Erin Brockovich

Pojmy sociální drama a občanská společnost jsou - nebo mohou být - zdánlivě neslučitelné. Praxe, o které se v našich médiích příliš nepíše, skutečný život společnosti v jeho neopakovatelné a nedeformované pestrosti však prokazují - setrvale, protože nebulvárně a nevirtuálně - opak. Silný příběh a dobrý scénář se solidním režisérem a kvalitní herečkou skládají dohromady celek, v němž se ztratí i lecjaká hollywoodská banalita. Název filmu se posléze zapomíná, s ním ve vzpomínce ustupuje často i příběh ze života, ale ono zpochybňované a vysmívané mravolično přetrvává vzdor happy endu. I s vědomím právě popsaných limitů je však možné dodat, že v tomto případě nebylo Oscary mrháno, i když na druhou stranu lze diskutovat o tom, za co ho Robertsová vlastně dostala: zda za svůj nesporně kvalitní výkon na hranicích mimořádnosti, nebo za život a občanskou statečnost představitelky, jejíž úděl ztvárnila. Názory a kritiky mohou být v tomto případě rozličné, ale ve své většině se určitě shodnou v tom, že dílo není ani brakem, ani limonádou, ani nudou. Je - jistě nejen pro mne - neoddiskutovatelnou uměleckou kvalitou daleko za a nad hranicemi reálsocialistických "zeitstücků". (24.05.2008)

Role hubaté Erin Julii Roberts vyloženě sedne, ale fakt, že dostala za svůj výkon Oscara bohužel trochu zastínil neméně významnou událost...že totiž Eckhartův motorkář sesadil z trůnu nejlepší chůvy všech dob Mary Poppins a udělal to s takovou grácií, že tohle dílko v televizi nikdy nevynechám, i když ho na Nově opakují rok co rok. (12.12.2006)

...´Dobrá, myslím, že jsme vykročili nesprávnou nohou.´ ´To je pravda, dámo. Máte dvě nesprávné nohy v zasraně odporných botách.´ Erin si nenechá jen tak něco líbit. Což je ostatně dobře. Bojuje za práva lidí, kteří jsou nemocní kvůli naprosto nezodpovědným, zasraným parchantům, kteří si neuvědomují, co za hnusárny spáchaly. Erin, jdi do toho. A neboj se je všechny poslat do patřičných míst a vůbec se s nimi nemazli. Dobrá, řeknu to na plnou hubu. Pošli je do prdele a vůbec se s nimi neser. Tohle je ten správný přístup. K nim se totiž ani jinak chovat nedá...k hajzlům jednějm vodpornejm... (06.08.2013)

No jo, prostě vím, že tímhle filmem si Soderbergh vykopal nezávislácký hrob a vstoupil tak definitivně na půdu "skvělé velké továrny na sny". (Ač už předchozí Out of Sight k tomu inklinoval, byl to pořád jen takový malý filmeček). Ale rozhodně bych ho neodsuzovala, už jen téma, na něž je nahlíženo civilně a zároveň s nadhledem. Spojení žánru komedie-drama... to zas až tak standardní není. A právě proto -ač pod zástěrkou tetičky komerce- je to přece jen osobitý film, který neodradí. (17.01.2004)

Asi není žádné překvapení, když napíšu, že božská Julie si ukradla film pro sebe. Její odhodlání nabíjí energií, její nasazení je přesvědčivé, přidrzrlost zábavná a poodhalený výstřih... Ehm. Každopádně pořádně přiložit ruku k dílu musel také Soderbergh. Právničiny nechal ve filmu tak akorát, soudním scénám se vyhnul a místo toho apeluje na lidské vyznění snímku, tedy na boj jednotlivců proti mocné korporaci. I když důkazy přicházejí Julii někdy až příliš lehce pod ruku a ve vzduchu je cítit mírné zkreslení, ten boj za dobro věci nelze neprožívat a nelze si jej neužívat. Oceňuji také fakt, že tvůrci do filmu vložili drobečky humoru místo toho, aby vyprodukovali suchý životopis, který by nikoho jiného než akademiky nezajímal. "What makes you think, you can just walk in there and find what we want?" "They're called boobs, Ed." 8/10 (19.10.2013)