Jára Cimrman ležící, spící

"Holube, pojedete letos zase do Afriky?" "Nikam nepojede, doma bude, už se narajzoval dost!" Bylo jen otázkou času v letech největší slávy Cimrmana, kdy se náš největší Čech a génius dočká zfilmování. Jelikož jsem však odkojen hlavně divadelními hrami a primárně audio nahrávkami her (všech) mám s filmovým zpracováním stejný problém jako u sledování záznamů divadelních her v TV. Člověk spoléhá na fantazii a více si to užívá. Když pak vidí vše polopaticky, cítí se trochu zrazen. Je to o level níž. Ale i tak jsem se velmi bavil. Některé scénky ve své jednotlivosti byly geniální. Smoljak a Svěrák byli prostě chytrý chlapi a maximálně jim to ve výsledku šlapalo (i přes občasné a logické neshody). U mne je to za čtyři nohy Eiffelovky. * * * * (20.02.2013)

Celé jsem to viděl snad poprvé v životě a přišlo mi to překvapivě slabé, resp. relativně slabé. Začátek je skvělý, z té báby průvodkyně jsem opravdu nemohl. Stejně jako notoricky známá Cimrmanova školní léta a Cimrman inspirující a vynalézající. Pak to pro mne však silně ztratilo na tempu i dechu a ve zbylé půli filmu bych těžko hledal nějaký významnější moment. Uvidíme, jaký bude druhý Cimrmanovský film... 70% (18.02.2012)

Ano, ve filmu je spousta skvělých fórů, které stojí za to sledovat vícekrát. Problém je asi v tom, že film nedrží pohromadě. Že je to (přes veškerou snahu) každý pes jiná ves. Jediným dějovým poutem je postava hlavního hrdiny, který však jakožto fiktivní postava tyto jednotliviny není sto udržet pohromadě. Navíc jsou některé dějové linky poněkud nadbytečné, například onen rádoby komický znalec Dvořákova díla, který celou dobu nic nechápe je myslím zcela zbytečný a možná i trapný... Závěr: začátek 100%, od Konopiště dál tak 60%. PS: Ten oficiální text distributora, to je vážně skvost ;o) (22.01.2008)

Cimrmanovská poetika od počátku přináší do českého prostředí závan nového. Vedle Suchého a Šlitrova Semaforu je zřejmě nejvýznamnějším tvůrčím projevem vlny obnovy malých divadel v šedesátých letech. Navazuje tam, kde se kdysi pohybovala Červená sedma, Revoluční scéna nebo kabaretu věnovaná významná část tvorby Jaroslava Haška. Zapomínat by se nemělo ani na Osvobozené. Umění mystifikace, schopnost konstruktivní travestie, nenárodovecká národovost (nedejme se mýlit, Svěrák je v hloubi svého rozverně něžného srdce horoucím vlastencem moderního typu - viz OBECNOU ŠKOLU), dokonalá perzifláž exaktně vědeckého přístupu, která pobaví všechny včetně vědců samých, osobité pojetí průvodcovského výkladu - a v něm opět dokonale zvládnutá "demokratičnost" diskusí někdejších veřejných schůzí a diskusí komunistické éry - to všechno povznáší ducha a do rozchechtání žene náhle jaré srdce. Jemnost provedení, autentičnost v kresbě prorostředí, perfektní pseudointelektuálno osmdesátých let jsou stejně adekvátní charakteristikou formy jako předtím poetiky. Nadčasovosti není nikdy dost; zde se nám podává plnými dlaněmi. Co bychom si mohli přát víc? (28.02.2008)

Veľmi dobré, ale napr. scéna s králikmi je dosť odveci a nepochopiteľná (ale ako som sa dozvedel z "making of" Svěrák tú scénu nenávidí a Smoljak ju považuje za svoj najväčší režisérsky omyl), tak isto scény s vynálezmi nič moc... Nahlas som sa zasmial možno raz, ale to pravé "pobavenie" trvalo počas celého filmu... (09.01.2009)