Réžia:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Príbeh divadla, ktoré má síce úspech u publika, ale musí čeliť aj ťažkostiam zo strany nadriadených orgánov a sťahovaniu do nových priestorov periférneho kultúrneho domu. Veľký priestor dostávajú ukážky z repertoáru Divadla Járy Cimrmana ako Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, či Vizionář. (RTVS)
(viac)Recenzie (454)
Smutné svědectví o truchlivé době na příkladu jednoho z předních divadel tzv. malých forem dokládá skutečný ráz doby, která se pro některé z našich spoluobčanů mění ve snem do skutečnosti vyvolávanou rádobyidylickou dobu klidu a jistot nejen sociálních. Panství degenerujícího průměru zamindrákovaných a jinak neuspokojených ambiciózních jedinců posuzujících věci způsobem, která jen dále dokládá jejich všestrannou nezpůsobilost odbornou i lidskou, je skutečnou obžalobou tohoto ponurého času salámového blahobytu a konzumního rovnostářství na příděl. Mravné i nemravné v takovém světě splývá do neurčité šedavé kaše, která jako bláto pokrývá vše, všechny a všechno. Umět vidět znamená znát i to, co vědět nechceme a odmítáme. Cimrmani mezi tento vzácný lidský druh náleží. A jejich početní vděční diváci všech generací rovněž. ()
Docela vážná a hořká dokumentokomedie z divadelního prostředí. Výstižně seznamuje diváka s tím, jak těžké bylo v komunismu hrát divadlo, které má jiné priority, než vychvalovat režim. Ačkoliv byl film samozřejmě okořeněn klasickým Cimrmanovským humorem, měl jsem pocit, že nedivadelní záběry byly slabší, resp. blíže průměru - od veselých historek z natáčení jsem čekal trochu více. 7/10 ()
Opět výborné, nemám co vytknout a vlastně ani nechci. Jak mi ty roky přibývají, mám je raději a raději, ať už soubor či tvůrčí dvojici Ladislav Smoljak-Zdeněk Svěrák, asi si je umím užít a vychutnat o něco víc než jako mládě. Nakouknutí do zákulisí divadla, reálných problémů, stěhování, schvalovací komise, co se nesmí smát, malá politická angažovanost, prostě a jednoduše - zlatý prciny. ()
V dnešní době už každý/ á "zpěvák"/ "zpěvačka" či "kapela" vydává Greatest Hits 1- x, přestože jde většinou o totální neumětele. Nejistá sezóna je filmem, který zábavnou formou přibližuje strasti nebudovatelského divadla za budovatelského režimu, zároveň ale přináší i část největších hitů DJC. Dopis do rozhlasu, který předčítá Jaroslav Vozáb, by měli povinně vtloukat do hlavy každému televiznímu moderátorovi nebo redaktorovi (ženský rod nevyjímaje), protože za tak chabou úroveň jazyka, jakou dnes vládnou, by měli skončit na trhu práce. Vůbec nezastírám, že bych sám sebe překvapil, kdybych film ohodnotil nižším počtem hvězdiček, protože Cimrmani to u mě mají dlouhodobě velmi dobré. ()
Videl som už niekoľko filmov o filme. Toto je prvý príklad filmu o divadle. O jednom životaschopnom divadle, z ktorého sa tešilo mnoho príbuzných, ale neprajníci mu usilovne škrtili prívod životodarných tekutín. Divadlo napriek všetkému prežilo a naďalej rozdáva radosť svojim priaznivcom. Je dobré, že tento film vznikol. Nielen kvôli ukážkam z niekoľkých hier a pohľadu do zákulisia, ale najmä preto, aby mladí ľudia, ktorí už tú dobu nezažili, mali predstavu o obludnosti a zvrátenosti najrôznejších "schvaľovacích", skôr zakazovacích komisií. Pôvodné štyri hviezdičky som znížil na tri, ale nemám s tým problém, pretože film síce podal svedectvo o dobe, aké nepodali ani tie, ktoré to avizovali aj na filmových plagátoch, ale to podľa mňa nie je dôvod považovať ho za mimoriadny, iba za zaujímavý. ()
Galéria (4)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (43)
- Byť se ve filmu Josef Vondráček (představující Františka Petišku) premiéry hry „Posla z Liptákova“ nedožije, ve skutečnosti však František Petiška v této hře do své smrti v roce 1980 hrával. Konkrétně roli Artura v „Poslu Světla“ a Syn Františka ve „Vizionáři“ (tedy stejnou roli, kterou hrál na zkouškách ve filmu). (mnaucz)
- Hlášku: „A je po ptákách,“ kterou Ladislav Smoljak při představení „Němý Bobeš“ jakoby vymyslel, pronesl ve skutečnosti poprvé alternující Miloň Čepelka. (mnaucz)
- Na stěně v šatně herců visí fotografie Knížete Munodiho (Miroslav Macháček) z filmu Případ pro začínajícího kata (1969). (Jurkodak1)
Reklama