Lotrando a Zubejda

Škoda nevýrazné druhé části. Ta první, zhruba po smrt starého Lotranda, je vtipná, svěží, dobře střižená. Pak ale ubyde písniček, děj se rozmělní putováním, a koneckonců i mise u sultána se táhne zbytečně dlouho, protože, co si budeme povídat, asi jen málokdo netuší, co princeznu uzdraví. Ale herecký výkon Jirky Stracha je vynikající, hudba hodně snímku pomáhá, ale - jak jsem kdysi říkal na zkušební projekci Telexportu před uvedením do kin - taková bomba jako pohádky Oldřicha Lipského to prostě není. Na to je chvílemi až moc těžkopádné a konec zbytečně oddalovaný. Pro mne nejlepší ve filmu je písnička Mniši jsou tiší a přednáška Lustiga v kostele, kde se nesmí klít. (31.12.2012)

Hehe, vzpomínám, že někdy v tom roce 1996 nebo 1997, 1998 (nevím přesně), když jsem tuto pohádku viděl poprvé, měl jsem ji za blbost a hodnotil ji zde proto pouhými 2*. Po více než 25 letech jsem si ji pustil znovu a ejhle! Bavil jsem se, Zubejda líbila se mi velice, přihazuji tedy hvězdy do pětice! (02.02.2024)

Zdá se mi to, nebo je tato pohádka jedna z těch nejujetějších a naopak nejpovedenějších pohádek, které měly tu čest vzniknout po porevolučním letech do dneška? Hezky se na to všechno kouká, tak příjemně a ladně. Legrace je také dosti a inovace jakbysmet. Rozhodně lepší než zbytečné, kopírující kopie pohádky a la Troška. Příjemná hudba tomu navozuje ještě tak trochu atmosféru Tří veteránů a je tu o pohádku desetiletí zaděláno. Nebo rozhodně o pohádku, která se dokázala dostat do podvědomí na rozdíl od těch, co vznikají v České televizi v jednom kuse a neštěkne po nich ani pes. Tahle sice vznikala také v České televizi, točila se i v jiné části Evropy a dokázala, že pohádky neumírají, že náš stát, je i přesto pohádkový král a to nejdůležitější, že pohádky nikdy nevymřou. --- A je to tuplovanej doktor. On je totiž Dr Nec a Dr Voštěp! (21.11.2007)

„Mladej pane, aspoň, aspoň si dáme do nosu! Nedáme…dostaneme.“ Tato pohádka si hledala cestu k mému srdci o něco déle než jiné, ale definitivně jsem podlehl. Fungující humor, lehká satira, milé hrátky s jazykem, naprosto skvělá Uhlířova hudba (Pod dubem; Nám se stalo něco překrásného; Řízni, řízni; Lotr intelektuál; Mniši atd.) a jako v každé správné pohádce samozřejmě nechybí láska a nějaké to ponaučení, které tu však ani trochu neotravuje. Rovněž výborný byl casting, mým favoritem byl Pechův arciloupežník, jenž se na scéně sice zase tak moc dlouho neohřál, ale zdařile ho vystřídali jiní, včetně mladého páru (Strachovo ucho umí diváka pobavit samo o sobě) a příjemného bonusu v podobě hned několika epizodních roliček pro cimrmanology (a Svěráka alespoň jakožto vypravěče). A finále je opravdu hezké, samozřejmě i díky titulní písničce, která člověku hraje v hlavě ještě dlouho po zhlédnutí. Kvůli těm pár hlušším místům to vidím na slabší, ale přesto plný počet. „Takových peněz! Kde ste to jen sebral, dobrý muži?“ – „Kde se dalo, pantáto Převore, kde se dalo.“ (17.12.2007)

Drvoštěp Zedníček a ten „co nemá pracovat“ syn loupežníka v usměvavé Svěrákově pohádce, která je plná jeho svérázného humoru, jazykolamů a „exotiky“. Tato pohádka sice nepatří mezi moje nejoblíbenější, ale nepohrdnu jí, když se objeví v TV. Barbora Seidlová okouzlující princezna a sultán Solimán okusí českou pracovitost a důvtip, stejně jako Hálí – Belí a Zelí naší pohostinnost. Lepší průměr si to samozřejmě zaslouží, s tím já problém absolutně nemám…60% (26.12.2018)