Drsná Planina

Pokud si odmyslíme kontext, tak je to film o sympatických chlapcích střežících hranici. Jenže je tu bohužel ten kontext, ve filmu připomenutý zejména poslechem rádia přenášejícího zprávy o únorových událostech v Praze. Zajímavé ale je, že jinak tu ideologie moc prostoru nemá. Ale i toto stačí, aby si člověk uvědomil ten strašný kontext. Je to škoda, potože jinak je to docela příjemné pokoukání na nedělní odpoledne. (29.06.2007)

Tvůrci se toho fakt nebáli, klidně nechali (skoro) hlavní postavy zemřít. Přes tuto skutečnost snímek nepůsobí moc realisticky, nemá tu správnou poválečnou atmosféru a navíc, člověk má pocit, že už to všechno někde viděl. Zajímavost: Od tohoto filmu se datuje ona ohromná Lábusova popularita. Produkční společnost byla přímo zahlcena dopisy od nadšených diváků, kteří chtěli znát recept na ty vynikající knedlíky. Dokonce jeden státní podnik převzal iniciativu, v socialismu to věc nevídaná, recept nějak vyzvěděl a začal tuto pochoutku v osmdesátých letech hromadně vyrábět a zásobovat jí školní a závodní jídelny. Díky! (08.10.2013)

Film o těžkých začátcích naší Pohraniční stráže v době, kdy nebyla ještě kádrově ani materiálně dobře vybavena a kdy pouze se samopaly v rukou střežili naši pohraničníci čáru na Západ, z něhož se vraceli do svých domovů Sudeťáci, aby pobrali ukrytý majetek, a kudy procházeli lidé, kteří s námi nechtěli sdílet a budovat společnou republiku nebo pouze toužili po dobrodružství. Děj je vcelku jednoduchý a průhledný, vadily mi některé nesrovnalosti, např. sníh na počátku října, ale zvláště ti zarostlí pohraničníci, takové máničky, jaké měli Bartoška, Potměšil a jiní, tehdy nebyly. Nenudil jsem se, ale čekal jsem víc. (06.12.2018)

Marna slava ale tenhle kousek uz Soukup neprekona a pak ze se podobny film neda natocit bez zbytecny propagandy kterou je svazan treba snimek Kral Sumavy tohle je takove neutralni opravdu dobrodruzne drama natocene celkem realisticky v peknych exterierech s peknou hudbou tezko rict cim to je ze kdyz Soukup takhle slibne rozjel svoji reziserskou karieru proc skoncil v 80 letech na prorezimnich uhlazenych teanegerskych srackach a nektery jeho jeste pozdejsi vytvory z let devadesatych uz radsi ani nezminovat tot otazka kazdopadne nesporne kvalite tohohle dilka uz se ani nepriblizil (19.12.2012)

Ochrana státní hranice byla v nedávné době zase in a tzv. Schengenský prostor se rozplynul jako protilátky po druhé dávce očkování, a tak jsem si připomenul pro dnešní mládež už neznámé povolání, tedy dříve tak nepostradatelného a hrdinného pohraničníka. Jméno režiséra  sice trochu děsilo, ale  major Maisner (dej mu pámbu věčnou slávu) tu ještě žádné opičky nedělá a byť to nejsou ani žádné Pěsti ve tmě, tak ani  velký průser. Samozřejmě je třeba si odmyslet tehdy neodmyslitelnou režimní poplatnost, která však zrovna tady není něčím nesnesitelným. V některých případech je to i spíš k pobavení,  třeba scéna s vysíláním Svobodné Evropy, kde hlas a tón moderátora připomíná slavné proslovy páně Urválka.   Až polodokumentární styl vyprávění, kde si k žádné postavě nelze budovat příliš osobní vztah, snad s výjimkou dějové linie kolem Ivana Vyskočila, pak podobnému tématu svědčí a z mého pohledu na český film i nebývale chytlavá hudba Zdeňka Bartáka rovněž potěšila.  Na druhou stranu, ač tu zahyne celá řádka i hlavních postav, bez emocí to tak úplně přece jen nefunguje a  ústřední Bartoškův studený psí čumák hrdinného asexuála byl po celou dobu zkrátka a jednoduše otravný.  Tři dávky, rozkaz zněl jasně, nesmí projít... (24.07.2021)