Traffic - Nadvláda gangov

Asi nejlepší Soderberghův film. Podobné mozaikovité příběhy jsem měl vždycky rád a tenhle rozhodně patří k těm lepším. Máme tu příběhy několika postav a každý z nich má co nabídnout a ani u jednoho se nebudete nudit. Scénár je výborný, Soderbergh nezaváhá ani na okamžik a nesmírně kvalitní herecké obsazení taky nezklamalo. (28.09.2008)

Traffic jsem sledoval pod vlivem Sicaria s natěšeností na Torovo charizma. Ten ale zahodil masku mlčenlivýho zabijáka, v Sodeberghově mozaice příběhů hraje naopak roli Emily Blunt a tak trochu vyděšeně s naivitou zabředává do drogový břečky. Zatímco Sicario sází na jednoduchou linku s drtivou brutalitou, Traffic situaci na hranicích skládá z několika rovin. Samy o sobě jsou chytlavý i tíživý, ale mosty mezi nimi subjektivně nejsou dostatečně nosný natolik, aby film diváka smetl jako Villeneuveho nástupce. Pokud tvůrci nechtěli šokovat syrovostí, chybí mi tam nějaký znepokojivější vyznění, než zprofanovaný "drogy jsou všude, nejde s tím nic dělat". Na druhou stranu se na to i díky hereckýmu osazenstvu hezky kouká a bez stínu Sicariouše bych přemejšlel i nad pětihvězdím. 80 % (07.09.2016)

Soderbergh není zrovna můj režisér no. 1. Jeho Oceanovky mi přijdou jako nablyštěná kára plná prvotřídních hvězd, která ale pod kapotou skrývá motor starého trabantu. Sice se dobře dívá na obal, ale když se má auto rozjet, začne to kašla, kouří se z toho a vítr vám vlasy rozhodně nerozcuchá. Traffic je ale film trochu jiného ražení. Je sice nacpaný hereckými hvězdami, ale nevypadá tak nablýskaně a daleko lépe šlape. Možná je to vážnějším tématem, možná je to i tím, že hvězdy nemají prvoplánově přitáhnout diváky, ale naopak jim vyprávět příběh. Traffic je tak trochu jiný film o drogách. Není to ten obvyklý moralizující typ - "všechno jde pořád z kopce", ale naopak se snaží celý drogový kolotoč uchopit jako celek. Sledujete tak jednotlivé články drogového řetězce a vidíte, co drogy z lidma dělají a jak je těžké a obtížné se jim vzepřít a nebo před nimi uchránit své blízké. Z filmových postav mě zaujala především ta v podání Michaela Douglase. V jakkékoliv situaci ho příběh ukazuje, vždycky si říkáte, že je prostě naprosto bezbranný. Ať už ho vidíte jako protidrogového šéfa USA číslo jedna a nebo zoufalého otce hledajícího po ulicích svou zfetovanou dceru. Pokaždé si s ním osud pohrává jako s loutkou a on se prostě nedokáže bránit. ***Věděli jste, že: "2GAT123" stojí na poznávací značce auta, jímž ve filmu jezdí Catherine Zeta-Jonesová. Vůz registrovaný pod tímto číslem byste ale v Americe hledali marně. Jde o značku fiktivní, používanou filmaři právě proto, aby nedošlo k záměně s reálně existujícim automobilem. Vedle "Trafficu" jste ji mohli zahlédnout například v "Policajt z Beverly Hills 2", "Pošli to dál", "Mullholand Drive" či "S.W.A.T." *** (15.03.2007)

Ten konec. Začne hrát Brian Eno, rozjede se poslední scéna s baseballem. A pak přijde ten finální minutový záběr, Javierovo POV. Všechno se zpomalí, uklidní... Traffic je prostě skvost. Jsem ráda, že mám ještě fakt dlouhej seznam filmů, co jsem měla vidět už dávno, ale nenašla jsem čas. Protože pak mám možnost vidět zase nějaký ten perfektní, bezchybný film. Prostě takovej ten typ filmu, kvalitní drama, které je divácké, vizuálně odlišné, s přesahem, a nad kterým se dá přemýšlet dny. No, tak takovejch filmů se točí už fakt málo, a když už, tak spíš než do kina musí člověk zamířit na netflix... (22.11.2020)

Steven Soderbergh si vypůjčil atraktivní téma obchodu s drogami a zaobalil ho do vypravěčského hávu, který charakterizuje nezávislou americkou kinematografii posledních let. Jeho několikaproudé drama však zdaleka formou nedosahuje brilance např. 21 gramů či Mementa, je to spíše opatrné a předvídatelné ozvláštnění obsahu, podobně jako dokumentární kamera a hra s barvami, která mi v tomto případě nepřijde nijak zvlášť vydařená. Co se mi vydařené zdá, jsou herecké výkony – zejména Benicio Del Toro svým démonickým kukučem napraveného hříšníka opět přesvědčuje na 100%, líbil se mi i Michael Douglas, který bravurně sehrál vystřízlivění typicky amerického sebevědomého politika. To nejcennější v Sodeberghově filmu vidím v příběhu a jeho pointě. V pohledu na onu "válku" s drogami, která je plná beznaděje a deziluzí a v konečné fázi i malých vítězství. Není to nijak radostné vypravění o hrdinech, kteří efektně zničí drogové bossy. Traffic ukazuje, že napřed by takový hrdina musel zničit vlastní děti. Ačkoli mě snímek svými filmařskými kvalitami nijak nenadchl, jsou tu pořád tyhle světlé stránky, pro které stojí za hřích. (10.07.2005)