Solaris

Právě proto, že si z mistrně napsané předlohy Stanislawa Lema vzal Steven Soderbergh jenom základní dějovou linku, je její filmové převedení neuvěřitelně rozvleklé i díky necelé stominutové délce. Jistě, nejsem přítelem „kopírovaných“ knižních adaptací, ale snaha o plané filozofování na téma lidského života a jeho ceny je při velmi přímém bazírování na předloze dosti rozporuplným tahem.Většinu síly se Soderbergh snažil vložit do dialogů, jenomže ty kromě údernosti, stylu a švihu postrádají taky logický smysl a režijně nikterak objevná práce sice drží atmosféru v hodně temných koutech, ale mnoho scén není dotáhnuto do konce a celkově pak film působí dojmem obrovské roztříštěnosti. Naštěstí je zde však výtečná dvojice George Clooney a Natascha NcElhone, kteří se k sobě tak dokonale nehodí, až se to vlastně skvěle pozoruje. Jenomže jako jednotný filmový kousek je Solaris absolutně nestravitelný a to i přesto, že tak krásně vypadá. (19.08.2005)

George Clooney opäť preukazuje, že okrem réžie na ktorú sa dávnejšie dal, je to aj pán herec a to veľmi kvalitný. Solaris nie je filmom pre všetkých a rozhodne nie pre veľmi náročné publikum. To, čoho som sa od začatia snímky obával, sa veľmi rýchlo vytratilo a kompozične prepracovaná forma ma dostala. Takpovediac komplikovaný dej sa odohráva v nie presne určenej dobe, pravdepodobne niekedy na konci 21 storočia. Kamera úpenlivo sleduje osamelého psychológa, ktorý sa nachádza na špeciálnej stanici kdesi hlboko vo vesmíre pri nepreskúmanej planéte Solaris. Solaris nie je typickou sci-fi snímkou, ale skôr hlbokou duševnou inventúrou lásky a utrpenia. Jej príbeh by sa mohol kľudne odohrať aj na zemi, prvky sci-fi žánru však vytvárajú osobitú atmosféru a rozmer. Film si drží tempo a napriek všetkým faktorom ideálnym na vytvorenie dokonalej koláže stále núti diváka odhaľovať tajomstvo planéty spolu s hlavnými hrdinami. (06.03.2019)

Nechápu proč jsou tady na nový Solaris všichni tak tvrdí. Znalý knižní předlohy i Tarkovského filmu jsem Soderberghovu adaptaci zhltl už potřetí a jsem stále nadšen. "Nový" Solaris je určitou komorní a odlehčenou (vynecháním části obsahu) verzí toho "starého", zaměřuje se hlavně na psychologickou stránku románu (tedy na Hari/Rheu) a tu filozofickou nechává k rozpitvání Tarkovského verzi - apropoz napoprvé mi drsně chyběla hlavní pointa knihy (tedy myšlenka, že planeta Solaris je entita podobná dítěti, které si jen hraje se svými novými známými a oťukává je) - tato pointa je ale na konci filmu přítomna - je to ten moment, kdy se Kelvin pomalu dotkne ruky návštěvníka/dítěte. Je to sice trochu latentní náznak, ale mě to stačilo. Komu to nestačí, ať si přečte knihu.Vyzdvihnu oba hlavní herce (ostatní ne) a SKVĚLOU hudbu Cliffa Martineze - soundtrack si pouštím už dva roky. Skvělý film, neprávem nedoceněný... 9/10 (28.11.2006)

Pomaly plynúce, komorné existencionálne dielo bez ohromujúcich efektov, bombastickej akčnosti a kašírovanej umelosti sa sústreďuje na príbeh psychiatra, ktorý pomáha liečiť civilizačné trápenia iných, sám sužovaný stratou manželky. Jedného dňa je povolaný na pomoc pri objasnení záhadných udalostí, ktoré sa stali na vesmírnej lodi skúmajúcej planétu Solaris, vyžarujúcu akúsi komunikatívnu energiu. Po prílete nachádza posádku v značne dekonštruovanom stave, či už fyzickom alebo psychickom. Onedlho príde na príčinu, prostredníctvom ktorej je konfrontovaný nielen so svojím doterajším životom a príčinami smrti jeho manželky, ale aj so sebou samým a s odvahou ponechať svoju fyzickú schránku neznámemu svetu. Je možné z predchádzajúcich vzťahovo-životných udalostí zopakovať si niečo inak a snáď aj lepšie? Nastolené sú aj iné, priamo nevyslovené otázky o smrteľnosti, zmysluplnosti nahradenia starého novým, o možnosti, či nemožnosti zostrojenia kópie niekoho len prostredníctvom myšlienok a spomienok niekoho druhého, o tom, či má človek právo rozhodovať o osude inej formy života, či forma je len fantáziou, vírusom, a podobne. Isteže, knižná predloha Stanisława Lema je kongeniálna, Tarkovského spracovanie vynikajúce, ale ani táto verzia nie je vôbec zlá, čo je vzhľadom na rok vzniku, krajinu vzniku a hlavného hereckého predstaviteľa temer maličký zázrak. (03.08.2004)

Clooneyho herecký koncert pod taktovkou Soderbergha sice nedopadl přesně podle mých představ, v určitém směru však vnesl do mé mysli příjemné překvapení. Mám rád Soderberghův rozvláčný režijní styl v kombinaci s hypnotickou (neplést s upávající) kamerou. Myšlenka jde opět ruku v ruce s formou a dohromady tvoří ohromně líbivou syntézu. Velmi sympatický mi byl přístup té solarisové životní formy, která si sama uvědomila svůj postoj a posunula tak konvenční měřítka blízkích setkání úplně do jiných rovin. Škoda že si spousta lidí plete Solaris s akční sci-fi, což byl jistě případ sedmi ruských spoluobčanů, kteří vedle mě po půl hodině v kinosále dělali takový bordel, že to hraničilo se špatným vychováním ;). (11.03.2003)