Šťastie

Tak to byl ten nejšílenější, nejúchylnější a nejoplzlejší film, jakej jsem kdy viděla. Hnusnější a divnější herce nemohl pan režisér vybrat (vyjma Lary Boyle). Absurdní děj, scény, dialogy, při kterých bylo člověku trapně, a to vše zabaleno do stravitelně nechutného obalu. S odporem přiznávám, že mě to bavilo. (18.04.2012)

Škoda, že také nemohu potvrdit nával diváckého štěstí, kterým by mě Happiness zahrnul, i když po nejlepším filmovém stěru všech dob, ohromnou to satisfakcí všech odmítnutých, neatraktivních tlouštíků, se nabízelo slibné pokračování ve stejném duchu, nestalo se tak - můj obdiv získal už jen odevzdaný ploužák v zaplivaném baru, který jím náhle zkrásněl a lstivé úskoky k dosažení sexuálních radostí páně Maplewoodova, jinak musím s účastí konstatovat, že za velkou louží nemají originální už ani úchyláky, minimálně srovnání s kolegy ze severu Evropy rozhodně nesnesou a nápomocná jim nebyla ani rozverná renesanční hudba, střídaná allenovsky laděnými instrumentálkami, snad pro zlehčení situací, které by útlocitní jedinci nemuseli unést... no, já snesu rozhodně víc. (18.01.2014)

nekomerční americká komedie s docela podnětnými náměty k zamyšlení. Neznámí herci u mě zvyšují důvěryhodnost tohoto snímku. Mezilidské vztahy je stejně nejlepší řešit s nadhledem a humorem. Proto si mé 4 hvězdičky zaslouží a doporučuji ke shlédnutí zejména náročnějším divákům. [ PŘÍBĚH: 3 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.05.2013)

Všichni známí, kterým jsem tento film půjčila s tím, že je to jedna z nejlepších amerických komedií, které znám, se mě při vracení ptali, proč jsem jim doporučila takovou blbost. Původně jsem uvažovala o tom, že bych měla změnit okruh svých přátel (nebo že bych je mohla rozřezat a nacpat do mrazáku), ale pak mi došlo, že nikdo z nich nedisponuje tak temným smyslem pro humor jako já. Kamarády jsem si tedy nechala a u filmu se směju raději sama. Ale zato pořádně. (02.01.2007)

Tak moje dřívější zhlédnutí Života za časů války se mi opravdu vrátilo jako bumerang, protože některé z postav využil Solondz právě už ve Štěstí, a to nejen totožných jmen, ale částečně i typů charakterů, takže to bylo místy jako neustále se vracející déja vu (naštěstí ve „starší“ verzi bylo využitou mnohem větší spektrum podivínů). A také atributy Života odpovídají těm ve Štěstí (znovu vládne absurdita), jen jsou propracovanější, vypointovanější, rozhodně jsem se podstatně víc bavil (nejvíc asi u scén s psychiatrem, ať už to bylo jeho „zaujaté“ poslouchání pacienta, vlastní způsob terapie či dobře mířené otcovské rady synovi; dost často pomohla i harmonická hudba nehodící se do daných situací). A přibylo i více cynismu (nikým nepostrádaný kolega Andy) a rytí do všech těch pokrytců (kteří přitom mají své vlastní úchylky, kostlivce ve skříni) a všemožně se přetvařujících jedinců (společnému posezení dvou „dokonalých“ sester se stejně tak „skvělým“ životem se snad ani nejde nevysmát). Na druhou stranu nechybí ani vyloženě vážné scény, které jsou trochu jako pěst na oko a kvůli nim pak film působí poněkud nekompaktně. Proto dávám pouze slušné 4*. „Co by se stalo, kdybych mu sehnal...profesionálku, chápeš?“ – „Profesionálku?“ – „Děvku. Co by ho to mohla naučit. Pro začátečníky, chápeš...zaučit ho.“ – „Ale, Joe...je mu jedenáct.“ – „No jo, máš pravdu. Máš pravdu. Už je pozdě.“ (22.07.2014)