kdo ji čet, že jo? A Pobožnosti souladu jsou asi co? No pravda je, že ta citoslovce heče peče se trošku vzdálila orgy-porgy v originále!). Sex je v televizní adaptaci Konce civilizace zobrazován vysoce stylizovaně, pozérsky prázdně a obratně asexuálně. Největším rajcem tak zůstává ho vlastně nemít a projít si fází námluv a očekávání, teda vedle absťáku po somě (cítit se špatně, mít autentický, třeba i negativní, prožitek, to prostě nechceš!). Nový Londýn má otrocký společenský řád, kde všichni patří všem, každý má svou jasně vymezenou kastu a příslušnou sociální roli, jejíž stín není radno překročit. Individualita neexistuje, soukromí také ne, žádoucí jsou pouze pozitivní emoce, nejlépe štěstí, ostatní emoce jsou regulovány somou. Na první pohled dokonalý systém, kde neexistuje násilí, závist, tajnosti, žárlivost, vášeň... A pak se tu zjeví "divoch" John a nastartuje velmi snadno a lehkovážně revoluci. Líbí se mi dynamika vztahů ústřední trojice, kde středobodem je mimózní Alfa+ Bernard, kterého sice emoce fascinují a vnímá se mimo hlavní proud, ale nedokáže překročit hranici k tomu je okusit a prožít, pak je tu rebelující Beta+ Lenina, která záměrně překračuje pravidla, s city experimentuje a odžívá si je, a nakonec nezodpovědný, impulsivní, sebestředný a citově masochistický John! Za mě je tohle dost vybočující sci-fi, které mi osobně hodně sedlo, neb část myšlenek z předlohy je zachována a reálie jsou umně posunuté k současnému divákovi. Ale je třeba si říci, že toto série se knižní předlohou jen inspiruje a většina charakterů i děje je velmi odlišná. PS: Britská ironie naštěstí neabsentuje, u soundtracku jsem se taky zasmála, Love Will Come od Maps lze přejmenovat na Sex Will Come, Happiness od Goldfrapp je samozřejmě zdatná hymna! Audiovizuálně je BNW vcelku návykové! ()
Byla možná chyba, že jsem seriál sledoval s tak velkými prostoji. Začal jsem s ním někdy v létě a skončil před koncem roku. Je možné, že ten guláš v ději, který jsem měl, byl způsoben právě tímhle. Na druhou stranu to beru jako důkaz, že mě nedokázal strhnout jako jiná seriálová produkce. Největší problém jsem měl asi s matrixoidní dějovou linkou kontrolorky, ve které jsem se postupně ztrácel, a závěrečný díl jsem víceméně jen přetrpěl, ať už to mám konečně z krku. Nezasáhlo mě to, nepochopil jsem to a už tomu nehodlám věnovat více času. Raději si někdy přečtu Huxleyho předlohu. (1 391.) ()
Reklama