Krajina s nábytkem

60% — Motiv muže, který sám vychovává dítě poté, co mu ho nechala na krku jeho matka, která si pak pro něj po čase „přijde“ a chce ho zpět, vzdáleně připomíná americký film Kramerová versus Kramer. Tady je však tím mužem sotva dospělý mladík, trochu lehkovážný student vysoké školy, který zatím hledá sám sebe. Starost o dítě i setkání s podivínským malířem mu pomůže si to v hlavě trochu srovnat. Působivý film. (21.12.2016)

Výjimečné filmové dílo v pustině strašlivých osmdesátých let. Nadmíru a neprávem přeceňovaný režisér, poprvé a naposledy obdařen Milostí, zde dokázal citlivě obsadit i originálně ztvarovat – nejen bergmanovský, ale i obecně lidský, reálný a živý – sujet. Veškerá tíha příběhu spočívá na bedrech Vladimíra Javorského, jenž zde získal svou první – a nepochybně životní – příležitost, která zastínila (ne-li vykoupila) jeho děsivá herecká schémata ve zbývajících normalizačních (ba i dnešních, neo-normalizačních) počinech. Vše okolo jeho postavy je vychýlené a děje se spíše setrvačně, jako sled společensky podmíněných daností, k nimž náleží jak mělké mravy, zlozvyky, neovladatelné touhy a potřeby, tak i smířlivost a tolerance, bludnost a tuláctví, podložené zkušeností hlubokého zapadání do jílovitého podloží jezeďáckých polí, zatímco on – klesaje stoupaje – zraje s bolestí letního jablka s údělem předčasného utržení před sklizní. Jistě, ani tento ústřední hrdina není bezchybný, zato však je – svatý, a jeho nevědomou obětí se prázdnota obrazů světa zaplňuje a universum osamocených se sjednocuje, jak polopaticky znázornil závěr, přes nějž drama nez/odpovědnosti zůstává nevyvrcholeno – tedy nez/odpovězeno a divákovi se otevírá příběh tohoto ne/filmového světa jako skutečná krajina s jeho potenciálním nábytkem. PS: A jako podnět k další interpretaci douška k titulnímu obrazu nábytku (kultury, obývání) v přírodě. Když Henry David Thoreau umýval ve svém domku u jezera Walden podlahu, vyklidil vždy všechno své náčiní, knihy i nábytek a rozložil je kolem chatky mezi stromy a radoval se z jejich obnoveného vzhledu. Vycítil v nich radost ze svobody, kterou nabyly, opustivše uzavřený prostor: "Byl jsem mnohdy v pokušení rozepnouti nad nimi plachtu a usaditi se tam. Stálo za to dívati se, jak slunce na ně svítí, a poslouchati, jak větřík je ovívá; pod širým nebem vypadá většina známých nám předmětů mnohem zajímavěji než pod střechou. Pták sedí vedle na větvi, protěž roste pod stolem, a ostružník se vne kolem jeho noh; smrkové šišky, ostnaté kaštany a jahodové listy leží roztroušeny kolem. Zdálo se mi, jako by náš nábytek - stoly, stolice, postele - si byly vzaly vzor z těchto tvarů, poněvadž jednou mezi nimi stály." (09.12.2016)

„Velevážení, račte zhlédnout naši komedii, kterak panna vdavekchtivá na jinochu nevinném loudila, aby jeho mladý život nenávratně zmařila a do jeho přízně trvale se vloudila…“ Film o těžkém údělu pošťáka, kterému se potvora postará o „zábavu“, aneb listonoška s listonošem, neměli by dát si košem! Se Zdenkem to není úplně jednoduché. Sice mu člověk fandí a lituje ho, jenže na druhou stranu si je dobře vědom toho, že si Klouček, „sketa jedna konzervatoristická“, komplikuje život naprosto zbytečně sám. Jisté ovšem je, že obsazení Javorského bylo trefou do černého, nedokážu si představit vhodnějšího představitele. A přestože mě tahle tragikomedie převážně bavila, nemůžu se ubránit dojmu, že tvůrci plně nevyužili potenciálu Čepkova umělce, scény s ním totiž patřily k nejlepším. I s přihlédnutím k dobrému konci dávám slušné 4*. „Nenaštvete se, když vám teď něco řeknu?“ - „Naštvu, ale řekni to.“ - „Ono je to všechno tak strašně prázdný, že kdybyste to myslel vážně…tak si snad musíte hodit špagát!“ - „Všechno má svůj čas…“ (24.05.2020)

Po celou dobu jsem zvažoval, zda film ohodnotit dvěma či třemi hvězdičkami. Přece jenom, to jak Zdeněk docela apaticky a smířlivě přijme nasazenou kukačku a vůbec se necukal je docela opruz. Na druhou stranu mě ale k zaokrouhlení na 3 * přiměl nečekaný závěr s nejedním zvratem. Tak nějak jsem tušil, že ke konci se tam ještě ona nezodpovědná krkavčí matka objeví, ale byl jsem si jist, že dítě nakonec získá do péče ona a to jen proto, že je matkou (resp. pouhou nositelkou plodu, do mateřství měla hodně daleko). Nakonec to k mému úžasu dopadlo na české matriarchální poměry zcela neočekávaně. Navíc i pár humorných momentů by se ve filmu našlo, přestože se nejedná o komedii. 50% (28.07.2020)

Jeden z nejlepších českých filmů, co znám. Film, který mě hluboce zasáhl již coby raného náctiletého a který si to udržel dodnes. Film, jaký mi v moderní české kinematografii strašně chybí (naposled se mu přiblížily Divoké včely). Film plný velmi sympatických rolí odehraných velmi sympatickými herci a herečkami, na které dnes již jen tu a tam vzpomeneme. Poslední filmová role mé náctileté platonické lásky Markéty Fišerové, tuhle herečku jsem fakt miloval. Film, který mě i dnes dojímá a dohání k slzám. Film, kterému člověk rozumí a sžil se s ním, protože já bych se zachoval úplně stejně. Výborný film, který by se určitě objevil v mé desítce nejlepších česk(oslovensk)ých filmů. (18.03.2013)