Přítelkyně pana ministra

Největší zlo je folklórní bar, tak nějak podle mého názoru musí vypadat peklo. Kumpáni v podání Bedřicha Veverky a Raula Schránila jsou perfektní prototypy salónních bohémů, lepší jsou ale v prakticky totožné roli v Kristiánovi. Jinak nic zvláštního, průměrná komedie s vyjímečně rozkošnou Adinou Mandlovou. U té jsem nikdy nechápal tu její pozici největší prvorepublikové sexbomby, tady ale válí a její vyzývavé pohledy jsou fakt sexy.... (27.07.2014)

PŘÍTELKYNĚ nesporně patří k nadprůměrným filmům Slavínského, který se v lepší části své filmografie i dnes jeví jako zručný tvůrce oddechových komedií, jejichž hlavním posláním bylo pobavit a alespoň na chvíli umožnit oddech a zapomnění z dusné atmosféry rušných až hektických třicátých a čtyřicátých let. Vcelku nevýrazná historie kolem shod v trvalých bydlištích sekretářky a ministra je přebudována s poměrným úspěchem do relativně přesvědčivého obrazu stále ještě prvorepublikové atmosféry. Nostalgie je obsažena kdesi hluboko, v podvědomí, ve scénách, které jsou viditelně inspirovány mírovým, a ne válečným životem. Protagonisté předvádějí standardní výkony, odrážející slušný dobový nadprůměr výkonu podaného celým tvůrčím týmem. Jisté je, že tak jako se nenudil divák tehdy, má se na co dnes dívat i jeho vnukovský a pravnukovský potomek. Myslím, že větší superlativ na adresu tohoto filmaře a jeho jasně vymezené filmografie pronést nejde. V žádném případě to není málo. (24.03.2008)

Souhlasím s gudaulinem. Tyhle filmy neměly nic společného s reálným životem a možná proto byly tak úspěšné. Pro obyčejné lidi to patrně muselo znamenat oproštění od všedních starostí, od války, takový oddych a relax. Nejvíce se mi tady líbila asi scéna, odehrávající se v jakémsi klubu, kde hrála cimbálovka, tančil folklorní soubor a pak se tam rozezpívali "jakože" hosté. To na mě působilo a stále působí velice příjemným dojmem. Jako stará folkloristka a tanečnica to musím přece poznat ;-) Uvolněná atmosféra plná veselých, lidových písní, to mám ráda. Jak říkal Oldřich ve své roli, že tam chodí rád, že je zde vždycky taková veselá společnost. (29.12.2015)

Rutinně natočená konverzační komedie ze zlaté protektorátní éry českého filmu ( nacisté filmová studia štědře podporovali a v té době ještě měli z čeho ). Se skutečným životem neměly tyhle salonní projekty nikdy nic společného, ale to je koneckonců podstatou úspěchu filmových projektů i dnes...Na přijatelnou úroveň povznáší tenhle film ironický nadhled Adiny Mandlové a herecká profesionalita J. Marvana. Celkový dojem 50 %. (18.05.2007)

Ľudia ju totiž začali vnímať ako príliš nemecky orientovanú. Počas vojny natočila jeden nemecký film a po vojne bola zatknutá a obvinená pre nemeckú kolaboráciu ale pre nedostatok dôkazov ju prepustili. Aj keď koketovala s Nemcami, niektoré udalosti jej boli pripisované neprávom (napríklad románik s ríšskym protektorom K.H. Frankom, ale čisté svedomie ani tu nemala). Po vojne, keď bola zatvorená pre kolaboráciu zase pre zmenu udávala svojich hereckých kolegov. Dochovali sa dokumenty podľa ktorých mala pomer s Goebelsom a pracovala pre gestapo. Nakoniec ušla s vlasti do Anglicka, na Maltu a nakoniec do Kanady. (21.01.2016)