Solaris

Moje první setkání s planetou, pojmenovanou Solaris byl právě s tímto filmem. Já vím, žádná sláva, ale když mám sci-fi rád, je mi v tu chvíli jedno, že vidím film, který už jednou zfilmovaný byl a Američani se jako obvykle chtěli podvolit a natočit to všechno znova, svojí formou. Problém je, že tahle forma je neskutečně nudná, ale na druhou stranu monumentálně působivá díky atmosféře, která dokáže diváka sžírat od morku kosti a do konce ho nenechá vydechnout. A to je vlastně to jediné, hlavní a nejdůležitější zjištění a to, že na něj divák nedokáže zapomenout, protože je tak divný. V tu chvíli, když Solaris divák sleduje, jako by nesledoval sci-fi, ale spíš romantické drama ze života páru, který nedokáže rozlišit co je realita a co fikce, ale to možná nedokázal v tu chvíli ani režisér a proto je Solaris tak zvláštní a svým způsobem neobvyklým filmem, který na druhou stranu dokáže zapůsobit, ale také dosti nudit. --- Co je to tam venku? - Solaris. (05.10.2007)

George Clooney opäť preukazuje, že okrem réžie na ktorú sa dávnejšie dal, je to aj pán herec a to veľmi kvalitný. Solaris nie je filmom pre všetkých a rozhodne nie pre veľmi náročné publikum. To, čoho som sa od začatia snímky obával, sa veľmi rýchlo vytratilo a kompozične prepracovaná forma ma dostala. Takpovediac komplikovaný dej sa odohráva v nie presne určenej dobe, pravdepodobne niekedy na konci 21 storočia. Kamera úpenlivo sleduje osamelého psychológa, ktorý sa nachádza na špeciálnej stanici kdesi hlboko vo vesmíre pri nepreskúmanej planéte Solaris. Solaris nie je typickou sci-fi snímkou, ale skôr hlbokou duševnou inventúrou lásky a utrpenia. Jej príbeh by sa mohol kľudne odohrať aj na zemi, prvky sci-fi žánru však vytvárajú osobitú atmosféru a rozmer. Film si drží tempo a napriek všetkým faktorom ideálnym na vytvorenie dokonalej koláže stále núti diváka odhaľovať tajomstvo planéty spolu s hlavnými hrdinami. (06.03.2019)

Solaris. Oceán. Snová planeta. Promiňte, to patří jinam. Už proto, že na Solaris se párkrát letmo jukneme z okna a jinak si hrabeme na vlastním písečku , s kterým nemá výzkum jednoho velmi zvláštního koutu vesmíru nic společného. Odhrabáváme píseček z vlastních vzpomínek, snů a komplexů a ony se nám zhmotňují před očima se samozřejmostí, která nás nutí přemýšlet, zda šílíme, umíráme, sníme nebo pro nás nějaký poťouchlý experimentátor s lidským plemenem parafrázuje Pretty Woman ("Vítejte na Solaris, místu, kde se plní vaše sny"). Případně zda jsme vkročili na tu pomyslnou hranici mezi realitou a... něčím jiným. Filmová Solaris tohle naneštěstí skryla do obalu melancholického milostného příběhu a za celou dobu se hloub než k obalu nedostaneme. Bleděmodrý svět vesmírné stanice se tak stává pastí pro invenci a komplexnost a snaží se nám to vynahradit sondami do rozechvělého nitra lidské duše, tancem mezi střepy vzpomínek a zpěvem vesmírných Sirén, lákajících nás k zapomenutí toho, co bylo, a užívání si snu, který se stal realitou. Jenže co je realita a co přelud a zda je přelud přeludem, když si uvědomuje, že je přelud, to je otázka. Otázka, o kterou se pouze zlehka otřeme, abychom se mohli dostatečně topit v tom ostatním. A i když se s Georgem Clooneym, který se snaží ze všech sil, kterých rozhodně nemá málo, stejně jako Natasha McElhonová nemá málo osobitého křehkého půvabu, topí docela příjemně, nebude asi málo takových, kteří budou během půldruhé hodiny onoho utápění potřebovat sirky pod víčka. Že k ničemu nedojdeme a nic se nevyřeší, je nabíledni, konečně rovnice o tolika neznámých snad ani nemůže mít řešení srozumitelné lidským bytostem. Ale že tam, kde nám knižní předloha nabízí fascinující, komplexní pohled na lidské touhy a sny, Solaris samotnou (překvapivě mi na filmu nejvíc vadila změna rodu planety oproti předloze) i hranice lidského poznání, pro nás film vydestiloval jedinou a to ještě nijak chuťově výraznou esenci a jsme nuceni smířit se s koncem, který aspoň na mě dělá dojem třešňové větvičky narpubované na kaktus a nutí mě dospět k závěru, že za málo peněz málo muziky, je smutným výsledkem snahy přiblížit Solaris filmovému divákovi. Asi jsem opravdu hledala zrcadlo vlastních představ a ne nový obraz, ale tenhle obraz byl na můj vkus namalován příliš vybledlými barvami. (07.11.2007)

Ku tomuto filmu som sa dostal vďaka knihe. A ku knihe som sa dostal vďaka kamarátke, ktorá mi ju dala so slovami: "Prečítaj si to, mohlo by sa ti to páčiť." Nemýlila sa. Rovnomenný román poľského spisovateľa Stanislawa Lema sa mi veru páčil. No a filmová adaptácia v réžii Stevena Soderbergha sa mi páčila tiež. Niekoľko detailov je síce zmenených, ale inak to dokonale vystihuje atmosféru literárnej predlohy. Nie je to žiadne popkornové sci-fi plné mimozemšťanov, laserových zbraní a vesmírnych bitiev. Jedná sa o hlboko psychologickú, komornú science fiction drámu, kde hlavnú úlohu bravúrne stvárnil George Clooney. **** (13.03.2015)

Hudba a trochu tajomna, to sú jediné pozitíva tohto filmu. Ani kvality Soderbergha nezachránili bezmocnosť Clooneyho herectva s príbehom tak nudným, že tu vlastne ani nemal čo zahrať. Dej sa snaží byť komplikovaný a prekvapivý, darí sa mu ale skôr presný opak. Film je určený pre vyhraneného diváka, nie širokému spektru ľudí. (18.05.2016)