Solaris

Nedovedu posoudit, do jaké míry je Soderberghův film důstojnou adaptací Lemovy předlohy, či do jaké míry může soupeřit s Tarkovského klasikou. Nicméně po shlédnutí modernistické verze kanonického sci-fi díla mohu říct s jistotou jedno: je to skvělý film. Po vizuální stránce dovedně estetizovaný, po režijní stránce zvládnutý, působivý, sugestivní, emotivní. Bohužel je na něm cítit, že je to nejasná kontura ideového masívu, z nějž dokázali tvůrci uchopit sotva slupku. Nicmémě i přes tuto limitu je Solaris v. 2002 konzistentním snímkem, který prezentuje v kontextu současné mainstreamové sci-fi produkce vyzrálou a intelektuálnější odnož, která bohužel v jádru trochu připomíná povrchový intelektualismus, dojmologii a podobné neduhy. Tím se ale člověk nesmí nechat odradit. Ani tím, že Clooney na složitou roli psychologa Kelvina herecky nemá. Zvláštní příchuť futuristické love story, existenciálně setmělá atmosféra a nejistá perspektiva Soderberghovy narace činí z filmu příjemný požitek pro všechny smysly. To, že je otupený limitem obsahu, je kupodivu malá vada na kráse. (09.10.2005)

Moje první setkání s planetou, pojmenovanou Solaris byl právě s tímto filmem. Já vím, žádná sláva, ale když mám sci-fi rád, je mi v tu chvíli jedno, že vidím film, který už jednou zfilmovaný byl a Američani se jako obvykle chtěli podvolit a natočit to všechno znova, svojí formou. Problém je, že tahle forma je neskutečně nudná, ale na druhou stranu monumentálně působivá díky atmosféře, která dokáže diváka sžírat od morku kosti a do konce ho nenechá vydechnout. A to je vlastně to jediné, hlavní a nejdůležitější zjištění a to, že na něj divák nedokáže zapomenout, protože je tak divný. V tu chvíli, když Solaris divák sleduje, jako by nesledoval sci-fi, ale spíš romantické drama ze života páru, který nedokáže rozlišit co je realita a co fikce, ale to možná nedokázal v tu chvíli ani režisér a proto je Solaris tak zvláštní a svým způsobem neobvyklým filmem, který na druhou stranu dokáže zapůsobit, ale také dosti nudit. --- Co je to tam venku? - Solaris. (05.10.2007)

Prislo mi, jak kdyby Soderbergh pri nataceni filmu byl zhulenej, protoze tohle bylo fakt dost mimo. Jako sci-fi film absolutne nefunguje, klidne by se moh odehravat kdekoliv jinde, jediny plus je krasne udelana planeta. No a jako dojak taky ne, na to mi to prislo desne chladny a Natascha McElhone je nejen desne krecovita, ale taky pekne hnusna. Jedinej, kdo stoji za pozornost, je Clooney, kterej asi behem nataceni zacal tusit, ze to bude kravina a proto do svyho vykonu dava vsechno, aby film aspon trochu pozved a dari se mu to celkem slusne. Jinak tech 90 minut jsem cekal, az se konecne zacne neco dit, ale bohuzel se nic dit nezaclo, navic ma celej film nic moc kameru, divnej strih a dementni konec. A to ani nemluvim o naprosto priserny hudbe. Nicmene, krome jiz zminenyho Clooneyho tu je jeste jedno pozitivum, filmu se neda uprit jista, trochu snova atmosfera a nejak vylozene taky nenudi, takze to nakonec da horsi 3*. (26.06.2008)

Celý film jsem ani tak nepřemýšlela nad zápletkou, jako spíš nad tím, jak se tady Soderbergh snaží natočit film o něčem, co chápe jen on. Což je škoda, protože měl po ruce dobré herce i netradiční prostředí. Filmy, jejichž konec nejde pochopit, mi většinou vůbec nevadí a to proto, že nad nimi musím aspoň zapřemýšlet. Bohužel Solaris tak rychle vyšumí, že je nad ním přemýšlet docela zbytečné. (28.10.2009)

Solaris má skvělou myšlenku (ovšem doslova přejatou) a perfektní atmosféru. To mu rozhodně nebudu upírat. Bohužel ale tato mystická a až nadpřirozená cesta, která by se dala přirovnat k 2001, není rozvinuta natolik, aby dala filmu vyniknout. Soderbergh se soustředí na vše kolem, ale uniká mu jemná podstata toho všeho a k závěru kráčí monotónně a bez nápadů k cíli, který většina zájemnců už musela vidět v originále. Vše bylo řečeno už v Tarkovského verzi, což dělá toto Solaris naprosto zbytečným filmem. (13.12.2009)