Erin Brockovich

Asi není žádné překvapení, když napíšu, že božská Julie si ukradla film pro sebe. Její odhodlání nabíjí energií, její nasazení je přesvědčivé, přidrzrlost zábavná a poodhalený výstřih... Ehm. Každopádně pořádně přiložit ruku k dílu musel také Soderbergh. Právničiny nechal ve filmu tak akorát, soudním scénám se vyhnul a místo toho apeluje na lidské vyznění snímku, tedy na boj jednotlivců proti mocné korporaci. I když důkazy přicházejí Julii někdy až příliš lehce pod ruku a ve vzduchu je cítit mírné zkreslení, ten boj za dobro věci nelze neprožívat a nelze si jej neužívat. Oceňuji také fakt, že tvůrci do filmu vložili drobečky humoru místo toho, aby vyprodukovali suchý životopis, který by nikoho jiného než akademiky nezajímal. "What makes you think, you can just walk in there and find what we want?" "They're called boobs, Ed." 8/10 (18.10.2013)

Soderbergh někdy umí a někdy naopak strašně otravuje. A osobní příběh ženy v současné společnosti prostě nemohl dopadnout jinak než druhým případem. Když Julia Roberts hraje snahu, hraje odhodlání a hraje zaslouženě úspěšnou, může to dopadnout i tak, že jí to neuvěřím ani za mák. Z žádného z přítomných herců neukápne ani troška upřímné emoce a Soderbergh celou dobu kašle na diváka, který chce vidět slibované drama. Zato nenápadně pochlebuje všem kritikům společnosti (ohavně prospěchářská veřejnost vs. svoboda a rodinné hodnoty). Američané se někdy nechají zmást pouze změnou závoje. (25.06.2005)

...´Dobrá, myslím, že jsme vykročili nesprávnou nohou.´ ´To je pravda, dámo. Máte dvě nesprávné nohy v zasraně odporných botách.´ Erin si nenechá jen tak něco líbit. Což je ostatně dobře. Bojuje za práva lidí, kteří jsou nemocní kvůli naprosto nezodpovědným, zasraným parchantům, kteří si neuvědomují, co za hnusárny spáchaly. Erin, jdi do toho. A neboj se je všechny poslat do patřičných míst a vůbec se s nimi nemazli. Dobrá, řeknu to na plnou hubu. Pošli je do prdele a vůbec se s nimi neser. Tohle je ten správný přístup. K nim se totiž ani jinak chovat nedá...k hajzlům jednějm vodpornejm... (05.08.2013)

Vytoužený a zasloužený Oscar pro Julii Roberts. Mistrně zahraná role Erin Brockovich, na kterou bohužel J.Roberts zapomněla ve svém dlouhém děkovném projevu na předávání Oscarů (této ženě by přeci měla nejvíc poděkovat - kdyby jí nebylo, těžko by se teď Julia mohla těšit z naleštěného Oscara). I další herecké výkony stojí za zmínku. Obzvlášt Albert Finney zde už po několikáte utvrdil své herecké umění. A role také perfektně sedla Aaronu Eckhartovi. K tomu si přidejme výbornou režii a scénář a máme na světě to, co z toho vzniklo. (02.09.2007)

O Lvu Tolstém koluje řada mýtů. Často je pokládán za myslitele, filozofa, theologa, proroka. On sám se tak nezřídka rád stylizoval, ale pravdou je, že ve všech těchto oborech byl eratický diletant a nic chytrého nevydumal. Lev Nikolajevič skutečně uměl jen jednu věc: uměl psát. Prostě uměl psát. I kdyby napsal povídku třebas o zažívacích potížích Lýdie Tuberkulózovny, bylo by to po čertech dobré čtení. --- A o to jde. To se mi vybavilo při sledování tohoto filmu. Ten příběh už dávno patří do kategorie hollywoodských osvědčených standardů, nového a překvapujícího na něm není nic. Jenže je dobře napsaný. Není to, pravda, žádná Anna Karenina, nicméně drobky toho, co dělá krásnou literaturu velkou, se v něm najdou. Dává prostor k zamyšlení. Třeba o tom, jaké možnosti má nadaná a pracovitá mladá žena, která arci dost nešikovně svůj život odstartovala. Jak zacházet s takovým živlem jako šéf a jak jako životní partner? Dokážeme nezaujatě vnímat muže, který se rád a dobře stará o děti? Není profesní úspěch rozvedené matky tří malých dětí jen třešničkou na zkaženém dortu? Jak z toho její děti vyjdou? Kdyby žila v Evropě na sociálních dávkách, byl by výsledek lepší nebo horší? --- Ne, nečekejte nic bůhvíjak emotivního. Příběh je to civilní, zajímavý, a především: dobře napsaný. --- A konečně, ať si říká třeba celá CSFD něco jiného, Julia Roberts je vynikající charakterní herečka. (06.07.2016)