Lotrando a Zubejda

Když se vám i během roku stane, že si uvědomíte, jak si v duchu notujete písničky z téhle pohádky, asi to znamená, že se vám dostala hluboko pod kůži. Vůbec mi nevadí, jak je to krásně naivní, baví mě, jak je to krásné, svěrákovské, jaký je zde výborný humor a skvělé nápady, které prostě dovedou pohladit po duši. (25.12.2017)

„Mladej pane, aspoň, aspoň si dáme do nosu! Nedáme…dostaneme.“ Tato pohádka si hledala cestu k mému srdci o něco déle než jiné, ale definitivně jsem podlehl. Fungující humor, lehká satira, milé hrátky s jazykem, naprosto skvělá Uhlířova hudba (Pod dubem; Nám se stalo něco překrásného; Řízni, řízni; Lotr intelektuál; Mniši atd.) a jako v každé správné pohádce samozřejmě nechybí láska a nějaké to ponaučení, které tu však ani trochu neotravuje. Rovněž výborný byl casting, mým favoritem byl Pechův arciloupežník, jenž se na scéně sice zase tak moc dlouho neohřál, ale zdařile ho vystřídali jiní, včetně mladého páru (Strachovo ucho umí diváka pobavit samo o sobě) a příjemného bonusu v podobě hned několika epizodních roliček pro cimrmanology (a Svěráka alespoň jakožto vypravěče). A finále je opravdu hezké, samozřejmě i díky titulní písničce, která člověku hraje v hlavě ještě dlouho po zhlédnutí. Kvůli těm pár hlušším místům to vidím na slabší, ale přesto plný počet. „Takových peněz! Kde ste to jen sebral, dobrý muži?“ – „Kde se dalo, pantáto Převore, kde se dalo.“ (17.12.2007)

Pokiaľ by takto vyzerala väčšina rozprávok, nebol by z môjho pohľadu žiaden problém. Jiří Strach ako idealistický, naivný dobrák. Pavel Zedníček ako jednoduchý Čecháček, ktorý sa nebojí práce a rodinu má na prvom mieste. Barbora Seidlová ako pekná princezna o ktorú stojí bojovať. Navyše s jednou z najlepších rozprávkových piesní, a to Pod dubem za dubem. (05.05.2010)

Nadčasový velikán Čapek a dobový velikán Svěrák přispěli zhruba rovným dílem do scénáře filmové pohádky a výsledek je dobrý. Plus slušná výprava a milé herectví ve vedlejších rolích. Můžeme zajásat? Inu, jak kdo. --- Patřím k lidem, kteří si nikdy, ani jako děti, nedokázali užít zpívání u táboráku. Neumělé brnkání na rozladěnou kytaru a falešný zpěv k tomu prostě nedokážu snést. Skladatelský tandem Svěrák - Uhlíř má právě takové ambice, tedy psát hity k táborákům, a podle toho jejich tvorba vypadá. Budiž, lidi baví si v soukromí zpívat a pokud by zůstalo u toho, je to vlastně dobře. --- Marně se ale snažím pochopit, proč filmoví tvůrci zejména v pohádkách preferují co možná nejhorší hudbu a nechávají zpívat nepěvce. Vydržel bych neškolené hlasy, pokud zpěváci alespoň jakžtakž intonují. Ale ani tak nízké nároky nebývají splněny, například právě v této filmové pohádce. --- Že je to hudba pro děti? Nezaměňujme jednoduché se špatným. I hudba pro děti může být dobrá. Takovou píše, i pro film, například Petr Skoumal. Zmiňovat se o Prokofjevovi a Debussym je spíš provokace, protože jak se o nich děti mají dozvědět, když hudební vkus jejich rodičů se dobelhá nanejvýš tak k Madonně? (Prokofjeva pro děti znáte a nevíte o tom - je v televizní reklamě na Coca-Colu, té s těma broukama.) --- A tak se ptám: Pokud ve filmech s důležitou hudební složkou mohou zpívat lidé, kteří neumějí zpívat, kdy se dočkáme toho, že v nich budou hrát lidé, kteří neumějí hrát? Nač vlastně filmoví producenti najímají profesionální herce? Nebyli by dostačující (a levnější!) ochotníci sebraní náhodou na ulici? --- Však i na to už dochází. Oslavujeme Apocalypto (bez herců, blbé a barevné) a Avatar (blbé, ale 3D), a major Terazky so svojím kultúrnym hľadiskom je v siedmom nebi, však? Len tá trúba chýba, len tá trúba… (28.08.2010)

"Nevím, jestli z něj budete moudrej. Mluví, jako když zkřížíte flanďáka s papouškem." Občas se nějaký potomek nepovede, ale mizerný student loupežnického řemesla Lotrando by musel být zklamáním pro každého arcilotra. Já jsem tedy na pohádky nikdy moc nebyl, ale tu o zpívání, tvarohu, drvoštěpování, léčení, krávě a velbloudovi mám vlastně docela rád. (06.12.2016)