Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Praha 1967 – Tomáš vychováva svojho mladšieho brata Pavla, sám sa o politiku nezaujíma a snaží sa aj brata od nej držať čo najďalej. Za podivných okolností sa Tomáš nechá naverbovať ako technik do prodemokratickej zahraničnej redakcie Československého rozhlasu, tá získava stále väčší vplyv na spoločnosť a Tomáš sa tým dostáva do nebezpečnej situácie. Film mapuje malú komunitu vo vnútri vysielacích štúdií, ktorá prostredníctvom mikrofónu menila spoločnosť. (Slovenský filmový ústav)

(viac)

Videá (2)

Trailer 1

Recenzie (365)

Slarque 

všetky recenzie používateľa

Jeden domácích filmů, který nabízí přesně to, co sliboval. Teď jen zbývá najít odpověď na otázku, zda to stačí. Po řemeslné stránce je všechno výborně zvládnuté, postavy jsou dobře obsazené a můžeme si opět připomenout důležitost svobody slova a nebezpečí z Ruska. Tedy věci, které jsou bohužel opět aktuální. Ač jsem seděl ve vyprodaném kinosále, tak jsem diváckou oblibu zrovna tohoto filmu stejně moc nepochopil. (70%) ()

Big Bear 

všetky recenzie používateľa

S názory Jiřího Mádla se ne vždy zcela ztotožňuji (on například patří k těm, co si myslí, že bychom si sem měli nastěhovat celý třetí svět), ale jako režiséra jej respektuji a sleduji jeho abych tak řekl zrání. Leckdo si tohoto chlapce vybaví ve Snowborďácích s Vojtou Kotkem coby pubescenta a ejhle, máme tu dospělého chlapa, který se vskutku nebál sáhnout na téma které zde ještě nebylo zpracováno. Ono ruku na srdce, na téma roku 1968 a okupace toho zpracováno bylo po hříchu minimálně.   Vlastně mne ted krom ne zcela povedeného Palacha napadá jen Hořící keř a to ještě ani nerežírovala Češka. Vlny přichá do kin ve skvělém načasování. Jednak je leckdo stihl krátce po smutném výročí vpádu ruSSáckých vojsk do naší republiky a zároveň můžeme se stále větším zděšením sledovat co ten ruSSácký primitivní odporný vychlastaný buranský stepní národ, ta slepá vývojová větev lidstva (jak by řekl pan Darwin) , co dělá za zvěrstva na území sousedního státu. Mile mne potěšilo, že kino nenavštívili jen postarší diváci a k, mladší ročníky nás, takzvaných dětí Dr. Husáka. Moji v to nevyjímaje, mnohdy jsem tam viděl celé rodiny i s odrůstajícími dětmi. Strašně mne to potěšilo, protože tohle je nutné pořád opakovat i jim když se ten rok 1968 zdá jako pravěk. Vždyť v té době nebyl internet ani mobily! Úplně slyším jedno z potomků.. :-) . Já dal dětem v autě ještě před kinem lehkou historickou nalejvárnu, aby se alespoň trochu chytaly na časové ose. Btw. mám dojem, že tohle v dějepise ještě nebraly a kdo ví,  zda se k tomu dostanou. Mnohdy jsem slyšel stížnosti rodičů na to, že se biflují kdo kde zakopl či si koupil placku tenkrát v Horním či Dolním Egyptě, ale na poválečnou historii a Sametovou revoluci se mnohdy po hříchu nedostanou, nebo to je průlet v rámci jedné hodiny... Což je šílené. Pak se nemůžeme divit,  že nás tu stále otravují lidské zrůdy typu Konečné a spol... Kdosi moudrý dokonce navrhl nejdříve učit dějepis 100 let zpátky a pak teprve začít velkým třeskem, brachiosaury a přes australopitéky pokračovat k Žižovi na Bílou horu a dál... No něco na tom je. Mádl ve filmu umně používá filtry, film je zrnitý, barevně působí lehce vyčpěle jako když se díváte na první vyšisované fotky ze zedmdesátek. Diváka to sice pěkně odnese na retro vlně zpátky, ale musíme si uvědomit, že i tehdy byl reálný svět ve Full HD a normálně barevný :-). Měl jsem trochu strach jak se popere se samotnou invazí a díky výše popsanému šikovně propojil dobové záběry s těmi nově natočenými. Vše bylo v barvě, nikde nebyl kontrast mezi herci hranou barevnou částí a vkládanými černobílými dokumentárními záběry, točenými tenkrát.  Díky tomu si také reálně vystačil s jedním ruSSáckým transportérem, tankem a nákladním Zilem či co to bylo. Film provází nabušený soundtrack známých hitů ze šedesátek, nicméně mne zamrzelo, že tam byly i dvě písničky, které už byly použity v Pelíšcích. Kdo ho zná, jistě si řekl, že tam Mádl mohl dát něco jiného. Přeci jen ta doba byla co se týče hudby plná skvělých věcí a je z čeho vybírat  i dnes. Místo toho se ve filmu vsadilo na klasické hity, které byste našli na každém CD best of Czech seventies... Naštěstí,  ač tu píseň miluji, nebo snad právě proto,  jsem byl rád, že k tankům na Václaváku nešoupnul Píseň pro Martu. Herecké výkony byly super , Vodochodský hrál dobře i ostatní. On je takovým typem obličeje té dobé a proto asi i hrál ve Filmu Jan Palach. No a jsme u scénáře. Tam to lehce vrzlo. Jistě si nikdo nebude dělat iluze, že ač velmi zlehounka tály ledy a to až od roku 1967, měli tam soudruzi nejen u mikrofonů sakra prověřené lidi a ano většinou soudruhy komunisty.  Ve filmu to ale vypadá, že rozhlas byl jakousin výspou svobodného odboje uprostřed komunistického Československa. Tam byli ti hodní, všichni včetně ředitele a venku byla ta zlá STB a bolševický prezident Novotný a pluky SNB.  Samozřejmě co se týče událostí pak, jede se celkem podle historických linií a všichni v rozhlase co v tomto ,,odboji'' účinkovali, případně se snažili po letech lhaní a propagandy nabídnout do éteru lidem konečně i pravdu si zaslouží respekt a vzpomínku. Je tedy dobře, že je tento film připomněl. Jak už jsem psal jinde... Baví mne historie, ale ta nezná kdyby... Přesto by mne zajímalo kam až by ten socialismus s lidskou tváří bez okupace dospěl? Lidi v ulicích se nechtěli vzdát vůdčí role strany a jejích představitelů. Naopak, všude na letácích lze číst, že za ní stáli i po okupaci. Ale co to bylo ta strana a ti aparátčíci? Stále komančové. Stále síla,  co zde zlikvidovala demokracii a svobodu,  podporovaná armádou, lidovými  milicemi,  STB a SNB. Dubček byl komanč jak poleno, generální tajemník strany! Co na tom, že se fotil v plavkách na plavečáku,  bavil se se sprostým lidem a tím byl serebrita oproti těžkým předchozím bolševikům typu Zápotockého, Novotného a Gottwalda... To by mne fakt zajímalo jaký komunisticko-socialistický skanzen by tu vznikl. Každopádně film doporučuji a dávám za 4 vlny. * * * * () (menej) (viac)

