Excalibur

Málokdo ví, že se Boorman původně chystal na zfilmování Pána prstenů, což si na poslední chvíli rozmyslel a část kostýmů a brnění pro tolkienovskou adaptaci určené nakonec využil v Excalibrovi. Pro diváckou obec jedině dobře. Artušovskou legendu totiž nešlo zfilmovat lépe, než jak to učinil Boorman a do budoucna ho stěží někdo překoná. I díky použité hudbě, Wagnerem počínaje, Orffem konče, perfektní výpravě a celkově magické atmosféře. (11.05.2003)

Jako minisérie by to fungovalo znamenitě, protože vydržet dvě a půl hodiny sledováním vtipkujícího Merlina, průměrných hereckých výkonů a až přehnaně amatérských soubojů (stačí si uvědomit, jak fantastickou choreografii ve filmu měla v té době Čína) nejde. Scénář a nahá Cherie Lunghi jsou fajn, všemožné artové vychytávky taky. Ale tu otřesnou nudu to zkrátka nezakryje. (26.11.2010)

Nejlepší a nejkrásnější film na motivy legend o králi Artušovi, absolutní vrchol tvorby J.Boormana. Také jej režisér připravoval celých dlouhých deset let! Byť vznikla řada filmů o meči Excaliburu i o samotném Artušovi, žádný doposud tento fantasy opus nepřekonal. Příběh plný temnoty / země je rozdělena/, ale i světla / země a král jednou jsou - symbolika rozkvétajícího sadu/, krve i erotiky / těch sázek, zda-li to v brnění opravdu jde.../. Záměrná nadčasovost je ve výtvarné stránce - brnění rytířů jsou smyšlená, neodpovídají žádné historické době / a možná i ten kouřící rytíř byl záměr:)/. Příběh sleduje zejména boj dobra a zla, nikdy nekončící, boj starého /které odchází - staří bohové.../ s novým / zde křesťanství, nový bůh/. Čas zde proto nehraje roli a je zbytečné hledat historické souvisloti. Ostatně, Artuš byl Kelt, zřejmě, a žil v 6.století, tedy dávno před rytíři.... Excalibur patří mezi mé nejoblíbenější filmy. Viděl jsem ho v roce 1982 v pražském kinu Alfa a nevěřil vlastním očím. Nemaje tehdy video, viděl jsem poprvé ve filmu useknuté ruce s gejzírem krve, vyklovnuté oko, probodnutý bok / Lancelot/...( podezírám M.Gibsona, že zde našel inspiraci pro vynikající Statečné srdce). A to vše na širokoúhlém plátně 70mm. Fronty byly tak obrovské, že než jsme se dostali do sálu, byla úvodní bitva pryč. Nezbývalo, než se druhý den vypravit do kina znovu. Hudba, kamera, herci, vše dokonale sladěné. A zlověstně mihotavé zelené světlo na zbroji a zbraních dává celkovému obrazu nádech tajuplnosti a jakési tísně. Film tak skvělý, že popsat pár slovy jej nelze. Ovšem pro diváka odkojeného obrazovými smrštěmi typu: Zastav a nepřežiješ může být poněkud nudný....Takový divák ovšem asi nezvládne ani filmovou klasiku Bergmana, Tarkovského či československé nové vlny... (21.07.2010)

Asi jsem pochopil, proč je to ten obří fantasy kult, ale nikterak mě to netankovalo. Pravda je, že trikové filmy (zvláště ty, co přišly před nástupem digitálních technologií) stárnou strašlivě rychle - minimalistický Barbar Conan z téže doby, jenž se obešel bez velkolepých efektů, se nechal zubem času ohlodat podstatně méně. Technickou stránku ale člověk odpustí, přeci jen už má Boormanovo dílo něco za sebou a všechen ten ohavný vizuál, přeplácaný mlhou, barevnými světélky a vyleštěnou zbrojí byl tenkrát asi cool. Ne, že by mi bylo z obrázků až tak ouvej - přeci jen hudba vykouzlí fajn atmosféru, na plešouna nominovaná kamera si vybere několik úchvatných záběrů a taky se tu souloží v brnění (fakt!). Horší je to s výpravou a scénářem, protože jestli něco tvůrci Excaliburu neuměli, pak je to vyprávění příběhů; film není dvakrát konzistentní, občas dělá zmatek v postavách a souvislostech (nebo možná předpokládá dokonalou znalost Merlinovských a Artušovských legend) a ke konci už víceméně jenom otravuje. Herecké obsazení a výkony nic moc, každopádně s nadhledem ztvárněná postava kouzelníka Merlina je vůbec to nejlepší, co film nabízí. (15.12.2013)

Nevím, co byste chtěli za herecké výkony, pokud jde o onta tou mythou. Jsou stejně trapné jako Wagner, jako středověké opěvy, jako Homér. Artuš je bájný předurčený král a ne nějaký pan přesvědčivka. A Lancelot? Naprosto přesný panák středověkých rytířských legend: Ikona rytířství, nejzdatnější bojovák, který hledal, komu by sloužil, až ho našel. A samozřejmě zapřísáhlý intaktní milovač královny, jak se za starých dobrých časů slušelo. Ovšem uznávám, že životnější ztvárnění Merlina, nepostrádající smysl pro ironii (jež je mýtu bytostně cizí), to vše šťastně vyvažuje. Ostatně jde přece o bytost, která má už ze svého určení nejen přístup a prostup, ale tudíž i odstup. Jinak pokud jde o mne, největší orgasmus jsem měl, jak Uryens pasuje Artuše na rytíře. A ještě několik menších. Autentický mačo pathos, že mě to místy dojalo až k slzám. Navíc je nutno ocenit odvahu přijít s tímhle šest let po Monty Pythonově Svatém grálu (jemuž Excalibur na několika místech zdatně konkuruje). V celku bych nerad nechal Excalibur bez důkladnější exegese. (11.09.2016)