Šťastie

Vítejte v Americe, zemi neomezených možností a nejroztodivnějších úchylek. Neřekl bych, že postavy ze Štěstí jsou o moc výstřednější než postavy z jiných filmů, akorát o nich víme mnohem víc. Nic nám není zatajeno, díky vnitřním monologům dokonce slyšíme, co si hrdinové myslí. Problémy, které mezi nimi vznikají pramení z jejich neschopnosti naslouchat druhému. Zároveň před sebou skrývají podstatné a říkají si lži. Jsou příliš zahlceni vlastními obsesemi, dosahováním vlastního uspokojení. Solondz obsáhl poměrně široký populační vzorek, aniž by si musel vypomáhat mozaikovitým vyprávěním. Několik různých generací a sociálních skupin spojuje krom jejich závislostí (na zmrzlině, sexu, úspěchu, tamagoči) táž rodina. Také proto může být vše završeno nezapomenutelnou scénou u jednoho stolu. Humor Štěstí je částečně založen na výrazných protikladech mezi postavami navzájem (křehká dívka x hlučný Rus, žena, která sex nenávidí x muž, který je sexem posedlý) i mezi neklidnými postavami a uklidňujícím prostředím (převaha zelené a růžové barvy). Solondzův sadistický smysl pro humor se nejzřetelněji projevuje během rádoby-dojemných okamžiků společného souznění, které vzhledem k naší znalosti souvislostí jako až tak dojemné vnímat nelze. Dialog otce a syna o masturbaci logicky dostává úplně jiný rozměr, když známe otcovo „zaměření“. Nakládání s postavami ale není necitlivé či vysměvačné, jen brutálně upřímné. Podobně by mohla vypadat Americká krása, mít Mendes odvahu ukázat nám holou pravdu. Dokáže-li Štěstí vtipně otevírat ožehavá témata, stejnou zásluhu jako Solondz na tom mají herci. Dobře si asi uvědomovali, že jim účast v něčem takhle nekonformním za ten risk stojí, třebaže většina z nich nepatří, nebo přinejmenším v době vzniku filmu nepatřila mezi velké hvězdy (nejvíce překvapuje účast tehdy pravděpodobně nejznámější Lary Flynn Boyle). V dlouhých záběrech bez střihů mají spoustu prostoru „rozvést“ své filmové charaktery, přesvědčit nás, že si zaslouží soucit. Ano, od pohledu perverzní Philip Seymour Hoffman taky. Štěstí je komedie pohybující se na hraně a jako taková nesedne všem. Mne dokázala rozesmát již prvními minutami. A po skončení? Cítil jsem se šťastný. Doporučuji vám zkusit ji taky. 90% Zajímavé komentáře: Rex Mundi, Radko (22.12.2010)

Tento film by moh kandidovat na rekord v počtu divnejch a úchylnejch postav na metr čtvereční. Mam pocit, že tam snad nebyla jediná normální postava. A divák musí bejt asi taky trochu úchyl a hlavně musí mít smysl pro hodně černej až zvrácenej humor, aby si to užil. Já jsem si to teda vyloženě vychutnával. Ani mi nepřišlo, že film trval skoro 2,5 hod. Uteklo to jako voda. Možná bych měl vyhledat nějakou odbornou pomoc, když se vyžívám v takovejch zvrácenostech. Ale radši jdu hledat další filmy od režiséra Todda Solondze :-) (07.01.2014)

"Don't worry son, you'll cum...one day." Tak to byl ještě víc bizár táta-syn rozhovor, než na jakej všichni rádi vzpomínáme z Prciček. Další moje oblíbené scény: "It's a fact, I bore people.", "Hey, my son is a fag.", "I always thought you will end up alone, without a career, anything. It's what we all thought, mom, dad, your sister. Everyone.". Bylo to hodně úchylný teda =). Klidně mohli jít i dál, ale i tak jsem byl spokojenej. Už jenom ta idyla americký rodinky - ta maminka je moje nejoblíbenější postava. (85%) (10.04.2016)

Asi nejpřesnějším slovem, které v souvislosti s tímto filmem (potažmo jeho režisérem) zaznělo, je ,,zákeřný". Todd Solondz zkoumá hranici divákovy trpělivosti a činí tak navýsost podvratně. Vezme výjev, který známe z desítek amerických seriálů a filmů - spokojená rodinka večeří, dvě sestry se baví na kávě, muž a žena spolu randí, k tomu hraje pohodová hudba - jenomže cítíme, že tak snadné to tentokrát nebude. Pod povrchem totiž něco bublá. Každý má svoji úchylku, své malé tajemstvíčko, svůj problém, se kterým se musí vypořádat... Z tohoto pohledu se jedná o podobné snímky jako Hana a její sestry, Americká krása či Magnólie, jen je to celé dohnáno až na kraj satiry a ještě kousek dál.. Je příjemné, že tato freak-show, která mohla velmi snadno spadnout do laciného šokování, je tak chytře a s nadhledem udělaná, že nepůsobí prvoplánově. Velmi ji k tomu napomáhají výborné herecké výkony od všech zúčastněných. Kdyby Dylan Baker nehrál tak strašnou roli, bylo by to na Oscara! Režisér Solondz nicméně říká: ,,Nedělám filmy pro každého. Obzvlášť ne pro ty, kterým se líbí." Tak jdi do hajzlu Todde, protože mně se líbí velmi! (10.08.2014)

Todd Solondz je pro mě objev. Výborně napsané dialogy, výborné okamžiky - Happiness je nekonvenčnost sama. Solondz se nebojí vlézt do zaječí nory a vytahuje na nás takové věci, které nikde jinde neuvidíte (alespoň v americkém filmu). Konec je "přetáhlý" ve smyslu "kam až scénárista může zajít" (ano, ta scéna se psem je vyloženě nechutná). Nicméně Happiness je neskutečně originální film, ve kterém je spousty silných filmových okamžiků a já se rozhodně vydám po dalších filmech Todda Slondze. 80% (02.07.2008)