Reklama

Gemini 

všetky recenzie používateľa

Další z příkladů toho, když se dlouhá léta příprav a poctivé práce spojí do něčeho výjimečného. A prosím Vás, je to FILM, nikoliv dokument. A je to film zacílený na pracovníky Československého rozhlasu v jasně vymezeném období (říjen 1967 - srpen 1968), na nikoho jiného. Historiografická vysvětlování spletitostí vysoké národní i mezinárodní politiky tu nehledejte. Co tu najdete, je skvěle zrežírovaná "reportáž" o stavu (ne)svobody slova a její síle dávat naději. Jedním z producentů je Jan Dobrovský, syn jedné ze zde ztvárněných postav - pozdějšího Havlova kancléře a velvyslance Luboše Dobrovského - a aktivní podporovatel Paměti národa. Myslím, že právě ta dvě slova skvěle vystihují, oč tu běží. V současné době, kdy můžeme číst rozhovory s veterány invaze, vyprávějícími o tom, jak po nich pálil kulomet z Národního muzea, a že jen opětovali palbu. A z těch samých zdrojů o fašistech, a satanistech, a nevím o čem všem dalším. Jak je vidět, metody se za 55 nebo 60 let nezměnily. Nebudu opěvovat herce v hlavních rolích, ti mají "své jisté":), ale vyzvednu Igora Bareše jako ředitele rozhlasu a Tomáše Maštalíra jako ředitele Správy spojů. Naprosto chápu, co slýchám od svých známých, že byli v téměř plných sálech, kde se sedělo do konce titulků a tleskalo... no, abych zůstal odkazu Vln věrný, vězte, že já byl na projekci od 14:30 v multikině, bylo tam tak třicet lidí, namnoze vybavených všemožným občerstvením, a do konce titulků (kde se ještě něco dozvíte) nás zůstalo asi deset. Přitom nevím, co by ta zejména dnešní omladina chtěla víc. Dostali špičkově technicky zvládnutý a zahraný spektákl, u něhož nijak nepocítíte, že má víc jak dvě hodiny. Ale pocítíte leccos jiného... takže to asi byli potomci šťastných komunistů, nebo morálních nihilistů, nebo jsou zhýčkaní tím, že nic podobného jako ti, které viděli na plátně, řešit nemuseli, a je mimo jejich mentální horizont o tom vůbec přemýšlet. Já dávám 90% a říkám, že Pelíšky by měli dávat každý rok na Vánoce a Vlny každý rok 21. srpna. To je taková moje "Dobře míněná rada";) ()

