Vyslobodenie

Scénář: James Dickey .. Co může být tak napínavého na dobrodružném filmu, kde se čtyři kamarádi vypraví splavit řeku, která díky budované přehradě zanedlouho zanikne? Bohužel nic, pokud tedy nenarazíte na párek nepochopitelně šílených horalů. Do té doby se můžeme kochat záběry divoké řeky a jejího okolí a poslouchat rozmanité řeči o špatném systému anebo ekologické narážky, které mají něco do sebe. Napětí je i pak poskromnu, jen ke konci už konečně začíná fungovat i psychologický rozměr, kdy se plánované bezstarostné dobrodružství nadobro mění v událost, která bude její aktéry pronásledovat až do konce života. Kytarový duel neměl chybu. PS: U nás si do lesa i nyní zajdu stejně bezstarostný, jako kdykoliv předtím... poserové ;-) (07.10.2007)

Nářezový snímek Deliverance staví své hodnoty především na neopakovatelné atmosféře okolí sjížděné řeky (která tu v podstatě hraje hlavní hrdinku - jiná "žena" ve filmu není) a bombastickém výkonu Jona Voighta. Nepovažuji se za nějakého kritika, nicméně pár filmů už jsem - troufám si napsat - viděl. O to víc mne pokaždé dokáže převapit, když při sledování postarších klenotů stříbrného plátna narazím na svém monitoru na pecky, ve kterých přesvědčivě a s elánem září nynější senioři ve svých nejlepších letech. Burt Reynolds jako otrkaný polodivoch se mezi čtyřmi kamarády také neztrácí, ale Voight si pro sebe bezesporu ukradnul největší kousek koláče a náležitě si jej vychutnává zejména v poslední části filmu. První scéna s bezchybným, energií nabitým koncertem v podání kytaristy Ronnyho Coxe a postiženého chlapce hrajícím na banjo mne skoro donutila vyskočit z pohodlné židle a zběsile stepovat, a nedivím se, že je v souvislosti se snímkem tak často zmiňovaná. Je také takovou předzvěstí zla a útrap, které hlavní čtveřici potkají: vše začíná pěknou písní a končí brutálním vyčerpáním na hranici smrti. A přesně tohle udělá s divákem i film, pokud na jeho hru přistoupí. Stačí se nechat unášet zprvu sympatickým proudem, pak sjet pár napínavějších peřejí, a ke konci se odvážit do toho největšího rozbouřeného pekla, které je o to děsivější, že je nedobrovolné. (31.08.2009)

Čtyři městští frajeři středního věku přijeli sjet divokou řeku a ukázat horalským buranům, jak se dá správně užívat života. Jenže řeka ani horalé nejsou tak přátelští, jak se domnívali... Budoucí boj už v úvodu naznačuje výtečná hudební scéna trumfujících se muzikantů: http://www.youtube.com/watch?v=1tqxzWdKKu8 Parádní drama o přežití, ve kterém nad jiné exceluje Jon Voight v roli nejrozvážnějšího z výletníků. I jemu však bude ve snech mávat vynořující se ruka... (25.03.2012)

Jen klidně spi, to nic není.... Nejrealističtější survival v dějinách, kterým Boorman ztvrdil nový vypravěčský a tématický impulz americké kinematografie. Nikoli tak šokující, drsné a atmosférické jako soudobý Texaský masakr (který stavěl taktéž na nečekané konfrontaci civilizovaných lidí s partou násilnických buranů), ale takřka rovnocenně znepokojivé díky nepolevujícímu psychologickému nátlaku, který v některých chvílích kulminuje do sfér opravdové hrůzy a znechucení. Za nestárnoucí kvalitu režie plnohodnotně hovoří celá řada často citovaných a slavných pasáží (úvodní banjo duel; zdlouhavá debata o tom, co provést s mrtvým horalem), naopak slabiny se najdou v křečovitých dialozích a trochu také v gradaci příběhu, jehož vrchol přichází krátce po polovině, a posledních dvacet minut už jde zcela mimo rámec nastolené atmosféry a trýznivého duševního nátlaku. Spát půjdu relativně v klidu, být však v kůži některého z přeživších, asi bych si rozmyslel ještě někdy usínat bez pistole pod polštářem... 80% (18.04.2011)

Ač sám není horrorem, s největší pravděpodobností tento film ovlivnil celý horrorový subžánr, reprezentovaný snímky jako Texas Chainsaw Massacre, Hills Have Eyes či Wrong Turn. To jsou ty filmy, v nichž obětmi jsou nic netušící turisté, a vrahy/útočníky různí mentálně nebo tělesně zdeformovaní kanibalové či jižanští burani. (Různé kombinace všech výše jmenovaných vlastností záporáků jsou vítány.) Popravdě řečeno, snad první podnět ke vzniku této horrorové kategorie dal koncem 60. let snímek Easy Rider, který velice hezky ukázal odpor jižanských rednecks k svobodomyslným hipíkům ze severu. Dalo by se říci, že tato klasická road movie v jistém smyslu inspirovala Texaský masakr s motorovou pilou (r. Tobe Hooper) ještě více než Deliverance. Ovšem John Boorman poprvé naznačuje, že nebezpečí nehrozí jen mladým dlouhovlasým volnomyšlenkářům, ale v podstatě komukoliv, kdo přichází z města, a představuje jiný, jižanským venkovanům zcela nepochopitelný životní styl. Ukazuje, že nebezpečím pro turisty nemusí být jen divočina v podstatě kousek za branami civilizace, ale i lidé, kteří tu žijí. Ve Vysvobození dominuje nejen snaha o pokoření přírody (jízda na kánoích po divoké řece), ale je tu záměrně vypíchnuto doslova i znásilnění přírody člověkem (přehrada – „tady všude bude voda“). Je to ale jen ozvěna skutečného znásilnění, jehož jsme ve filmu svědky. Deliverance je film s přesahem: Není jen o tom, co v něm vidíme, ale i o tom, co si u toho myslíme. Vysvobození neovlivnilo jen horrorový žánr. Inspirovalo také Quentina Tarantina (jenž se tím nijak netají) k jisté scéně v Pulp Fiction, a podobnou (i když mnohem tradičnější) story rozehrává Divoká řeka s Meryl Streepovou. I kdyby John Boorman nenatočil další významné filmy, samotné vlivy Deliverance a dokonalost Excaliburu vypovídají mnohé o genialitě tohoto filmového tvůrce. (21.07.2006)