Jára Cimrman ležící, spící

Celé jsem to viděl snad poprvé v životě a přišlo mi to překvapivě slabé, resp. relativně slabé. Začátek je skvělý, z té báby průvodkyně jsem opravdu nemohl. Stejně jako notoricky známá Cimrmanova školní léta a Cimrman inspirující a vynalézající. Pak to pro mne však silně ztratilo na tempu i dechu a ve zbylé půli filmu bych těžko hledal nějaký významnější moment. Uvidíme, jaký bude druhý Cimrmanovský film... 70% (18.02.2012)

Scénář: Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák .. Vrchol naší biografické fikce. Na Divadle Járy Cimrmana nijak neulítávám, ale jeden díleček této chytré tvůrčí mozaiky miluji a tím je Zdeněk Svěrák. Jára Cimrman byl… Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. (25.10.2007)

Možná nebudu první s tímto názorem, ale prostě jde jen o divadlo na filmovém plátně a z té filmové autenticity to jakžtakž funguje. A vzhledem k tomu, že hry nabízely kanonádu inteligentního humoru, tady je toho střelného prachu asi polovina či méně. Ale ta všudypřítomná ironie našeho slavného tvůrčího dua z toho pořád dělá velmi nadprůměrnou komedii, která do průměru nepatří a ani se nepřibližuje. (14.10.2019)

Já bych tomu Járovi strašně rád dal pět hvězd, už jako cenu útěchy za to, že furt byl všude pozdě... :-) Ale nemůžu. Ten film má bohužel dost much(šek), ale takových, které jsou pro mě u potenciálně >vynikajícího< filmu těžko akceptovatelné (například moderní sloupy elektrického vedení v záběru při jízdě na Konopiště léta páně 1909). Mám rád tyhle >dadapata< hrátky s legendárním géniem, nakonec i ty hry D.J.C., ale tenhle film víc jak čtyři hvězdičky nezaslouží. Škoda, protože je to nadprůměrná, námětem i v dialozích skvěle vypointovaná komedie (s lehce >národně-satirickým< náhledem ;o), kterou zkrátka v detailech kazí ta typická česká ledabylost... (20.09.2006)

Nádherný mystifikační klenot české filmové a obecně kulturní pokladnice... Filmové rozvíjení fenoménu fiktivního českého génia vpravdě renesančních rozměrů v rukách režiséra Smoljaka nabralo zajímavý rozměr. Nejedná se o klasický biografický film, ale o jakýsi rámcový pseudodokument k bádání teatrologa (Josef Abrhám), do něhož je životopis Cimrmanův zasazen (z pseudodokumentární formy pramení také velká část komiky snímku)... To, co dělá z výplodů autorského dua Svěrák-Smoljak skutečně velká nadčasová díla, je samozřejmě obsaženo i v tomhle filmu - tak kupříkladu již samotná národní identita Cimrmanova - ,,český" génius je typický jedinec obývající středoevropský prostor, jehož národnost je z geografické a historické povahy sporná, národní škatulky totiž přinesla až vlna národních obrození valící se Evropou a s ní příchozí vzepjatý nacionalismus, symbolické je usazení Cimrmana do pomezí česko-rakousko-německého (byl asi tolik Čechem, na kolik je dnes Čechem Milan Kundera)...; extrémní zalidnění obrozenecké Prahy velkými osobnostmi NO, které odráží představu malé české kotliny, kde se všichni znají a dívají se vzájemně do talíře; typický mýtus o českém člověku, který vstoupí do struktury nějakého systému a postupným latentním působením ho ideologicky rozloží zevnitř (Cimrman coby vychovatel u arcivévody Františka Ferdinanda d'Este); symbolicky ztvárněná dekadence doby před první světovou válkou ve scéně honu na zajíce oblečené v komických a ponižujících převlečcích; Tyršovo heslo ,,Přelez, přeskoč, ale nepodlez" aplikované na český národní charakter ve výstižné variaci ,,Můžeš podlézt, ale pak se musíš zase narovnat..."; poklona estetice éry němé grotesky (Cimrmanova školní léta strávené v dívčí škole...); obrozenecká vize učitele coby posla vzdělanosti a nositele všeslovanských ideí; individualistická koncepce dějin (Cimrman je největším hybatelem dějinného vývoje); absurdita zobrazovaných faktů (Cimrman patentující si vynálezy vždy několik chvil po kolegovi, radící dobovým velikánům a zhmotňující se tak v jejich inspiraci, žijící do svých 16 let v přesvědčení, že je dívkou...); kongeniální stylizace a s ní spojená příznakovost jazyka (,,šosáctví doby"...)... Fenomén fiktivního českého génia byl dotažen k dokonalosti, když se jeho jméno dostalo do jedné americké encyklopedie Kdo byl kdo... To byla asi ta největší satisfakce pánům Svěrákovi a Smoljakovi...a další přikládám já na konci tohoto komentáře: Děkuji Vám, pánové, udělali ste můj život radostnější... (24.10.2007)