Zlaté dno

Do téhle komedie se už Burian hodil víc ,přesto bych si tam stejně jako ve filmu Ryba na suchu dovedl víc představit Jindřicha Plachtu. Ten měl na tyhle role prostě povahu či náturu nevím jak to přesně specifikovat. Ano jak je tu již uvedeno je to spíš moralita o tom ,že řemeslo má "zlaté dno". Za zmínku určitě stojí Zita Kabátová ,které to jako vždy velice sluší. (23.12.2007)

"Papír to je skvělá branže." Výborná Slavinského (tragi-) komedie a moralita, v hlavní roli s otcem rodiny drobným papírníkem Putičkou. Pro mne se stalo Zlaté dno hodně příjemným překvapením. Natočeno v temné době německé okupace a heydrichiády je přesto oslavou pracovitého českého podnikatele i rodinné pospolitosti. Velmi civilně a ukázněně hrající Burian (místo krále komiků se zde objevuje všech prodavačů král), k němu Ferbasová, Kabátová, Schránil, Marvan a "stařičký doktor" Filipovský (který hrál jen o 3 roky dříve snaživého gymnazistu Mazánka) - to bylo ve své době i špičkové herecké obsazení. A pro Buriana byl tento film bohužel jeho labutí písní, dále ho už čekal na dlouhou dobu jen postupný pád a kruté ponížení za údajnou ale neprokázanou kolaboraci. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=9T49JVoayhI (05.11.2013)

Při sledování tohoto díla mě napadl protismyslný termín vážná komedie. Film jakoby se viditelně diferencoval do dvou vzájemně se prostupujících pásem: tradičně komediálního (vrcholem je číslo se žehlícím prknem nebo konverzační scény kolem Konstantiných zásnub) a vážných (většinová část filmu i jeho obsahu). Oproti tradičnímu spádu českého filmu té doby má DNO neobvykle rychlý spád, značnou úsečností - u Buriana neobvyklou - se vyznačuje i pojetí Putičkovy postavy. Oslava lidí zlatého středu i jejich sociálního cítění, která je včleněna do jakéhosi druhého plánu díla, má svým latentním vlasteneckým laděním i zřejmý protinacistický ráz. Zita Kabátová je stejněkvalitní Burianovou partnerkou jako Jaroslav Marvan; neobvyklu a dobře zvládnutou kreací je i Filipovského stárnoucí lékař (Filipovskému bylo v té době 36 let a od natočení CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE nebo ŠKOLY ZÁKLAD ŽIVOTA uplynuly poupouhé tři roky). Optimismus, který se může dnes jevit jako nadnesený a agitačně prvoplánový, je zřejmou reakcí na ponurou atmosféru protektorátu; film, realizovaný během 35 natáčecích dnů, záměrem, námětem, scénářem i vlastní výrobou spadá do druhé heydrichiády a hrůzy, která přetrvala minimálně do stalingradské katastrofy nacistických vojsk v zimě 1943. Do prvních českých obětí v prvních plynových komorách osvětimského (osvěčimského) komplexu koncentračních táborů na podzim 1942. Optimismus, víra, naděje, oslava pozitivních stránek bojovného plebejského češství, evokace stále snověji působící pozitivně nostalgické demokratické prvorepublikové atmosféry jsou v přímém kontrastu s vnucenou dvojjazyčností titulků i obchodních štítů a nápisů; jinak řečeno, je to velmi zvláštní protektorátní prvorepublikánství. Pozoruhodnost a ojedinělost tohoto díla ve filmografii nejen Burianově, ale i Slavínského, je zřejmá. A nepřehlédnutelná. Tuto působivost si tento film zachovává i dnes. Napříč diváckými generacemi. (03.01.2008)

Vlasta Burian využije svých zkušeností v oblasti marketingu a public relations získaných v malém obecním papírnictví, aby pomohl mladé vdově vybudovat papírnické impérium a nádavkem ji rovněž pojal za manželku. Jen škoda, že některé fóry tu působí trochu křečovitě a scéna s žehlícím prknem dokonce vyloženě trapně. (04.10.2012)

Tendle filmík jsem viděla už mnohokrát a i když to není žádný oscarový trhák,vždycky setřu slzičku.Vidět V.Buriana ve vážné roli je určitě zážitek,avšak v dnešní době, vyniká tento filmík hlavně svou lidskostí a chytne nejednoho koukatele za srdíčko.Možná se leckomu nelíbí morální stránka filmíku-ale ruku na svědomí-není v dnešní době opět aktuální??? (01.01.2010)