Sex, lži a video

Je to o sexu, o lžích a svou roli hraje i video. 1) Točit filmy o tabuizovaných tématech je vždy lákavé. 26letému Stevenu Sonderberghovi (scénář, režie) se to v jeho celovečerním debutu podařilo na jedničku. Typově přesně vybraným hercům dominuje 29letý přitažlivý James Spader, kterému bych se, tehdy, věru vyznal z ledačeho a velmi rád. 2) Zaujala mě potřeba Ann nejdříve se sblížit a až teprve pak se svěřovat. Mám to taky tak u sebe nastavené a vlastně moc nechápu lidi, kteří na neznámé osoby vyzvrací zkažený obsah své mysli, aby pak v příjemném rozmaru potěšeně odešli. Ani v dnešní době internetových a televizních exhibicionistů (čím horší a hloupější, tím více se předvádějí) takový snímek nezanikne. Je totiž o důvěře, o hluboce intimních pocitech, jimž společenská tabu dodávají na intenzitě prožitku. 3) Snímek nepostrádá ani zajímavé postřehy: I remember reading somewhere that men learn to love the person that they're attracted to, and that women become more and more attracted to the person that they love. (27.10.2015)

Radost zjistit, že Soderbergh již v šestadvaceti letech točil plně dospělé filmy. Sex, lži a video jsou méně přístupnou záležitostí, než by jeden od festivalového hitu očekával (a dobře ukazují, kam se festival v Sundance, zviditelňující v poslední době mnohem hřejivější snímky, posunul). ___ Každá z postav má problém, který lze vnímat jako symptom dalekosáhlejších společenských neduhů, díky čemu je film vícevrstvým psychosexuálním portrétem jedné generace. Graham, muž vyznávající filozofii jednoho klíče, proti své (citové) impotenci bojuje parazitováním na cizích životech. Navzdory své obskurní, ovšem určité poptávce vyhovující zálibě (dnes podobnou zpovědní funkci plní YouTube), je citově nejvyrovnanější postavou, čím zřejmě přitahuje emocionálně rozhozenou Ann. Díky své vyrovnanosti je Graham zároveň postavou nejupřímnější, čím zároveň provokuje k větší otevřenosti ostatní. ___ V art filmech oblíbené vyprávěcí schéma, kdy mezi pár vstoupí třetí osoba, rušivý element, který postupně zpochybní všechny jistoty, dokázal Soderbergh ozvláštnit atypickým přerozdělením sil. Manželství Ann a Johna, až příliš typického osmdesátkového yuppie, není idylické, pročež ani Grahamův vliv na něj není destruktivní, nýbrž osvobozující. ___ Ač je naprostá většina freudovských dialogů vedena v interiérech (exteriéry jen oddělují větší dějové segmenty), scény jsou řešeny velmi „filmově“, byť to při prvním zhlédnutí nemusí tolik vyniknout (jediným formálním úletem, prozrazujícím debutantské nadšení, je „vyjádření“ orgasmu vertigo efektem). Stejně jako v potemnělých vztahových dramatech ze sedmdesátých let (Malé životní etudy, Poslední filmové představení), které byly Soderberghovy inspirací, vypomáhá s charakterizací postav mizanscéna nebo pomalé nájezdy kamery. Zvyšující se frekvence střihů zvyšuje napětí, záběry na sebe navazují graficky nebo pomocí zvukových přechodů (overlapping dialogy), jež vytvářejí dojem osudové propojenosti postav (bez křeče vlastní některým pozdějším dramatům se síťovým narativem). Také sebe-uvědomělost vyprávění je nadstandardní. Zatímco postavy lžou, obrazy vytvářejí ironický efekt tím, že „říkají“ pravdu, některé informace jsou záměrně pozdržené, aby mohl být zesílen překvapující účinek odhalení, některé střihy jsou „neviditelné“ do té míry, že činí nepřehlednými časoprostorové souvislosti (Ann pouze nasedne do auta a najednou je před Grahamovým domem, dlouhý flashback s rozhovorem Ann a Grahama začíná bez upozornění, že jsme se vrátili v čase). ___ V úvodu chválená dospělost se tudíž netýká jenom tematické, ale také formální zralosti filmu. Již z jeho debutu je zřejmé, že Soderbergh patří mezi filmaře, kteří opravdu dlouho přemýšlejí, než něco natočí. 80% (14.02.2019)

Slušný a poctivý scenár ktorý by ešte lepšie fungoval ako divadelná hra. štyri postavy zamotané do svojich intríg a klamstiev zohrávajú medzi sebou vyhrotené dialógy. Najdôležitejšou postavou je tichý, introvertný ale svojim spôsobom úchylný Graham ktorý si svoju impotentnosť kompenzuje tým, že nahráva ženy na kameru akoby boli u psychológa či sexuológa a rozprávajú o svojich sexuálnych skúsenostiach a snoch. Snímka ma po celý čas takú nepríjemnú zvrhlú atmosféru ale mal som pocit, že mi tam niečo chýbalo.. Tá úchylka hlavnej postavy sa mohla viac rozvinúť. (10.07.2017)

Steven Soderbergh a jeho vynikající schopnost reflektovat lidské pocity bez přepjatosti a teatrálnosti. Natočit drama o vztazích tak, aby působilo takříkajíc přirozeně a divák nemusel kroutit hlavou nad nelogickým a často nevysvětlitelným chováním postav, chce důvtip, lehkost a samozřejmě nějakou tu životní zkušenost. Když uvážím, že si Steven Soderbergh sám napsal scénář ve svých 26 letech (pravděpodobně ještě o něco dříve), nezbývá než mu složit hlubokou poklonu. Psychologická studie jako hrom, navrch s výbornými hereckými výkony a naprosto dokonalými dialogy. (20.11.2011)

Již u svého prvního celovečerního filmu Steven Soderbergh ukázal, že je velmi schopným autorským tvůrcem, který se dokáže hodně hluboko podívat do lidské duše a vůbec mu nevadí, že se bude probírat tématy, která nejsou pro někoho příjemná, nebo o nich nechce mluvit otevřeně. V tomhle případě je to sexualita, která závratně ožívá díky hereckým výkonům, a to v podstatě bez nutnosti nasnímat explicitně samotný akt. (14.02.2016)