Solaris

Děj filmu, který trvá téměř sto minut, by se v klidu mohl nacpat do pětadvacetiminutového krátkého filmu. Po uplynutí první půlhodinky jsem si říkal: "Vždyť se tam přece vůbec nic nestalo!" A i když se to ke konci velmi mírně zlepší, stále se tam prakticky nic neděje. Nejde mi samozřejmě o žádnou přehnanou akci. Autoři dle mého názoru nepřišli vůbec s ničím, pochopitelně ani s poměrně ucházejícím námětem, který vytvořil ve své knize polský spisovatel. Je ale fakt, že jsem se příliš nenudil, ale snaha tvůrců vytvořit rádoby skličující atmfosféru na mě nezapůsobila. Film se snaží vypadat jako intelektuální záležitost. Možná jí i je, ale Soderberghovo Solaris se u mě zařadí jako jedno z nejméně záživných science-fiction. (21.10.2005)

Právě proto, že si z mistrně napsané předlohy Stanislawa Lema vzal Steven Soderbergh jenom základní dějovou linku, je její filmové převedení neuvěřitelně rozvleklé i díky necelé stominutové délce. Jistě, nejsem přítelem „kopírovaných“ knižních adaptací, ale snaha o plané filozofování na téma lidského života a jeho ceny je při velmi přímém bazírování na předloze dosti rozporuplným tahem.Většinu síly se Soderbergh snažil vložit do dialogů, jenomže ty kromě údernosti, stylu a švihu postrádají taky logický smysl a režijně nikterak objevná práce sice drží atmosféru v hodně temných koutech, ale mnoho scén není dotáhnuto do konce a celkově pak film působí dojmem obrovské roztříštěnosti. Naštěstí je zde však výtečná dvojice George Clooney a Natascha NcElhone, kteří se k sobě tak dokonale nehodí, až se to vlastně skvěle pozoruje. Jenomže jako jednotný filmový kousek je Solaris absolutně nestravitelný a to i přesto, že tak krásně vypadá. (19.08.2005)

Skoro dokonalé, řekl bych takových 90%. Dlouho jsem v kině nebyl tak unešenej. Vizuálně jeden z nejhezčích filmů co jsem měl v poslední době možnost vidět. Hlavně bych vyzdvihl dokonalý přílet na stanici, to jsem se přistihl jak sedim s otevřenou pusou a vyvaleně sleduju, co se to na plátně děje. Strašně mi to připomínalo 2001 a klidně se přiznám, že se mi Solaris líbil víc. Zatim asi nejlepší film co jsem letos v kinech viděl. (15.04.2003)

Neviem koľko má tento film spoločné s Tarkovskeho klasikou, ale podľa reakcií asi veľmi málo. Podľa mojej sa jedná o nejakú verziu nezávislého, drahého sci-fi filmu, čo znie možno trošku šialene, ale je to tak. Sodenberghovi pomalé tempo veľmi nejde. Nech radšej zostane pri modernej tvorbe s 'Dannym'. A nebyť kamery a impozantnej hudby tak asi zaspím. Herci mali ale tú výhodu, že aj keď hrali dobre, toľko toho hrať ani nemuseli a tu viac ako už aj tak dobrého Clooneyho radšej vyzdvihnem Jeremyho Daviesa. "...and death shall have no dominion." 65%. (11.04.2008)

Nová doba si žádá nové vize, ale i přesto mi Soderberghova interpretace přijde až smutně polovičatá a toporně odhodlaná tam, kde by neměla. Nejvíc za to může srovnání s Tarkovského myšlenkovým vesmírem, které se zde smrskává na problematiku správného zhodnocení situace v daném okamžiku, popřípadě silnou love story s podtextem porozumění a odcizení. Na to, že se režisér chce opírat pouze o příběh lásky, která může dostat novou šanci, je až příliš často odosobněný a silně tak ubírá na potenciálním přesahu. Navíc s očekávanou výjimkou Clooneyho dost kazí i herci. Natascha McElhone je nepřirozená nejen na lodi, ale i ve vzpomínkách a Jeremy Davies prapodivně a nevěrohodně gestikuluje u jakékoli repliky. Přesto ale i přes mou mírnou averzi k Soderberghově hledání sociálních podtextů přiznávám novému Solarisu jistou hypnotičnost. Divák za to vděčí hudbě, překvapivě živé kameře a hlavně silně citelné blízkosti planety, o které každý z nás alespoň jednou snil. (04.10.2007)