Nezanechať stopy

Ve svém minimalismu emocionálně působivý a na sledování v dobrém slova smyslu nepříjemný film, který není jednoduchý a svou strukturou a pojetím diváka čím dál víc vtahuje do děje. Jan P. Matuszynski od počátku uchvátí na první pohled neviditelnou a nevýraznou, ale naprosto dokonalou výpravou, která kostýmy i kulisami evokuje šeď a nenápadnost osmdesátých let, v nichž prakticky vše vypadalo stejně. Klaustrofobní, paranoidní a depresivní atmosféra funguje báječně, v čemž pomáhá i místy hodně sugestivní kamera, která se nebojí ani dlouhých a bezstřihových záběrů, čímž působí jako by autenticky a dokáže udělat událost i z pouhé chůze po ulici nebo vystupování z auta. Vzhledem k dost pomalému tempu je hodně času na tu nejjemnější psychologii postav a vysvětlení jejich motivace, čehož režisér využívá na maximum. Pomohl si i výtečným obsazením, v němž jsou všichni zcela přesní, nejvíc ale vyčnívají Tomasz Zietek, který se zmítá mezi touhou po pravdě a boji s pochybnostmi a snahou neztratit vlastní čest a rodinu, Sandra Korzeniak a dokonale minimalistický Robet Wieckiewicz, který sice nevstane od stolu, svými grimasami ovšem obsáhne úplně všechno. Asi můžeme Matuszynskému vytýkat, že tak trochu figurkaří a postava státní prokurátorky je karikaturou jako z učebnice, že je vždy na první pohled jasné, kdo je ten hodný a kdo zlý a že je možná stopáž až moc dlouhá a divák se nedočká nějaké katarze (k čemuž je ale objektivní historický důvod), to jsou ale v kontextu díla takové banality, že silný dojem z něj to nijak nezkazí a odpor k době, v níž je lež norma, to jen prohloubí. 80 % (06.05.2022)

Zlatý polský renčičky. Co říci? Film po všech stránkách v rámci řemesla v pořádku. Hudba jasně dokresluje atmosféru syrového dramatu s tématem spravedlnosti se skvělými hereckými výkony. Ta délka filmů nad dvě hodiny začíná být dnes v celku úmorná, ale nemohu mluvit s tím, že by film neřekl nic, co by nebylo důležité. (18.05.2022)

V Nezanechať stopy divák pozoruje sled nekonečných vyšetrovaní, ktoré idú ruka v rukáve s čírou absurditou v inak krištáľovo jasnom prípade. Vyhrážky, vyvíjanie nátlaku a hrabanie špiny na nevinných, zahladzovanie potrebných dôkazov či hyenická manipulácia s informáciami. Matuszyński zachytáva dôsledne rozohranú hru milície, lojálnej prokuratúry, médií, ministerstva vnútra a tajnej služby, ktorí ťahajúc za tie správne nitky vytvárajú nový obraz o pravde prinášajúcej aj nových vinníkov. Kompletná recenzia . (19.11.2022)

na reálném základu postavená, téměř tříhodinová, intenzivně nepříjemná polská trefa do černého (další), která mě na začátku vcucla a postupně ze mě ždímala jednu negativní emoci za druhou. Komouši byly, jsou a budou vždycky a všude svině.Faktem je, že příběh Grzeszka a toho co se dělo po jeho smrti nemá moc čím překvapit a dějí se v něm vlastně dost očekávané věci, ale na jeho síle to vůbec nic nemění a upřímně mě udivuje, že se dnes najdou lidé, co by tohle uvítali zpátky...90% (26.11.2022)

Z tohohle filmu vám nebude dobře. Nicméně pokud byste si říkali, že snímků, které se divákovi snaží přiblížit totalitu, nesvobodu, zlo, strach, nedůvěru, ohýbání pravdy, morálky, absurdnost či beznaděj, jakou asi pociťují lidé žijící v nedemokratických režimech, je tady už přece plno a nemusíte si to "vytrpět" s nějakým dalším znovu, zastavte a dejte Nezanechat stopy šanci. Ta témata jsou v něm zpracovaná tak, že vás to pohltí, hned tak nepustí a nebudete litovat, že jste se podívali. A je to o to silnější, když si uvědomíte, že se Poláci z lecčehos bohužel do dnešních dnů nepoučili... Intenzivní zážitek, skoro bych se nebála říct filmová dokonalost sama... 95 %. (04.01.2023)