Traffic - Nadvláda gangov

Traffic jsem sledoval pod vlivem Sicaria s natěšeností na Torovo charizma. Ten ale zahodil masku mlčenlivýho zabijáka, v Sodeberghově mozaice příběhů hraje naopak roli Emily Blunt a tak trochu vyděšeně s naivitou zabředává do drogový břečky. Zatímco Sicario sází na jednoduchou linku s drtivou brutalitou, Traffic situaci na hranicích skládá z několika rovin. Samy o sobě jsou chytlavý i tíživý, ale mosty mezi nimi subjektivně nejsou dostatečně nosný natolik, aby film diváka smetl jako Villeneuveho nástupce. Pokud tvůrci nechtěli šokovat syrovostí, chybí mi tam nějaký znepokojivější vyznění, než zprofanovaný "drogy jsou všude, nejde s tím nic dělat". Na druhou stranu se na to i díky hereckýmu osazenstvu hezky kouká a bez stínu Sicariouše bych přemejšlel i nad pětihvězdím. 80 % (07.09.2016)

Soderbergh není zrovna můj režisér no. 1. Jeho Oceanovky mi přijdou jako nablyštěná kára plná prvotřídních hvězd, která ale pod kapotou skrývá motor starého trabantu. Sice se dobře dívá na obal, ale když se má auto rozjet, začne to kašla, kouří se z toho a vítr vám vlasy rozhodně nerozcuchá. Traffic je ale film trochu jiného ražení. Je sice nacpaný hereckými hvězdami, ale nevypadá tak nablýskaně a daleko lépe šlape. Možná je to vážnějším tématem, možná je to i tím, že hvězdy nemají prvoplánově přitáhnout diváky, ale naopak jim vyprávět příběh. Traffic je tak trochu jiný film o drogách. Není to ten obvyklý moralizující typ - "všechno jde pořád z kopce", ale naopak se snaží celý drogový kolotoč uchopit jako celek. Sledujete tak jednotlivé články drogového řetězce a vidíte, co drogy z lidma dělají a jak je těžké a obtížné se jim vzepřít a nebo před nimi uchránit své blízké. Z filmových postav mě zaujala především ta v podání Michaela Douglase. V jakkékoliv situaci ho příběh ukazuje, vždycky si říkáte, že je prostě naprosto bezbranný. Ať už ho vidíte jako protidrogového šéfa USA číslo jedna a nebo zoufalého otce hledajícího po ulicích svou zfetovanou dceru. Pokaždé si s ním osud pohrává jako s loutkou a on se prostě nedokáže bránit. ***Věděli jste, že: "2GAT123" stojí na poznávací značce auta, jímž ve filmu jezdí Catherine Zeta-Jonesová. Vůz registrovaný pod tímto číslem byste ale v Americe hledali marně. Jde o značku fiktivní, používanou filmaři právě proto, aby nedošlo k záměně s reálně existujícim automobilem. Vedle "Trafficu" jste ji mohli zahlédnout například v "Policajt z Beverly Hills 2", "Pošli to dál", "Mullholand Drive" či "S.W.A.T." *** (15.03.2007)

Jakkoliv na čtyři hvězdičky můj dojem stačí, z tohohle Soderberghova kousku jsem až tak nadšený nebyl. Obsahuje sice celou řadu zajímavých scén, vyskytuje se tam řada zajímavých postav a vypovídá o nadmíru zajímavém tématu, ale vadila mi vyloženě roztřesená digitální kamera, v některých případech i použití filtrů a několik motivů ve scénáři taky zaskřípalo. Nejvíc pak ten, kdy si vysoký vládní úředník - v americké hierarchii prakticky na úrovni ministra spojeného v tom nejužším smyslu slova s činností tajných služeb - hledá celý zoufalý svou dceru po feťáckých doupatech. Pokud by se v reálném životě do podobné situace dostal, vyřešilo by se to diskrétně výpomocí příslušných úředníků a "specialistů". Silné jsou scény z Mexika o propojení narkomafie s nejvyššími mocenskými posty v zemi. Celkový dojem: 75 %.V každém případě film disponuje velmi slušným hereckým ansámblem. (14.06.2006)

Zručně natočený, nadprůměrný film o drogách, u kterého mi, narozdíl od jiných uživatelů, kamera nelezla krkem. Díky většímu počtu příběhů a samotnému tématu jsem měl však trochu problémy si najít nějakou postavu, které bych vyloženě fandil, takže mi bylo vlastně jedno, jestli skončí pod kytkama nebo ne. Nějaké moje sympatie měl alespoň Douglas, ale po dost pochybné změně názoru před veřejností a dost nedůvěryhodném chování jeho dcery (od kdy se prominentní, vcelku inteligentní dceruška nechá obšťastňovat od pochybného barevného dealera jen aby dostala fet?!) mě přestal zajímat i jeho osud. Budou to ještě 4*, ale na víc snímek nemá. (19.02.2011)

Pseudodokument, jemuž výrazně dominuje vytříbená forma obrazu stylizovaná do pestrobarevných filtrů modré a žluté. Soderberghovo opus magnum vypadá vedle jeho dalších počinů jako vytržené z kontextu a leč je obsah zranitelný a v celku působí spíše rozpačitým dojmem, v detailech je vidět jeho síla a nejedna scéna se vám vryje do paměti. Škoda jen těch pár nezajímavých dějových linek a střihových hrátek (vůbec bych se nedivil, kdyby původní verze sahala na 4 hodiny čistého času). (10.07.2005)