NIRO 

všetky recenzie používateľa

Je čistá radost potkat se po letech s českým filmem světových parametrů. Tohle není žádná komorní uťáplinka o pár lidech, posedávajících u mikrofonů, ale sebevědomý, dynamický a rozmáchlý film, který se nebojí v rámci variace na dobové události používat i postupy klasické, v tom dobrém slova smyslu hollywoodské, filmařiny - a zvládá to skvěle. Jistě, někomu může právě tohle vadit (historikům třeba všechny ty zkratky a fabulace), ale někdo ať si políbí šos, tohle není dokument. Dravý střih, skvěle nasazené dobové písničky i fantastická původní hudba... něco hnidek by se vypíchat dalo, ale pár minut po skončení karlovarské projekce se mé srdéčko tetelí adrenalinem z kinofilského uspokojení a ten orgán o kousek výš filmu přeje, aby určitě nezůstal "festivalovým", rozhodně má zásadní potenciál oslovit i mytického "běžného diváka", který si chce prostě zajít do kina na dobrej biják. A navíc, v kontextu s tím, co se při roku 2024 děje ve světě, může těžko přicházet ve vhodnější chvíli. ()

Dadel 

všetky recenzie používateľa

Po tom slabším filmu o Vietnamci na střeše přichází tentokrát Mádl s výpravným, velkolepým a po všech stránkách kvalitním filmem, a vypadá to, že Pojedeme k moři nebyla náhoda a ten člověk je fakt chytrý a talentovaný (a že na to vůbec nevypadá, co?:)) Film pojednává hlavně o nepříliš známé úloze, kterou sehráli pracovníci Československého rozhlasu v srpnu 1968 a je dobře, že byl natočen. Závěr je strhující. A Vojtěch Vodochodský je už definitivně hvězda. Tohle bude jistě český kandidát na Oscara a byť je o třídu či dvě lepší než Zápotek a Bratři, obávám se, že téma nebude v USA nikoho zajímat. Na Lvech ale očekávám nominace ve všech kategoriích kromě animáku a dokumentu (tedy i tam, kde by si to zasloužily jiné filmy). Zápory? Snad jen podivný casting mladšího bratra hlavního hrdiny, který je prezentován jako malé děcko, o které se musí ten starší starat, a přitom při pohledu na ně nejde pořádně poznat, který je starší. Odpady ignorujte, jsou od dezolátů a hejterů Mádla a neviděli to. Kdo viděl, tomu se to líbilo. Divácká známka 1.04 (rekord)! ()

Galéria (34)

Zaujímavosti (16)

  • Svozový kontejner na odpad, který tvoří kulisu v jednom z průjezdů, v roce 1968 ještě v Československu nebyl používán. (vladous)
  • Scéna z vysílače z Liblic. Reálné jméno postavy technika je Václav Maruna (1908–1984), který byl inspektorem I. třídy. Ten den měl službu. Sověti vysílač obsadili a Marunu tam zavřeli na 3 dny, dokud vysílač „nepředal“ okupantům. Nikoho k němu nepusili. Na vysílači pracoval od roku 1938/39. To samé se mu stalo i v roce 1939, když vysílač obsadili Němci, také měl službu. (saipi)

Súvisiace novinky

MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů

MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů

07.07.2024

V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (viac)

V Karlových Varech byly rozdány ceny

V Karlových Varech byly rozdány ceny

06.07.2024

Po rozmanitých devíti dnech končí největší tuzemský filmový svátek, jímž je Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Během jeho 58. ročníku bylo na plátnech karlovarských kinosálů uvedeno na 180… (viac)

Reklama

Reklama