Studentská máma

Bez ohledu na viditelné slabiny obvyklého slavínského filmového výtvoru patří MÁMA v kontextu tvorby třicátých let k lepší části produkce obstojně zvlátnutým filmovým řemeslem. Nad rámec rutiny se povznáší tradičně skvělý výkon Antonie Nedošínské, naopak do jeho močálu se propadá mladičký Svatopluk Beneš (v době natáčení se pohyboval na rozmezí sedmnáctého a osmnáctého roku svého předlouhého života), Slavínským tlačený do sentimentálního přeslazeného výrazu, který měl zaručit kýžený kasovní úspěch (nepochybně se dostavil; byla to droga, se kterou pověstný Slavínský-filmař stál i padal). Film stojí za zhlédnutí, poměrně slušně obstojí i jako vzpomínka. Nabízí to, co od něj lze čekat. Je to přiměřenost, která si nedělá nároky na přehnanou kvalitu, jak u Slavínského v celé jeho fimografii bylo až železným pravidlem. (15.04.2008)

Slavínský je tradičním režisérem "slaďáků", tento je z nich jeden z nejvypečenějších. Dobrácká paní domácí, která se jako kvočna stará o svá kuřátka-studenty na bytě- ochraňuje je v dobrém i zlém a brání je do posledního dechu. Nekritický romantismus nazdobený porcí sentimentu a patosu s příměsí hysterické teatrálnosti by leckoho po pár minutách mohl odradit, a ten sladkobolný blábol by vypnul. Nějakým podivným způsobem však k tomu nedojde a divák u obrazovky zůstává. Dalo by se namítnout, že ty šťastné bytosti ve filmu jsou jen jednou z dalších forem biologických zbraní, ale přece jen tak jednoduše se to hodit přes palubu nedá. Několikrát jsem během filmu vykřikl : "Panebože, to už je fakt moc!", ale pak se zase uklidnil a dokoukal to. Je to zkrátka fraška, emocionální masakr, slzyždímající pervezita, divák při závěrečném happyendu zatíná pěsti, ale funguje to perfektně. 60% (05.06.2011)

Miluju laskovost, dobrosrdečnost a zároveň ráznost herečky Antonie Nedošinské. Je nezapomenutelná a osobitá. Když má kolem sebe dobré herecké partnery, jako je třeba Theodor Pištěk, tak jsem v sedmém nebi a těším se na další starý film, kde budou oba dva hrát. Pro své studenty, kterým byla druhou maminkou, by šla třeba do pekla a postavila se samotnému Luciferovi. (16.01.2010)

Kdo čte mé komentáře ví, že pro Antonii Nedošínskou mám letitou slabost a i slaboduché filmy s ní (což není tento!) mají vždy o * víc, než kdybych byla kritická. Když se k ní přidá „jinoch sotva pětašedesátiletý“ Theodor Pištěk, je o zábavu postaráno. Jen tu pubertu měli všichni nějak později než dnes. Přece jen šlo o vysokoškoláky. Takový privát by ovšem bral leckterý student dodnes. V rolích studentů skvěle zvolené typy, od šprtů přes flamendry až po vědce, povaleče a flinky, suchopárné slečny a diblíka. „Že by tady u nás někdo propad, to se ještě nestalo.“ Milující, laskavá, chápavá, to je mamuša Antonie Nedošínské, bojující a peroucí se za své studenty jako kvočna za ochmýřená kuřata. A když se studenti skládají na kamaráda, vždycky zatlačuji slzu do oka. Což se mi, nutno přiznat, stane do konce ještě několikrát. A pak mávám spolu s mamušou a Čeňkem odjíždějícím studentům. (27.09.2008)

Místy sice sentimentální, leč velmi milá a příjemná komedie o skupině studentek a studentů ubytovaných u dobrosrdečné a starostlivé "mamuši" slečny Klatovské (vynikající Antonie Nedošínská, které neméně dobře sukunduje "strýček" Theodor Pištěk). Ve studentských rolích se objevila řada mladých, většinou v dalších letech slavných a oblíbených herců. (19.12.2011)