Šťastie

Toto je film, ktorý chce jednoducho šokovať svojho diváka, ale ja som už na veľmi bizarné veci v podstate zvyknutý. Postavy sú vo filme veľmi dobre vykreslené a jediné čo vadí je to, že človek má pocit, že musí za tie nechutnosti dať zlé hodnotenie čo ja som sa snažil neurobiť. Film sa skladá v podstate zo zopár menších príbehov, ale každý jeden je zaujímavý. Ono vo filme je taký špecifický humor, že ani nie je na čom konkrétnom sa smiať, ale celý film vyznie nakoniec veľmi smiešne hlavne sú smiešne udalosti, ktoré sa vo filme stanú. No niektoré veci mi fakt vadili a nakoniec som tam nenašiel niečo navyše, čo by ma presvedčilo, že si film zaslúži vyššie hodnotenie. Takže úchylný film so zaujímavými postavami dostal hodnotenie, aké si zaslúžil. Je pravda, že takýchto filmov je naozaj málo ako je Happiness. (22.03.2016)

Tak moje dřívější zhlédnutí Života za časů války se mi opravdu vrátilo jako bumerang, protože některé z postav využil Solondz právě už ve Štěstí, a to nejen totožných jmen, ale částečně i typů charakterů, takže to bylo místy jako neustále se vracející déja vu (naštěstí ve „starší“ verzi bylo využitou mnohem větší spektrum podivínů). A také atributy Života odpovídají těm ve Štěstí (znovu vládne absurdita), jen jsou propracovanější, vypointovanější, rozhodně jsem se podstatně víc bavil (nejvíc asi u scén s psychiatrem, ať už to bylo jeho „zaujaté“ poslouchání pacienta, vlastní způsob terapie či dobře mířené otcovské rady synovi; dost často pomohla i harmonická hudba nehodící se do daných situací). A přibylo i více cynismu (nikým nepostrádaný kolega Andy) a rytí do všech těch pokrytců (kteří přitom mají své vlastní úchylky, kostlivce ve skříni) a všemožně se přetvařujících jedinců (společnému posezení dvou „dokonalých“ sester se stejně tak „skvělým“ životem se snad ani nejde nevysmát). Na druhou stranu nechybí ani vyloženě vážné scény, které jsou trochu jako pěst na oko a kvůli nim pak film působí poněkud nekompaktně. Proto dávám pouze slušné 4*. „Co by se stalo, kdybych mu sehnal...profesionálku, chápeš?“ – „Profesionálku?“ – „Děvku. Co by ho to mohla naučit. Pro začátečníky, chápeš...zaučit ho.“ – „Ale, Joe...je mu jedenáct.“ – „No jo, máš pravdu. Máš pravdu. Už je pozdě.“ (22.07.2014)

Síce som nevidel ostatné Solondzove filmy, ale tento tu je taký geniálny, že som ochotný prehlásiť jeho režiséra a scenáristu za génia. Film je nesmierne precíznou satyrou a sebairóniou amerického pokrytectva a seriálového nekonfliktného života v dokonalej idyle, vatičke a sebaklame. Zároveň je nutné oceniť autorov precízny cit vo výbere hercov a hudby a skrátka všetko v tomto filme je organicky funkčnou súčasťou, ktorá dotvára vrcholný obraz. (14.11.2005)

Na americké poměry neobvykle otevřený film, nabízející několik dějových rovin, které se místy prolínají nebo alespoň dotýkají. Herecké výkony vesměs méně známých tváří jsou vynikající, hlavně ten kluk, co hraje psychiatrova staršího syna, tak ten je fakt dobrý. Celkový dojem z filmu mám více než dobrý, nečekal jsem nic světoborného, ale opak byl pravdou. (13.08.2002)

Další z řady devadesátkových mozaiek o divných lidech. Štěstí mi přišlo, jako o třídu hůře natočená Magnolie. Zaujaly mne jen některé postavy a třeba staří manželé, nebo Donna z Twin Peaks tam byly poněkud nadbyteční. Navíc to plynulo odnikud nikam a uzavřela se akorát linie s Dylanem Bakerem. Na téměř dvouapůlhodinový film trochu málo. 50% (17.11.2015)