Erin Brockovich

Tomuto filmu jsem se dlouhá léta vyhýbal jako čert kříži, ale jak se ukázalo - vcelku zbytečně. "Erin" je velmi zručně natočené životopisné drama, které dokáže zaujmout i pobavit. Překvapivě dobrá Robertsová nezkonila výtečně napsanou roli, mezí ní a motorkářem Eckhartem to hezky jiskří, Finney naprosto exceluje jako dobrácký mrzout. Možná jsem trochu idealista, ale celý ten příběh o boji za práva bezbranných obětí mi pokazil klasický americký happy end, kde se víc než konkrétní dopady řeší prachy, které si na celém soudním procesu nahrabala právní kancelář. Nedělám si iluze, že to ve skutečnosti bylo jinak, ale tvůrci filmu přinejmenším tento přístup nemuseli glorifikovat. Velmi slušný průměr, plus zajímavý pohled na ranou hudební tvorbu Thomase Newmana (kterého už tehdy poznáte po prvních tónech). (08.08.2011)

Bál jsem se, že to bude nějaké těžkopádné drama, a nemohl jsem být víc vedle. Od první minuty je to pohodový film, což je zásluha hlavně outfitu a slovníku Julie Roberts. Dokonce mi to chvilku připadalo jako komedie a dobře jsem se bavil. Ano, šlo o vážnou věc, ano, někdy bych trochu zvýšil obrátky, ale celkově spokojenost. Navíc těch několik hlášek fakt stálo za to. # [monitor, 5.1] # příběh **** | hudba *** | humor * | akce – | napětí * | pustil bych si znovu *** (21.04.2014)

...´Dobrá, myslím, že jsme vykročili nesprávnou nohou.´ ´To je pravda, dámo. Máte dvě nesprávné nohy v zasraně odporných botách.´ Erin si nenechá jen tak něco líbit. Což je ostatně dobře. Bojuje za práva lidí, kteří jsou nemocní kvůli naprosto nezodpovědným, zasraným parchantům, kteří si neuvědomují, co za hnusárny spáchaly. Erin, jdi do toho. A neboj se je všechny poslat do patřičných míst a vůbec se s nimi nemazli. Dobrá, řeknu to na plnou hubu. Pošli je do prdele a vůbec se s nimi neser. Tohle je ten správný přístup. K nim se totiž ani jinak chovat nedá...k hajzlům jednějm vodpornejm... (05.08.2013)

Asi není žádné překvapení, když napíšu, že božská Julie si ukradla film pro sebe. Její odhodlání nabíjí energií, její nasazení je přesvědčivé, přidrzrlost zábavná a poodhalený výstřih... Ehm. Každopádně pořádně přiložit ruku k dílu musel také Soderbergh. Právničiny nechal ve filmu tak akorát, soudním scénám se vyhnul a místo toho apeluje na lidské vyznění snímku, tedy na boj jednotlivců proti mocné korporaci. I když důkazy přicházejí Julii někdy až příliš lehce pod ruku a ve vzduchu je cítit mírné zkreslení, ten boj za dobro věci nelze neprožívat a nelze si jej neužívat. Oceňuji také fakt, že tvůrci do filmu vložili drobečky humoru místo toho, aby vyprodukovali suchý životopis, který by nikoho jiného než akademiky nezajímal. "What makes you think, you can just walk in there and find what we want?" "They're called boobs, Ed." 8/10 (18.10.2013)

Pojmy sociální drama a občanská společnost jsou - nebo mohou být - zdánlivě neslučitelné. Praxe, o které se v našich médiích příliš nepíše, skutečný život společnosti v jeho neopakovatelné a nedeformované pestrosti však prokazují - setrvale, protože nebulvárně a nevirtuálně - opak. Silný příběh a dobrý scénář se solidním režisérem a kvalitní herečkou skládají dohromady celek, v němž se ztratí i lecjaká hollywoodská banalita. Název filmu se posléze zapomíná, s ním ve vzpomínce ustupuje často i příběh ze života, ale ono zpochybňované a vysmívané mravolično přetrvává vzdor happy endu. I s vědomím právě popsaných limitů je však možné dodat, že v tomto případě nebylo Oscary mrháno, i když na druhou stranu lze diskutovat o tom, za co ho Robertsová vlastně dostala: zda za svůj nesporně kvalitní výkon na hranicích mimořádnosti, nebo za život a občanskou statečnost představitelky, jejíž úděl ztvárnila. Názory a kritiky mohou být v tomto případě rozličné, ale ve své většině se určitě shodnou v tom, že dílo není ani brakem, ani limonádou, ani nudou. Je - jistě nejen pro mne - neoddiskutovatelnou uměleckou kvalitou daleko za a nad hranicemi reálsocialistických "zeitstücků". (24.05.2008)