Excalibur

Dlouho jsem žil v přesvědčení, že je to celé o Sorcerorovi s ocelovým plátem na lebce, který nějaký čas dělal holku smradlavým bezzubým vězňům v zatuchlé šatlavě britského dávnověku, protože ten chudák pořád něco mumlal o tom, že má "anál na prach" a až nyní jsem konečně zjistil, že se jedná o čarovnou formuli ve staroirštině.. Většina filmů bohužel stárne a Excalibur jako by od roku 1981 kouřil 80 cigaret denně, pil jak duha a žil v trvalém, rysy strhávajícím, stresu. V Boormanově zpracování legendy o bouřících se hormonech pod plechovým brněním a souložích v dračím dechu si tak jako jediný zajistil nesmrtelnost Trevor Jones s lehkou pomocí pana Orffa, protože abych mohl o Excaliburu tvrdit, že je vypravěčsky nadprůměrný, to bych musel omdlít a udeřit se hlavou o roh kulatého stolu rytířů z Kamelotu. Kdo chce vědět, jak to tehdá vlastně bylo (hlavně o vlivu britské policie na rozpad Artušovy družiny), ať se podívá na o pár roků starší verzi od Monty Pythonů.. (26.07.2010)

Tohle se mi asi líbilo nejvíc ze všech těch zpracování legendy o králi Artušovi, kulatým stolu a Excaliburu. Jsou tam na tu dobu dobrý bitvy, kde se moc nešetří krví a občas je tam i nějaká ta useknutá ruka, ale je to v mezích normy a vypadá to i docela realisticky. Ve všech těch bitvádh je výborná hudba, ale jinak se ve filmu moc hudby nedočkáte, což je odcela škoda. Celej příběh je dobře propracovanej a má dobrou atmosféru, hlavně první polovina, pak je taková nudná pasáž, která mě moc neoslovila a spíš mě nudila, ale závěr už je zase zvládnutej skvěle a tim se celej dojem z filmu zlepší (23.04.2005)

Klasická fantasy toho nejtěžšího možnýho ražení. V dnešní době možná trošku úsměvná, ale v tý době to muselo bejt dobrý maso. Hlavně ty válečný scény, ty prostě nemaj chybu. Pravda, že v dětství to na mě působilo jinak než dnes, ale i dneska si myslím, že na poli fantasy Excalibur nemá moc konkurenci. (24.04.2018)

Po opakovaném shlédnutí po letech musím bohužel ubrat hvězdičku. Co mě jako náctiletou okouzlovalo, to na prahu středního věku působí nudně, křečovitě až směšně - alobalově nablýskaná brnění, kovový Camelot, v jehož zdech se odrážejí postavy, přebarvené Merlinovo podzemí, jeho rádobymoudré pindy, divadelní přehrávání herců, zkrátka celá stylizace "Excaliburu" se u mě tentokrát takřka minula účinkem. Pořád se mi vtírali Monty Pythoni a jejich "Svatý grál":-). "Excalibur" je pochopitelně lepší a hlavně hlubší oproti popcornovému následovateli s R. Gerem, z některých hudebních pasáží stále mrazí a v mém srdci je pro tenhle film pořád místo. Na svou dobu špička, chápu její kultovnost, ovšem třetí podívání hodlám absolvovat až jako fousatá babka. Třeba se mi to za 40-50 let bude zase líbit tak moc, jako zamlada:-). 69% (16.01.2009)

80% - Klasika. Po mnoha a mnoha letech mě fascinuje seznání, že je tento film vlastně operní inscenací Soumraku bohů, Tristana a Isoldy a Parsifala bez pěveckých výkonů. Na Wagnerovi to de facto stojí. Stylisticky a fetišisticky (“brnění a meč nos vždy a všude, je to symbol... a udělá ti to větší...ehm...ramena”) shodný s tradičními produkcemi jeho oper. Fascinující :) (01.12.2020)