Lotrando a Zubejda

Filmové inspirace Karlem Čapkem jsou povedené, když se podaří obrazem a náladou navodit omamnou a vzletnou hravost důmyslně poskládaných textů. Zdeněk Svěrák dokázal k námětu přidat lepší část ze své kultivované rozvernosti a výsledkem je laskavá dětská pohádka, která svým humorným nadhledem pobaví i dospělé. Za uši tahá pouze občasný výchovně moralistický tón a až zbytečně vysvětluje pointy. Katarzní očista má sama o sobě dostatečně inspirující výchovný charakter. Hlavní postavou rozverné pohádky je mladý Lotrando (příjemný Jiří Strach), neschopný pokračovatel rodinné živnosti, citlivý a vzdělaný dobrák a mladík v tužbě a otevřenosti životu. Hlavní ženskou postavou je orientální princezna Zubejda (zajímavá Barbora Seidlová) v melancholické apatii bez ducha a přijatelné budoucnosti. Důležitou postavou je drvoštěp Drnec (dobrý Pavel Zedníček), mentor a Lotrandův zasvěcovatel do života a jeho řádu. Mezi výrazné postavy sarkastického humoru patří český cestovatel a obchodní zástupce jablonecké bižuterie Lustig (příjemný Arnošt Goldflam), obávaný loupežník starý Lotrando (příjemný Jiří Pecha), jeho oddaný loupežník Vincek (sympatický Jiří Lábus), starostlivý sultán Solimán (dobrý Marián Labuda st.) a jeho první muž Hálí (dobrý Miroslav Táborský), hledající spásnou záchranu. Z dalších rolí: moudrá chůva Zubejdy a znovunalezená Lotrandova matka La Mad alias Madla (sympatická Ljuba Krbová), Hálího poslušní podřízení Bélí (Ladislav Gerendáš) a Zélí (Jaroslav Sypal), ostražitý pantáta převor (Josef Karlík), Lotrandova náhradní Maceška (Jaroslava Kretschmerová), či Drncova pracovitá manželka (Naďa Konvalinková). Pohádka je radostná a optimistická. Humorný nadhled pobaví a zpříjemní čas. (27.01.2017)

Není to až tak povedená pohádka, a to z mnoha důvodů. Svěrákova snaha přetvořit si scénář k obrazu svému, tady vyznívá těžkopádně a z toho všeho se vytratil i vtip. Režie ostříleného Karla Smyczka je nepříjemně televizní a zcela se míjí s hravým pojetím scénáře a je vidět, že Smyczekovi zrovna pohádky dvakrát nesedí. Záchranou jsou hlavně herci a trio Seidlová, Zedníček a Strach hrají spolehlivě. Díky nim se to dá přetrpět. A nakonec zjistíte, že to byla mile naivní podívaná. 60% (29.10.2009)

Skutečně asi naše nejlepší porevoluční pohádka. Z četných hlášek je znát, že scénář prošel rukama Zdeňka Svěráka. Role drvoštěpa je jako ulitá pro Pavla Zedníčka, vtipní byli vyslanci v čele s Miroslavem Táborským. A nechyběla ani „překvapivá“ pointa alá Hvězdné války. :-) Přes moderní humor a multikulturní pozadí si Lotrando a Zubejda pořád drží pohádkovou atmosféru, i když jinou než tu, kterou známe ze starých českých pohádek. Ale je to vyloženě příjemný film, na který se hezky kouká, a i ty písničky jsou povedené. (30.12.2014)

Lotrando a Zubejda obstojí v kvalitní konkurenci pohádek vzniklých před revolucí a jejich význam v této oblasti časem ještě stoupá díky tragické české tvorbě po roce 2000. Kromě pravidelné dávky humoru tenkrát hrají prim písničky sehraného dua Svěrák a Uhlíř. Potěší také gejzír originálních nápadů (Dr. Nec, La Mad, orientální polka). Třešničkou na dortu je broskvička Seidlová. (25.05.2024)

Křupanský Pavel Zedníček, rádoby roztomilý Marian Labuda. To jsou dva důvody, proč ne pět hvězdiček. Ale Jiří Strach je překvapivě civilní, Miroslav Táborský skvělý, Jiří Lábus má málo prostoru, ale nezklame, Arnošt Goldflam taky docela jde, Jiří Pecha, kterého jinak nemám moc rád, mi tady nevadí, ale především: Zdeněk Svěrák napsal velice vtipný pohádkový scénář, který na svou realizaci sice čekal plných deset let, ale výsledek stojí za to a amorální píseň "Za dubem, za dubem, tam si na tě počíháme, za dubem, za dubem, tam tě oškubem" je neodolatelná. (20.02.2003)