Solaris

Čekal jsem, že napíši ,,americký remake Tarkovského Solarisu", ale musím napsat toto - nový Solaris je zajímavou a neotřelou adaptací původní literární předlohy Stanislava Lema. Vybírá si z ní sice jen některé motivy a základní dějovou kostru, ale Steven Soderbergh navíc přináší zvláštní odér melancholie (celý film je tónován do temnějších a melancholických barev, flashbacky ze Země jsou obvykle zahaleny deštivou clonou, interiéry (jak kosmické stanice, tak i ty ze Země) jsou strohé a působí odcizeně, chladně, kamera často bloudí scénou a některé záběry jsou záměrně rozostřené, navíc ta ambientní hudba...) a akcentuje rozměr psychoanalytického zrcadla podvědomí (nabízí se otázka, zda je naše podvědomí vlastně nebezpečné?) - planeta zhmotňuje to bolestné v lidech... Tváří v tvář svému svědomí pak člověk začíná přemýšlet mimo své obvyklé racio... Stevenu Soderberghovi se podařilo natočit kvalitní sci-fi film jdoucí mimo trendy vytyčené efekty a akcí a pro sebe konstatuji, že se se svým psychologickým rozměrem dotkl čehosi ve mně... Možná romantický podtón, možná nedostatek hmatatelně hlubšího významu mi to však malinko zkazil... (05.10.2007)

Remake ruského slávneho filmu ,ktorý sa mi zatiaľ nepodarilo pozrieť celý. Tarkovský vie vo svojich pomaly plynúcich filmoch navodiť vždy dokonalú atmosféru.Soderbergh podobne stavil na psychológiu a hypnotickú hudbu a funguje to dobre.Hudba vás tu miestami dovedie až do hypnotického stavu a slabšie povahy to múže dostať do stavu ,keď si povedia ,že stačilo a film jednoducho zrušia.Je to ten typ filmu ,ktorý nesadne každému .70%. (10.03.2010)

Viete čo? Založiť v Hollywoode z pozície najsexi mužskej hviezdy planéty Zem filmovú spoločnosť (spolu s kamarátom, v profesijnom živote riadne čudným režisérom) a vyrábať v nej filmy, to je odvaha. Ale robiť v nej remaky sovietskych sci-fi (!), to už je niečo viac. George Clooney, môj milášik od čias obľúbeného pediatra Douga Rossa z Pohotovosti, raz povedal, aby mu radšej zlomil väz film ako SOLARIS, než film ako BATMAN A ROBIN. A zjavne to myslel vážne. SOLARIS mu väz nezlomil (iba na pár mesiacov krehko nalomil). Je to projekt zvláštny, odvážny, snový, záhadný, osobný, tajuplný, meditačný i hrôzostrašný, prekvapivý a neprekvapivý, hodný zamyslenia i útoku. No nikdy nie nudný, ani blbý. Rozhodne je to niečo úplne iné, než čo by ste čakali od chlapa, ktorý sa pravidelne vyskytuje na titulných stránkach časopisov. Navyše je to dobrý príbeh, ak teda máte chuť počúvať. Dole klobúk. Produkcia: James Cameron. Kino Považan NMnV 2003 (06.12.2004)

Velké zrcadlo pro Stevena Soderbergha, který si po tomhle snímku snad uvědomí, že není všemocný. Svůj talent zahazuje na nudných, obyčejných a nevýrazných snímcích, v kterých velmi často hraje George Clooney, který rozhodně není typem herce, který by pasoval do každé role. Svůj kalich hořkosti si SS vypil právě v Solarisu, který ukazuje všechnu jeho neschopnost a snahu vytvořit z mála něco víc. To se totiž vůbec nedaří. Doufal jsem, že Solaris bude "jemná meditace v modrých barvách nad láskou a svědomím" a to se mi vůbec nevyplnilo. Při prvním sledování jsem usnul. Na druhý pokus jsem si již dal větší pozor, ale nebyl jsem odměněn ničím, co bych uznal za kvalitní nebo snad jen dostačující. Jediné překvapení a potěšení mi přinesl SS v podobě Natashi McElhone, z které udělal hezkou ženu i přes její zvláštní rysy tváře. Scénář mě velmi zklamal a celý film je velmi pomalý. Ani Solaris jako planeta není úplně využitá a kdyby se SS tolik nesnažil v několika scénách vytvořit poctu, např. 2001: Vesmírné odysee, mohl vzniknout i trochu originální snímek. Poslední kapkou byla ne-hudba, která je složena z tónů a je příliš nevýrazná a stereotypní. (05.10.2007)

Nedovedu posoudit, do jaké míry je Soderberghův film důstojnou adaptací Lemovy předlohy, či do jaké míry může soupeřit s Tarkovského klasikou. Nicméně po shlédnutí modernistické verze kanonického sci-fi díla mohu říct s jistotou jedno: je to skvělý film. Po vizuální stránce dovedně estetizovaný, po režijní stránce zvládnutý, působivý, sugestivní, emotivní. Bohužel je na něm cítit, že je to nejasná kontura ideového masívu, z nějž dokázali tvůrci uchopit sotva slupku. Nicmémě i přes tuto limitu je Solaris v. 2002 konzistentním snímkem, který prezentuje v kontextu současné mainstreamové sci-fi produkce vyzrálou a intelektuálnější odnož, která bohužel v jádru trochu připomíná povrchový intelektualismus, dojmologii a podobné neduhy. Tím se ale člověk nesmí nechat odradit. Ani tím, že Clooney na složitou roli psychologa Kelvina herecky nemá. Zvláštní příchuť futuristické love story, existenciálně setmělá atmosféra a nejistá perspektiva Soderberghovy narace činí z filmu příjemný požitek pro všechny smysly. To, že je otupený limitem obsahu, je kupodivu malá vada na kráse. (10.10.2005)