Šťastie

Tak nevim co v tomhle snimku mam vlastne najit a popravde ani me nebavi neco hledat, protoze jsem se pronudil do 3/4 filmu a pak jsem to jednoduse vypnul. Mozna jsem jen neporozumnel co nam tvurci chteli rict, jestli teda vubec neco. Vim z vlastni zkusenosti, ze svet je plny jeste horsich a podivnejsich zivotnich osudu, ale tohle pochmourno bylo i na me depresivni a nudne. Pri sledovani jsem mel neutuchajici touhu nacpat si svoje ponozky do pusy a soucasne prelozit celeho Hamleta do klingonstiny, jen abych nemusel dal pokracovat ve sledovani tohohle nekonciciho pribehu co nikam nevede a tahne se jako smrad nedelnim ranem jednou malou jihoceskou vesnici. (03.10.2009)

Dopozerala som v Lumieri Posledného jednorožca a počkala si na Happiness. Ten film som mala potom v hlave, kým som nešla spať. Ani pred filmom som nebola veľký fanúšik toho, keď sa ľudia oblizujú so psom, teraz sa na tom ale môžem aspoň škodoradostnejšie zabávať. Inak to bolo výborne zahraté a bolo nad čím premýšľať a zároveň som sa výborne nasmiala na tom čierno-čiernom humore. Snáď s výnimkou pedofílie. Tá mi nikdy vtipná nepríde ani v najmenšom. (Lumiere - 12.4.2014) (10.05.2014)

Tento film by moh kandidovat na rekord v počtu divnejch a úchylnejch postav na metr čtvereční. Mam pocit, že tam snad nebyla jediná normální postava. A divák musí bejt asi taky trochu úchyl a hlavně musí mít smysl pro hodně černej až zvrácenej humor, aby si to užil. Já jsem si to teda vyloženě vychutnával. Ani mi nepřišlo, že film trval skoro 2,5 hod. Uteklo to jako voda. Možná bych měl vyhledat nějakou odbornou pomoc, když se vyžívám v takovejch zvrácenostech. Ale radši jdu hledat další filmy od režiséra Todda Solondze :-) (07.01.2014)

Naprostá ujetina jedinečného formátu, kterou si netroufám hodnotit, jelikož jsem za celý film nepochopil, jestli to Todd Solondz myslí vážně nebo ne. P.S. Hoffmana už ani nemá cenu nijak vyzdvihovat, jelikož jsem tak učinil ve spoustu mých minulých komentářích a velké plus u mě má Dylan Baker, který se výtečně předvedll ve své nemilé roli. (04.10.2009)

,,Neboj se, jednoho dne se uděláš". Stěžejní věta filmu, které bych tolik, tolik chtěl věřit! Štěstí je bizár, v němž se k pointám musíte propracovávat delší cestou, než si v padesátých projuchali bývalí elektrikáři ze Sibiře zpět domů k mamá, do NSR. Chcete-li tedy nasávat pocit, že ti nafrnění bývají nejvíce gogo, obrňte se svatou trpělivostí a nějakou tou lajničkou fetaminů. (31.05.2015)