Réžia:
Jaroslav SoukupScenár:
Jaroslav SoukupKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Zdeněk BartákHrajú:
Jiří Bartoška, Ivan Vyskočil, Ladislav Potměšil, Zdeněk Maryška, Marcel Vašinka, Jan Řeřicha, Jiří Lábus, Josef Nechutný, Jan Kraus, Miroslav Zounar (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Začínající režisér Jaroslav Soukup se pokusil manévrovat v úzce vytyčených politických mantinelech. Na jedné straně se podřizuje režimním skazkám o nutné obraně státních hranic před pronikáním nepřátel, současně se však s téměř dokumentární hodnověrností snaží postihnout tvrdé podmínky, v nichž pohraničníci museli v těsně poválečném období žít... Záběry drsné přírody, ustavičně prověřující lidskou výdrž, vytvářejí vcelku důvěryhodné zakotvení celého příběhu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (90)
Průměrný dobrodružný film mapující neklidné pohraničí v poválečných letech. Překvapivě málo politických vsuvek, i když některé tam samozřejmě jsou (poslech protikomunistického projevu v zahraničním rozhlasovém programu), ale bohužel také málo napětí a skoro úplná absence akčních scén, které přece k tomuto žánru patří... Jasné tři hvězdičky. ()
Film o těžkých začátcích naší Pohraniční stráže v době, kdy nebyla ještě kádrově ani materiálně dobře vybavena a kdy pouze se samopaly v rukou střežili naši pohraničníci čáru na Západ, z něhož se vraceli do svých domovů Sudeťáci, aby pobrali ukrytý majetek, a kudy procházeli lidé, kteří s námi nechtěli sdílet a budovat společnou republiku nebo pouze toužili po dobrodružství. Děj je vcelku jednoduchý a průhledný, vadily mi některé nesrovnalosti, např. sníh na počátku října, ale zvláště ti zarostlí pohraničníci, takové máničky, jaké měli Bartoška, Potměšil a jiní, tehdy nebyly. Nenudil jsem se, ale čekal jsem víc. ()
Snímek se co do představené doby řadí před Krále Šumavy, ač byl natočen o dvacet let později. Můžeme samozřejmě polemizovat, jak moc je nepřesný, jak moc ideologický, ale měli bychom si uvědomit, že my na něj nahlížíme z odstupu čtyřiceti let a především po Sametové revoluci. Tehdejší zpracování v souvislosti s tím, co se na "čáře" dělo, bych označil za velmi věrné - třebaže co do obsahu to mnoha lidem není po chutí. Lidé po válce věřili všemu, co jim slibovalo lepší zítřky a z velkého časového odstupu tomu podřizovali až nepochopitelně své jednání. Navíc Zdeněk Barták ml. vytvořil hudbu velmi dobrou, nebojím se říci, že "pískací" motiv se řadí k těm nejlepším a z paměti jen tak nevymizí. ()
Marna slava ale tenhle kousek uz Soukup neprekona a pak ze se podobny film neda natocit bez zbytecny propagandy kterou je svazan treba snimek Kral Sumavy tohle je takove neutralni opravdu dobrodruzne drama natocene celkem realisticky v peknych exterierech s peknou hudbou tezko rict cim to je ze kdyz Soukup takhle slibne rozjel svoji reziserskou karieru proc skoncil v 80 letech na prorezimnich uhlazenych teanegerskych srackach a nektery jeho jeste pozdejsi vytvory z let devadesatych uz radsi ani nezminovat tot otazka kazdopadne nesporne kvalite tohohle dilka uz se ani nepriblizil ()
Fakt, pohraničníci měli tenkrát na planinách drsný časy. Každý zlý a protisocialisticky smýšlející třídní nepřítel, který proklouzl za čáru, zvyšoval riziko, že tu nakonec nikdo na to socialistické budování nezbude a naopak za čárou bude rapidně vzrůstat počet nepřátel strany a státu a hlavně míru a mírového budování naší vlasti. Blá blá blá, dobrej film o šílenejch děsnejch komoušskejch časech! ()
Galéria (7)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (5)
- Natáčelo se na zámku Broumov, v Boru u Tachova, Plzni, v obci Domaslov a Kořen na Tachovsku, v Michalových horách a Předním Žďáru. (M.B)
- Werwolfové byli němečtí záškodníci, kteří prováděli svoji činnost na konci druhé světové války a bezprostředně po ní. (ArthasKarfa)
- Zbraně, které pohraničníci používají, jsou samopaly PPŠ-41 Špagin s bubnovým zásobníkem ráže 7,62 × 25 mm Tokarev. (ArthasKarfa)
Reklama