Solaris

Jasný dôkaz Soderberghovej nepútavosti. Lemov román je ťažký oriešok. Aj samotný Tarkovskij neadaptoval román dokonale. Ale z jeho diela aspoň ide tá pod kožu derúca sa atmosféra nejednoznačnosti, samoty a nesplnených očakávaní. Americký Solaris je scénaristický blábol. Absencia citov a emócií tak potrebných pre stotožnenie sa s hrdinom je smutným pripomenutím toho, že keď režisér nevie, tak ani Clooney. Jediné čo stojí za pozornosť je Natascha McElhone - pretože je úchvatná a krásna. Ale to už všetci vieme. Vďaka nej sa oplatí pri filme zostať. Bez rozdielu, či je herecky zdatnejšia, alebo nie. Martinezová hudba znova raz bez chyby a Jeremy Davies ako jediný aspoň z náznakom hereckej flexibility a plastickosti. Film je inak zbytočne prekombinovaný, hlúpo povrchný a postrádajúci potrebné čaro filozofických sci-fi filmov. Scény na Zemi sú ale v pohode. Hlavne keď sú umocnené dažďom. Všetko čo sa ale odohráva na vesmírnej stanici, je autorský kŕč bez štipky nápaditosti. Bez poznania predlohy a ruského opusu by to bolo za tri. (18.02.2014)

Pro nekoho trapas, pro jineho jedinecna podivana, na kterou si bude pamatovat do konce zivota. Me se toto Soderberghovo premitani nad zivotem neskutecne zalibilo a George je zde vysoko nad svym hereckym standardem. K tomu ty krasne obrazky a UZASNY hudebni doprovod. A ve sci-fi havu. Pro me neodolatelne chutny koktejl rovnajici se 5 hvezdam. (07.03.2004)

Skoro dokonalé, řekl bych takových 90%. Dlouho jsem v kině nebyl tak unešenej. Vizuálně jeden z nejhezčích filmů co jsem měl v poslední době možnost vidět. Hlavně bych vyzdvihl dokonalý přílet na stanici, to jsem se přistihl jak sedim s otevřenou pusou a vyvaleně sleduju, co se to na plátně děje. Strašně mi to připomínalo 2001 a klidně se přiznám, že se mi Solaris líbil víc. Zatim asi nejlepší film co jsem letos v kinech viděl. (16.04.2003)

Čekal jsem, že napíši ,,americký remake Tarkovského Solarisu", ale musím napsat toto - nový Solaris je zajímavou a neotřelou adaptací původní literární předlohy Stanislava Lema. Vybírá si z ní sice jen některé motivy a základní dějovou kostru, ale Steven Soderbergh navíc přináší zvláštní odér melancholie (celý film je tónován do temnějších a melancholických barev, flashbacky ze Země jsou obvykle zahaleny deštivou clonou, interiéry (jak kosmické stanice, tak i ty ze Země) jsou strohé a působí odcizeně, chladně, kamera často bloudí scénou a některé záběry jsou záměrně rozostřené, navíc ta ambientní hudba...) a akcentuje rozměr psychoanalytického zrcadla podvědomí (nabízí se otázka, zda je naše podvědomí vlastně nebezpečné?) - planeta zhmotňuje to bolestné v lidech... Tváří v tvář svému svědomí pak člověk začíná přemýšlet mimo své obvyklé racio... Stevenu Soderberghovi se podařilo natočit kvalitní sci-fi film jdoucí mimo trendy vytyčené efekty a akcí a pro sebe konstatuji, že se se svým psychologickým rozměrem dotkl čehosi ve mně... Možná romantický podtón, možná nedostatek hmatatelně hlubšího významu mi to však malinko zkazil... (05.10.2007)

Pomaly plynúce, komorné existencionálne dielo bez ohromujúcich efektov, bombastickej akčnosti a kašírovanej umelosti sa sústreďuje na príbeh psychiatra, ktorý pomáha liečiť civilizačné trápenia iných, sám sužovaný stratou manželky. Jedného dňa je povolaný na pomoc pri objasnení záhadných udalostí, ktoré sa stali na vesmírnej lodi skúmajúcej planétu Solaris, vyžarujúcu akúsi komunikatívnu energiu. Po prílete nachádza posádku v značne dekonštruovanom stave, či už fyzickom alebo psychickom. Onedlho príde na príčinu, prostredníctvom ktorej je konfrontovaný nielen so svojím doterajším životom a príčinami smrti jeho manželky, ale aj so sebou samým a s odvahou ponechať svoju fyzickú schránku neznámemu svetu. Je možné z predchádzajúcich vzťahovo-životných udalostí zopakovať si niečo inak a snáď aj lepšie? Nastolené sú aj iné, priamo nevyslovené otázky o smrteľnosti, zmysluplnosti nahradenia starého novým, o možnosti, či nemožnosti zostrojenia kópie niekoho len prostredníctvom myšlienok a spomienok niekoho druhého, o tom, či má človek právo rozhodovať o osude inej formy života, či forma je len fantáziou, vírusom, a podobne. Isteže, knižná predloha Stanisława Lema je kongeniálna, Tarkovského spracovanie vynikajúce, ale ani táto verzia nie je vôbec zlá, čo je vzhľadom na rok vzniku, krajinu vzniku a hlavného hereckého predstaviteľa temer maličký zázrak. (03.08.2004)