Diskopríbeh

Už v dobe svojho vzniku mi bol "Discopríbeh" cudzí. Ja ako (vtedy) tvrdý metalista som podobných trckov, o akých je tento snímok, nemohol ani len cítiť. A teraz po rokoch; S umiernenejším úsudkom som si dokonca povšimol i príšerné herecké výkony, kŕčovytý pokus o klipovú réžiu a primitívne songy Michala Davida. Takto vizerali filmy o mládeži v socialistickom Československu. Zbabrané sprostosti! * (18.02.2008)

Nestárnoucí fuckin klasika!!!Sjel jsem to tak potisícé a stále trsám na všechny songy(vyjma toho o mamince a Je to blízko, u těch bulím). Je to prostě neskutečně drsné. Třeba když je hlavní hrdina šťastný, tak si jde po ulici a trsá......to je život kurva:D! Já jsem byl akorát za trotla, když jsem to zkoušel. Songy, jsou jedna pecka vedle druhé, Michal David tehdá byl ve vrcholné formě, nyní je shnilé hovado, které tu už nemá co dělat. Chodit si po městě na písničky z tohoto filmu je naprosto skvělý zážitek. Zítra prokrosím Velikonoční trhy jak disko-pán. (27.03.2013)

Film je správně ujetá šílenost z 80.let. Jinak, když vidím, kolik lidí dává odpad z pofidérních důvodů, dochází mi jedno: každá generace má své inkvizitory. Nacisti nadšeně zprovodili ze světa Židy jako příčinu hospodářského propadu Německa. Gotwaldovi komunisti po Vítězném únoru zprovodili ze světa každou známku kapitalismu a v monster-procesech odpůrce komunismu. Dětičky po sametové revoluci kritizují optimistické filmy točené za komunismu, protože už nikoho popravovat nesmí a na komunistické politiky si netroufnou, tak popravují hodnocením aspoň filmy, úspěšné komunistické herce a režiséry, Michala Davida... To je pak těžké podle hodnocení zjistit, jak je film dobrý, že? (21.12.2008)

Příšerná hrůznost, která by v jiné době zajistila autorům zpestření zbytku života v nějakém exotickém rekreačním zařízení. Dobová hříčka o trablech malého kominíčka, pyšné krásky, hloupé, leč dobré kadeřnice, a další řady svérázných figurek, především z řad dělného lidu. Vše je protkáno líbivými popěvky mistra Davida, superhvězdy disconevkusu, který zaplevelil českou hudbu svým "dílem" na dlouhá léta. Hnůj (30.08.2010)

Vím, že na určitou sortu populace účinkuje hudba i osoba Michala Davida jako dávidlo, chápu taky proč, ale taky vím, že jsou to mnohdy jen rádoby intelektuální pozéři. A beze studu se přiznám, že tenhle film, kterej jsem dosud viděl jen jednou v televizi ještě za ČSSR, a podruhý až nedávno kvůli přítelce (byla na něj zvědavá), mě hodně příjemně překvapil. Nejenom, že na české poměry je v něm minimum "úsměvnosti", "laskavé hřejivosti", nebo podobnýho humáče, naprostá většina jeho postav se navíc chová i mluví tak věrohodně a realisticky, až jsem čuměl. Jen ten Potměšil svýho nervního rtuťovitýho fotra dost přehrává, ale zase se mi líbilo, že je to takovej ten správnej panelákovej dělňas v tílku a trenkách a bral jsem to. Nejvíc mě ovšem udivilo, jak je děj filmu na dobu jeho vzniku absolutně apolitický. Ani slovo o socialismu, ani stopa po nějakém "nenápadném" ideologickém manipulování s divákem, naopak polovina děje jede ve stylu "západních" hudebních videoklipů, tehdejší mládež je zobrazena překvapivě nesocialisticky až rebelsky, mezi její hlavní zájmy patří vymetání hospod a diskoték, a čerta starýho jim záleží na socialismu a přátelství s SSSR, potažmo na škole nebo učňáku. Davidovy texty se sice nesou v takovém tom trochu otravném huráoptimistickém duchu, ten však nesouvisí s režimem, ale s věkem hlavních hrdinů. Je s podivem, že do toho soudruzi Soukupovi nekafrali, nechali ho něco takového natočit a ještě to poslali do kin i do televize. Jo a taky je to v dnešní době, kdy frčí sedmdesátkový a osmdesátkový retro, parádní kousek do mozaiky, ty záběry z plzeňských ulic byly senzační, škoda že se netočilo v Praze, to bych zavzpomínal ještě intenzivněji. (18.08.2022)