Jen si tak trochu písknout

Film Karla Smyczka Jen si tak trochu písknout je určen mládeži, ale má co říct i dospělým. Vypráví příběh jednoho týdne v životě dvou třináctiletých pražských kluků, spořádaného Petra z typické měšt´ácké rodiny a zkušenějšího Pavla, který žije sám se svým otcem. Chlapci při svých toulkách po Praze ukradnou v opravovaném kostele píšt´aly z varhan a Pavel se kvůli tomu dostane do velkých problémů. Okolo hlavní zápletky se kupí řada úsměvných i mírně provokativních epizod citlivě odhalujících svět dospívajících dětí. (10.09.2013)

NO tak abych řekl pravdu, víc než děj mě zde zaujali už v takovémhle mládí výkony Michala Suchánka a Lucky Zedníčkové. Dalo by se říci, že z tohohle snímku dýchá atmosféra osmdesátek zleva zprava a to bez jakýchkoliv příkras. Děti chtěli mít nějaká dobrodružství a něco svého, rodiče zase měli totálně svůj svět a kolikrát na děti z různých důvodů kašlali nebo museli kašlat. Režie: ***; Scénář: *; Hudba: *; Herci: **** (PS: Koukal jsem na film s bráchou a ten usnul. Upřímně řečeno jsem měl "na kahánku" i já.) (29.01.2012)

Když člověk vidí ve filmu ty rodiče na rodičáku, jeden větší blb než druhý, pak se nelze divit. Děti nebudou jiné. Tenhle film je o tom, že děti jsou jiné než rodiče, mají průsery, ale čistý štít. Dospěláci v socialismu? To byl zvláštní přírodní úkaz. Ta touha mít víc než druzí v beztřídní společnosti dala vzniknout novému společenskému druhu. 80% (09.12.2017)

Rozhodně celkem dobrý film, sice nemá tak pěkný humor a spád jako Sněženky a machři, ale i přesto ukázal Karel Smyczek, že režírovat umí a vybrat si správně dětské herce taky. Suchánek se na tyhle role hodil skvěle a i lumpačení Daniela Šediváka bylo dobře uvěřitelné. Dobře se tu blýskla i Lucka Zedníčková a další. Přesto filmu schází více humornosti, napětí či něco, co by více zaujalo. Neupoutá tolik a děj je místy trochu nelogicky propojen a scénaristicky nedoladěn. Jako připomínka let minulých a do školních lavic poslouží i dnes dobře. Hodnocení: 60 % (01.02.2008)

Perfektní sonda nejen do školského systému na začátku 80tých let. Také hlavně sonda do tehdejší, opět se uvolňující, společnosti jak pubertálních teenagerů, tak jejich rodičů. Konkrétně v Praze, kde ti "parchanti" měli rozhodně víc možností. Hlavní dva nerozluční kámoši Petr a Pavel si naplno užívají své mládí v rozpuku tělesných hormonů a potřeb. V době bez internetu, vlastně měl člověk co dělat, aby ho rodiče vůbec nechali koukat na béčkovou kriminálku, náhodně běžící na prvním programu, chtěla dětská mládež to samé, co mládež dnes. Každý prostě jen využívá možností, které se mu naskýtají. Dle doby. Klasicky odvážná režie pana Smyczka, nejen v lechtivých scénách, ale i v zesměšnění maloměšťáckého a ostatně i politicky-společenského postoje k životu rodičů zúčastněných dětí. Občas je velmi dobře vidět, kdo ke komu patří. Já osobně jsem šel do první třídy v září 1989, takže jsem si socialistického školství moc neužil, ale kdo ano, tak je to krásná školská nostalgie. Jeden rozdíl tu přece jenom je, tyhle školáci měli v sobě alespoň trochu přirozeného respektu k učitelům. Nejen mladí herci ze SNĚŽENEK zde rozehrávají výborný humor i drama s perfektním odleskem doby. (10.04.2012)