Múmia sa vracia

O tom, že méně je více, se můžeme přesvědčit na příkladě Mumií, i když Stephen Sommers a jeho parta si to zjevně nemyslí. Tam, kde v jedničce byl vtip, invence, romantika, tajemno, je tady hafo triků a jakkoli jsou důmyslné a propracované, velmi rychle se na ně dá zvyknout a pak zbyde jen zívačka a nostalgie za roztomilostí jedničky. (23.02.2005)

Příběh se odehrává deset let od událostí z prvního dílu. Manželé O´Connellyovi se znovu vydali do Egypta a vzali sebou i synka Alexe. Podaří se jim nalézt náramek boha Anubia, jemuž před více než 3000 lety před Kristem zaprodal svoji duši, výměnou za záchranu života, král Škorpion. Druhé pokračování si v ničem nezadá s prvním dílem. Je možná trochu přeplácané řadou motivů, ale spád, nápaditost, napětí a humor mu rozhodně nechybí. (08.02.2009)

S prvním dílem se tenhle nemůže měřit ani omylem. Bohužel, tvůrci zřejmě veškeré opravdu kvalitní nápady nacpali do jedničky, no a tím pádem jim pro dvojku zbyl jen odpad. I když i ten je stále ještě celkem dobře koukatelný. Obě hlavní herečky, Weiszová i Velasquezová, na tom ovšem mají takřka zásadní podíl. Btw. Já mít doma takové dítě, jako mají Fraser a Weiszová v tomhle filmu, tak si buď hodím laso, nebo to děcko nějak zprovodím ze světa. (04.05.2003)

Druhý díl Mumie je oproti jedničce velkolepější a bombastičtější. Tohle je super až do chvíle kdy přijdou na scénu ti mrněvý zhnilý trpajzlíci v pralese a pak se film bohužel rozplizne do kupy digitalních efektů. Naštestí klepe pak hned na dveře finále a celkový dojem spravý i samotné postavy. Rick a Eve jsou kupodivu trochu upozaděni a nejvíc hláškuje malý Connerovic syn Alex. Celkem pořád díky Sommersově režii výborná oddechovka. (29.05.2006)

Námět i obsah a scénář šustí papírem žáků poškoláků. V momentech, v nichž si divák jižjiž téměř zvykne na to, že tu jsou alespoň některé příznaky místy zvládaného filmového řemesla, je knokautován násilně nakopnutým dějovým zvratem, který MUMII propůjčuje ráz hodně nastavované a čím dál bezchutnější kaše. Říká se, že pršet nemusí; stačí, když kape. Ale co si počít, když se jazyk lepí na patro a v nedohlednu je i ta efemérní občasná kapička nápadu, záblesku, vtipu, vytržení z pouště stále bezbřežejší nudy? (13.02.2009)