Solaris

„A smrt nebude míti vlády…“ Vyrovnání se s odloučením, či ztrátou může být při poznání, že lidská inteligence i vnímání jsou v konfrontaci s jinými formami života značně omezené, docela problematické. Když z toho člověk vyvázne (relativně) živ, odchází s ponaučením, že pokud lpět na nějakém životě, tak na tom, co patří tomu nejbližšímu.. Dvě stě kilová korpulentní dáma zvaná Forma zalehla střízlíka Obsah a konec je zcela mimo Lemův lem, nicméně v rámci celku, melancholické lovestory, v níž vesmír hraje až druhotnou roli, proč ne. Natascha McElhone umí roztřást kolena, doktor Ross se taky snaží, přechody mezi flashbacky a lodí jsou neuvěřitelně plynulé a vesmír tepe hypnotickým, ambientním hučením. Nevím, jak to ten Soderbergh dělá, ale jeho filmy jsou nasnímané tak, že v nich všechno vypadá dobře. I Clooneyho chlupatý zadek.. (25.03.2013)

Právě proto, že si z mistrně napsané předlohy Stanislawa Lema vzal Steven Soderbergh jenom základní dějovou linku, je její filmové převedení neuvěřitelně rozvleklé i díky necelé stominutové délce. Jistě, nejsem přítelem „kopírovaných“ knižních adaptací, ale snaha o plané filozofování na téma lidského života a jeho ceny je při velmi přímém bazírování na předloze dosti rozporuplným tahem.Většinu síly se Soderbergh snažil vložit do dialogů, jenomže ty kromě údernosti, stylu a švihu postrádají taky logický smysl a režijně nikterak objevná práce sice drží atmosféru v hodně temných koutech, ale mnoho scén není dotáhnuto do konce a celkově pak film působí dojmem obrovské roztříštěnosti. Naštěstí je zde však výtečná dvojice George Clooney a Natascha NcElhone, kteří se k sobě tak dokonale nehodí, až se to vlastně skvěle pozoruje. Jenomže jako jednotný filmový kousek je Solaris absolutně nestravitelný a to i přesto, že tak krásně vypadá. (20.08.2005)

Viete čo? Založiť v Hollywoode z pozície najsexi mužskej hviezdy planéty Zem filmovú spoločnosť (spolu s kamarátom, v profesijnom živote riadne čudným režisérom) a vyrábať v nej filmy, to je odvaha. Ale robiť v nej remaky sovietskych sci-fi (!), to už je niečo viac. George Clooney, môj milášik od čias obľúbeného pediatra Douga Rossa z Pohotovosti, raz povedal, aby mu radšej zlomil väz film ako SOLARIS, než film ako BATMAN A ROBIN. A zjavne to myslel vážne. SOLARIS mu väz nezlomil (iba na pár mesiacov krehko nalomil). Je to projekt zvláštny, odvážny, snový, záhadný, osobný, tajuplný, meditačný i hrôzostrašný, prekvapivý a neprekvapivý, hodný zamyslenia i útoku. No nikdy nie nudný, ani blbý. Rozhodne je to niečo úplne iné, než čo by ste čakali od chlapa, ktorý sa pravidelne vyskytuje na titulných stránkach časopisov. Navyše je to dobrý príbeh, ak teda máte chuť počúvať. Dole klobúk. Produkcia: James Cameron. Kino Považan NMnV 2003 (06.12.2004)

K mému překvapení Soderbergh oproti Tarkovskému natočil o poznání stravitelnější, svižnější a "neubíjející" adaptaci, aniž by diváka připravil o melancholický a přemýšlivý odér, který k tomuto rozjímavému sci-fi přirozeně patří. Škrty ve stopáži a "zmainstreamování" příběhu však dosti ošidilo filozofický rozměr, je vidět, že postavy se občas musí zastavit a určité souvislosti polopaticky vysvětlit, aby film vůbec dával smysl. Tarkovskij dokázal vyprávět mezi řádky mnohem ladněji a elegantněji, jeho adaptace je vyspělejší nejen myšlenkově, ale i technicky (kamera). Soderbergh dělá ze Solarisu spíše jednohubku, ale za to vcelku příjemnou... 6/10 (01.06.2013)

S velkou nedůvěrou vzbuzenou negativními ohlasy jsem přistoupil ke druhé filmové adaptaci Solarisu. O to větší potom bylo moje překvapení, co Steven Sonenberg dokázal. Komerčně (nebo přinejmenším komerčněji než ten Tarkovského) pojatý Solaris v americké produkci totiž vůbec není špatný. Sonenberg ho natočil po svém a výborně. Použití výrazných odstínů a sytě modré filtry kamery působí spolu s futuristickým pojetím stanice a dvěma slunci planety Solaris opravdu dobře. Flashbacky do minulosti vůbec nejsou špatné a závěrečná pointa se přímo nabízí. (24.12.2008)