Malá rybka

Komentár obsahuje určité spoilery. Najlepšie je vedieť pred filmom čo najmenej... Veľmi príjemné prekvapenie, ktoré si získava diváka postupne, jednotlivými scénami hlavných protagonistov, kde sa príbeh primárne sústreďuje na hlavnú sympatickú dvojicu, čo je určite veľké plus filmu. Scény spoznávania a prvých stretnutí sú nechronologicky pretkané so súčasnou nazávideniahodnou situáciou, kde ľudia postupne strácajú detaily jednotlivých spomienok, neskôr celé dôležité okamihy, až si nakoniec nepamätajú vôbec nič z ich doterajšieho života. Stratíte ľudí okolo seba, svoju lásku a tým vlastne seba samého. K danému človeku už necítite vôbec nič, nakoľko vám to vymaže vašu históriu lásky, chvíle a momenty prežité spolu, to, čo tvorí jadro vzťahu, teda spomienky. Celé to vystihne jedna z viet, v ktorej Emma povie, že vzťahy akoby nešli dopredu, ale dozadu, čo v závere pripomenie aj nadväznosť na začiatok na podobne ladenom mieste prvých a zároveň posledných vzájomných okamihov spoločného života s Judeom. Nakoniec vám ostane len tá malá vytetovaná rybka na nohe. Láska je (ne)zabudnuteľná. Niečo podobné by snáď nechcel zažiť nikto. Ani z jednej strany. 75% (15.02.2021)

Čirá beznaděj, jejíž (minimálně) polovinu jsem prořvala. Někde na anglických stránkách jsem četla komentář, co mě zaujal a co film vcelku vystihuje: Little Fish zanechá nesetřesitelný pocit, že lidé, které milujeme, mají moc spojit nás s tím, čím jsme a na čem nám záleží způsoby, které se nedají zlomit. (09.03.2021)

Chytrý scénář tohoto scifi románku, který zase tak moc scifi není, pokládá otázku, co se stane, když zmizí láska? A jak to bude vlastně vypadat? Závod s časem najít lék nechává film pomalu propadat do paniky, ale zároveň jej dostává na jeho nejvyšší úroveň. Charismatická ústřední dvojice byla do tohoto smutného filmu trefně vybrána a palec nahoru dávám taky za skvělou zasněnou hudbu. (24.02.2021)

Malá rybka ve mně svým obsahem, respektive zápletkou, evokovala vzpomínku na jiný film s podobnou tématikou, tedy záhadné globální epidemie, Perfect Sense, jenže to byla úplně jiná liga. Sice se též jednalo o malý, komorní snímek, též postavený především na postavách, dramatických dialozích a především emocích, jenže Olivia Cooke a Jack O´Connell ani zdaleka nejsou tak výrazní a přesvědčivý jako Eva Green a Ewan McGregor, dialogy v Little Fish nejsou ani zdaleka tak naléhavé a zajímavé jako v Dokonalém smyslu a především emoce nejsou v Malé rybce na rozdíl od britského filmu z roku 2011 ani zdaleka tak působivé a silné. Z toho tudíž vyplývá, že Malá rybka je tedy sice možná na první pohled zajímavá a nevšední podívaná, jenže prakticky ve většině ohledech selhala. Jak jsem totiž zmiňoval, herecky to není žádná výhra, kdy především Olivia Cooke je sakra nesympatické, až iritující děvče, zápletka pak nemá prakticky vůbec žádný spád, navíc disponuje hromadou vážně hluchých míst, fungujících dramatických okamžiků je tu naopak na podobný film minimum, a v neposlední řadě, též na rozdíl od Perfect Sense, nepřináší ani žádné poselství, či zamyšlení se nad celým tím obsahem. No a samozřejmě ty emoce, to je prostě zásadní problém, bez nich takovýto film nemůže prostě absolutně jakkoliv fungovat a v Malé rybce opravdu působí velice chladně a odtažitě. Takže zkrátka, nekoukatelná Little Fish tedy rozhodně není, a věřím, že někoho může i klidně oslovit, jelikož nějaké své kvality prostě má, ale na mě to nezapůsobilo ani zdaleka tak, jak mohlo, respektive mělo, takže já jsem se tím spíš prokousal, než abych si to v jakémkoliv ohledu užil. (12.06.2022)

Emma a Jude, dva mladí, do sebe hrozně zamilovaní lidé. Všechno je tak jak má, život je hezký. Co špatného se může stát? Little Fish je krásný, melancholický a hodně citově založený snímek, jež se zamýšlí nad otázkou, zda je lepší paměť ztratit uplně a smířit se s tím, nebo sledovat, jak vaši nejbližší pomalu ale jistě zapomínají, kdo vlastně jste. Příběh Emmy a Judea se odehrává uprostřed pandemie, kde každého bez ohledu na věk nebo zdravotní stav může postihnout nemoc NIA (trvalá ztráta paměti). Zpočátku je nám nabídnuta pěkná introdukce, kde Emma vypráví o všech následcích této nemoci a také některých lidech, kteří si tímto museli projít. Ovšem tou dobou ještě netušila, že brzy bude mít možnost poznat na vlastní kůži jaké to doopravdy je. Když totiž NIA postihne i lásku jejího života Judea, pomalu si začíná připoustět onu smutnou a nenávratnou realitu; že to co bylo a zatím je, se pomalu ale jistě blíží ke konci. Režisér zde hezky míchá časové linie, skáče z jednoho momentu na druhý. Jde na to jemně a prostřednictvím impresionistického našeptávání, kdy nás za pomoci nádherné hudby na pozadí provádí těmi nejkrásnějšími momenty a vzpomínkami, které spolu hlavní protagonisté zažili. Vrháme se tak do vodního parku, napříč padáčkům padajícími k zemi až po zakázané polibky v nočním klubu a malé rybce v městském akváriu. Tyto okamžiky, které se na první pohled nemohou zdát prachobyčejnějšími, tak získávají v průběhu filmu důležitý význam. Kinematografie je moc krásná, stejně tak jako hudba. Chemie mezi hlavními postavami je nenucená a tak hezky přirozená. Film je jemný, plný emocí, pocitů, a je inspirativní. Příběh těchto dvou lidí zdůrazňuje, že skutečný svět kolem nás je vlastně jen výtvorem naší vlastní mysli, kterou tvoří převážně vzpomínky. A co bychom byli bez vzpomínek? Tento snímek se bude v mém srdci určitě ozývat ještě dlouho. - "They say you can't forget the feelings and I still believe that." (12.03.2021)