Jen si tak trochu písknout

Moc nechápu, jak může někoho bavit natáčet filmy o asi nejdebilnějším a nejtrapnějším období lidského života, tedy o počínající pubertě v dětském těle....Snad jen potichu uchichtávajícího postaršího rejžu s lehce úchylnými myšlenkami...omlouvám se, ale prostě to nechápu. Jinak sám film je docela roztomilou sondou do socialistického represivního školství a odtažitého rodičovství...a taky je tam mladý Suchánek, co hraje třináctiletého a vypadá tak na deset. (02.10.2011)

Vynikající film (nejen) pro mladé. Velmi blízko má k Sněženkám a machrům, ostatně tvůrčí tým je u obou snímků stejný. Je to typ filmu "smích skrz slzy", kdy se velmi vtipné momenty odehrávají v dramatičtějších kulisách, nutí k zamyšlení i nad námi samotnými a mohou u nás vyvolat neblahé vzpomínky na minulost, protože Jen si tak trochu písknout je o reálném životě, zachycujícím ve větší nebo menší míře střípky všedních dnů každého z nás. Radku Johnovi a Ivo Pelantovi se to velmi vydařilo. (29.01.2010)

Když jsem letos o Velikonocích koukal na celý film, tak jsem si scénu s rybičkami, přiotrávenými alkoholem, taky vybavil. Film mě mile překvapil, zobrazení vztahů mezi rodiči a dětmi nadčasové. Suchánkova filmová matka skvěle komentuje pubertu svého syna: "Já ho koupu pravidelně každý týden a žádné puberty jsem si ještě nevšimla." A Suchánek před spolužáky kontruje: "Ne že ještě nemám pubertu. Já UŽ ji nemám." Herecké obsazení Suchánek - Freimanová jako zdařilý prolog pro Sněženky a machry. (09.07.2008)

Perfektní sonda nejen do školského systému na začátku 80tých let. Také hlavně sonda do tehdejší, opět se uvolňující, společnosti jak pubertálních teenagerů, tak jejich rodičů. Konkrétně v Praze, kde ti "parchanti" měli rozhodně víc možností. Hlavní dva nerozluční kámoši Petr a Pavel si naplno užívají své mládí v rozpuku tělesných hormonů a potřeb. V době bez internetu, vlastně měl člověk co dělat, aby ho rodiče vůbec nechali koukat na béčkovou kriminálku, náhodně běžící na prvním programu, chtěla dětská mládež to samé, co mládež dnes. Každý prostě jen využívá možností, které se mu naskýtají. Dle doby. Klasicky odvážná režie pana Smyczka, nejen v lechtivých scénách, ale i v zesměšnění maloměšťáckého a ostatně i politicky-společenského postoje k životu rodičů zúčastněných dětí. Občas je velmi dobře vidět, kdo ke komu patří. Já osobně jsem šel do první třídy v září 1989, takže jsem si socialistického školství moc neužil, ale kdo ano, tak je to krásná školská nostalgie. Jeden rozdíl tu přece jenom je, tyhle školáci měli v sobě alespoň trochu přirozeného respektu k učitelům. Nejen mladí herci ze SNĚŽENEK zde rozehrávají výborný humor i drama s perfektním odleskem doby. (10.04.2012)

„Soudružko učitelko! Kdyby šlo jenom o kouření, ale víte... já nevím, jestli to tady přede všemi takhle můžu... naše Janička nechce pod sukně nosit kalhotky! Jenom trenýrky. Co se smějete, paní, víte jak je to nehygienické?! A víte proč nechce? Protože chlapci se prý dívají děvčatům pod sukně! No fuj!“ Jen tak si trochu zavzpomínat. Na dobu, kdy jsem si taky chtěl... jen tak trochu písknout. Zavzpomínat si spolu se Suchánkem, u kterého už tenkrát v dětství bylo zřejmé, že se z něj klube nejen velký lump, ale i velký komik. Navíc, což je samozřejmě opovrženíhodné a já ho za to rozhodně neobdivuji (no fakt ne!), Suchánek byl už za mlada starý prasák! (06.04.2014)