Vlny

Po tom slabším filmu o Vietnamci na střeše přichází tentokrát Mádl s výpravným, velkolepým a po všech stránkách kvalitním filmem, a vypadá to, že Pojedeme k moři nebyla náhoda a ten člověk je fakt chytrý a talentovaný (a že na to vůbec nevypadá, co?:)) Film pojednává hlavně o nepříliš známé úloze, kterou sehráli pracovníci Československého rozhlasu v srpnu 1968 a je dobře, že byl natočen. Závěr je strhující. A Vojtěch Vodochodský je už definitivně hvězda. Tohle bude jistě český kandidát na Oscara a byť je o třídu či dvě lepší než Zápotek a Bratři, obávám se, že téma nebude v USA nikoho zajímat. Na Lvech ale očekávám nominace ve všech kategoriích kromě animáku a dokumentu (tedy i tam, kde by si to zasloužily jiné filmy). Zápory? Snad jen podivný casting mladšího bratra hlavního hrdiny, který je prezentován jako malé děcko, o které se musí ten starší starat, a přitom při pohledu na ně nejde pořádně poznat, který je starší. Odpady ignorujte, jsou od dezolátů a hejterů Mádla a neviděli to. Kdo viděl, tomu se to líbilo. Divácká známka 1.04 (rekord)! (05.07.2024)

Jiří Mádl dospel na remeselne veľmi zdatného režiséra, natočil nesmierne dôležitý film z hľadiska obsahu a produkčne sa výsledok môže rovnať svetovej triede. Bez debaty. Vďaka vizuálu, kulisám a atmosfére 60. rokov kde ako divak viete k čomu príbeh smeruje ide o silný zážitok. A to myslím tak že pri pár scénach mi telom prebehla husia koža. Keď pocitovo odchádzam z kina s tým že som videl výpovedné dielo s presahom, nepotrebujem zbytočne hľadať chyby. Najviac kvitujem že hlavnou postavou nebol stopercentne kladný hrdina. ,,Uvoľnenejší,, výber skladieb v rámci hudby nezľahčuje ťažkú tému, herci odviedli všetci do jedného prvotriedny výkon a prelínanie reálnych zaberov tiež pridalo na výslednom dojme. Asi som ani nečakal až tak kvalitný film a za také prekvapenie som úprimne rád. (18.08.2024)

Vlny jsou hodně ambiciózním projektem, v lecčems bohužel až moc. Od Mádla jsem dosud nic neviděl, takže mě upřímně překvapilo, jak si v roli režiséra vedl. Snímek totiž působí opravdu světově. Od nápaditých kompozic až po využití a perfektní výběr hudby, která umocňuje jednotlivé scény a jejich dopad na diváka. K tomu přidejte fantastické herecké obsazení a rázem není moc, co po technické stránce vytýkat. Film skvěle zachycuje období 60. let s důrazem na rozhlas a jeho fungování, bohužel se však také věnuje mnoha jiným věcem. Tady už se dostáváme k hlavnímu (a vlastně asi jedinému) problému – je tam toho zkrátka moc a ne každá linka působí úplně dotaženě (bratr, romance se Šťovíčkovou či Dobrovský). Samotné finále kvůli tomu překvapivě není tak silné, jak by se dalo čekat. Příliš mu nepomáhá ani poněkud úmorná akce – vážně potřebujeme po stopadesáté vidět příjezd tanků? Nebylo by lepší zkrátit akční pasáže a spíš pak ukázat následky srpnových událostí pro rozhlas? V téhle podobě totiž závěr působí tak nějak useknutě a nepříliš uspokojivě. Přesto bych řekl, že lepší český film letos neuvidíme. 8/10 (05.09.2024)

Byl jsem až ve třetí vlně letního kina ve Staré Boleslavi a stejně bylo totálně natřískáno. Až tak moc Vlny zarezonovaly národem. A ano, je to jednoznačně dobře. Po mnoha letech se totiž jedná o film, který kvalitní a zajímavou formou vypráví téma, o kterém by měl vědět každý. A především mladé generace, které by neměli zapomínat na to, co se tady kolem roku 1968 dělo. Jirka Mádl svým třetím filmem stvrdil své kvality tak moc, že jsem přes dvě hodiny jenom fascinovaně zíral a podvědomě tleskal. Vlny jsou velký film. Nejen kvalitou, ale i obsahem. Napsány s velkým důrazem na objektivitu a hlavně s top herci dnešní doby. Zde není jeden hlavní hrdina, ale hrdinové, jejichž činy jsou černé, ale i bílé. Prosáklé tehdejší dobou, kterou jim budete těžko vyčítat. Československý rozhlas té doby si ale podobný film jednoznačně zasloužil. (26.08.2024)

Bezesporu velkolepé! Jiří Mádl se sebevědomě vydává do první filmařské ligy. Svým způsobem jde sice cestou nejmenšího odboru pro českého diváka (a jistě i pro akademie udělující ceny) a zkonstruoval vymazlený historický velkofilm o událostech kolem Pražského jara, respektive hrdinech z Československého rozhlasu prokazujících profesní i morální integritu a odvahu. Je neironicky dojemné sledovat český film (dokonce bez koprodukcí, zato podpořený nejen fondy, ale i mecenáši), který má production values na špičkové světové úrovni, od kamery a střihu, přes casting a scénografii až po soundtrack originální i písničkový. I styl jeho vyprávění funguje precizně, promyšleně a přesně tak, jak to tvůrci zamýšleli. Sice je zpracovávaná látka národní kýč (jak praví Kamil Fila) a skutečně nejde nad rámec připomínky doby totality, byť tedy důraz na nezávislost (veřejnoprávních) médií a význam pravdy/lží ve veřejném prostoru je cool. Nicméně je fajn, že tohle vzniklo, protože to má slušnou šanci oslovit např. tzv. mladou generaci a v zahraničí (koneckonců já jsem popsané události neznal do takového detailu a motivuje mě to si dohledávat, jak moc to odpovídá realitě a z jakých reálií to vychází). Nezazlívám Mádlovi patosem nasáklé vyvrcholení, ovšem pro mě to způsobuje určitou odtažitost a obřadnost filmu, který přitom celou dobu zručně a úspěšně budoval vztah s divákem. Respekt tvůrcům a všem kolem tehdejší zahraniční redakce. (11.09.2024)