Múmia

Režijně velmi dobře zvládnutý film, který zaručuje dobrou a (částečně) vtipnou podívanou. Atmosféra první světové války sice na filmu není moc znát, ale i tak je dobové prostředí slušně vyladěné. Tenhle akčňák sice překrucuje veškerou pravdu o mumiích, ale vem to čert, hlavně, že je to zábavné. Skvělý výběr herců a i hudba. Velkým tahákem filmu je také úvodní legenda s mumifikací, které nikdy neztratí na působnosti. Navíc jsem po zhlédnutí došel k zásadnímu názoru - nemám rád brouky! (18.05.2011)

Skutečně nenáročná digitální blbost...ale v tom dobrém smyslu. Stephen Sommers umí natočit akční popcorňák s noblesou a že to umí dokazuje fakt, že mě je totálně putna, jak je to celý přetažený a fantasmagorický. Bravo. Rachel Weisz je navíc H&S herečka (hot-and-stylish), koukatelný byl i ten vosel, teda Vosloo (Imhotep). A Fraser mi nevadil nikdy, nemá ten namachrovanej výraz jako McConaughey. (03.06.2006)

Když vyblednou ty přeplácané digitální triky, film už mnoho nenabízí. Ano, Sommers umí navodit dojem, že jeho filmy jsou epické. Jeho dílko je naplněno krásnými výhledy na písečné bouře, egyptská města v rozkvětu, nebo v jakési poutavé nádheře jejich zřícenin (celé ty kulisy rozpadajícího se egyptského sídla musely být strašně drahé), poutavé jsou i kobky plné pokladů. Ale ten film jinak strašně stárne, na rozdíl od jeho předchůdců, protože převážná část jeho kouzla stojí na digitálních atrakcích, a ty už, tváří v tvář dnešním technologiím, nikoho neohromí. Mumie v raném stadiu je vysloveně digitálně odporná (ale ne v tom dobrém strašidelném významu slova), a jeho představitel Arnold Vosloo přehrává jako prase, až se stává komiksovou karikaturou sama na sebe. Jediné, co bez újmy do dnešních dnů přetrvá, je hudba Jerryho Goldsmitha, je nádherná, i po opakovaném poslechu. A pak je celkem fajn, že se film nebere příliš vážně a je místy překvapivě vtipný. Třeba když se uražené hlavy kostlivců odpalují jak při baseballu, nebo když Rachel Weisz zboří celou knihovnu v dominovém efektu. Tuhle scénu si vždycky vybavím jako první, když si na Sommersovu Mumii vzpomenu. (27.09.2021)

Když se po letech diskutuje na téma ´´ nejlepší nástupce Indiana Jonese ´´, většinou dojde ke shodě na Mumii z roku 1999 od Stephena Sommerse. A to ne náhodou. Indiana Jones je možná jenom jeden (respektive čtyři, brzy pět) a srovnávat Indianu Jonese a Mumii není tak jednoznačné, minimálně duchovním nástupnictvím a faktem, že po téměř 25 letech se těchto nástupců vyrojilo ještě méně než šafránu je ovšem jasné, že by se na Mumii z roku 1999 nemělo zapomenout. I proto, že se na ní zub času prakticky nepodepsal, nepřišla tak o své kouzlo a spolu například s prvním Matrixem, Americkou krásou, Klubem rváčů, Šestým smyslem či Magnolii tvoří jeden z důvodů, proč je rok 1999 v rámci filmu tak zásadním pomníkem.   Mumie z roku 1999 z dnešního pohledu působí jako přesně ten ideální blockbuster v té nejčistší podobě, za které by byl dnes rád každý. Funguje v něm děs, napětí, dobrodružství, humor i romance. Stephen Sommers vzal Mumii a dávno po výkonech Borise Karloffa jí pojal tak ideálně svěže na sklonku mezi 20. a 21. stoletím.   Sommers měl tehdy velké štěstí na casting (Brendan Fraser svým podáním Ricka O´Connella automaticky stvořil nového oblíbeného akčního hrdinu) a i když nejspíš nikdy nebude vnímán jako fenomenální režisér, z Mumie tehdy vytěžil maximum. Výpravou v Egyptě, scénářem, který dokázal spousty prvků zpracovat do jednoho funkčního celku a natočil jednoduše bravurní akční blockbuster, ze kterého vyskakují velmi milé vzpomínky i po x zhlédnutích.   Poměrně epické měřítko se solidními vizuálními efekty, které se velmi drží i čtvrt století od vydání (na rozdíl od pokračování Mumie se vrací a legendárního Dwaynea Johnsona v roli Krále Škorpióna). Jednoduchou zápletku Sommers vykoupil tím, že ze své Mumie udělal jednu obří atrakci, která by dnešním blockbusterům mohla být čirou ukázkou, jak na to.   Stačí se zaposlouchat do famózního soundtracku Jerryho Goldsmitha, sledovat ty nádherný kamerový výjevy, sledovat herce, které si své role očividně užívají (i Arnold Vosloo byl na Imhotepa skvělá volba) a především skutečně sledovat, že to Sommers celé vede schopnou rukou, která má šarm, styl, funkční atmosféru v mnoha ohledech (v momentech, které mají být napínavé i čistě zábavné) a především skutečně schopnou ruku. Sommers se možná i díky svým následujícím filmům nezapíše do historie jako světoborný tvůrce, za svou kariéru ovšem dokázal, že má minimálně zajímavé tvůrčí nápady. Což je velmi přítomné i právě v jeho první Mumii.   Mumie není jedním z nejoblíbenějších dobrodružných filmů posledních 25 let pro nic za nic, Sommers v roce 1999 skutečně dokázal v jistém ohledu navázat na původní trilogii Indiana Jonese a dodat prostě skvělé dobrodružství, které šlape i po letech a funguje jako balíček mnoha různých emocí. Parádní vizuál, výrazný styl a především i po letech ukázka toho, jak natočit parádní dobrodružnou záležitost...... (25.03.2022)

7 / 10 Už samotný názov predpovedá, že tento film sa na nič hlbokého nehrá a tiahne rovno na bránku - akcia, akcia, láska, akcia, humor, akcia, akcia, akcia... To je celý dej v kocke a komu sa to zdá málo, bohužiaľ, nič iné tu totiž nenájdete. Kto si však rád zaspomína na staré dobré časy a komu neprekážajú púštne horúčavy a piesočné búrky, tomu nemôžem Múmiu neodporučiť. Napustite fľaše vodou, urobte si zásoby jedla, oprášte staré mapy a na hlavy si nasaďte mundúry, táto jazda bude divoká - ale hlavne zábavná. A to je najdôležitejšie, nie? Že nie? Kobylky na teba!!! (11.05.2005)