Kamarát do dažďa

Když člověk přihlédne k tomu, v jaké době byl Kamarád do deště natočen a jaké v té době byly možnosti, tak se vlastně jedná o skvělou československou verzi buddy komedie, která je zábavnou i po mnoha letech. Mezi dvojicí Tofi/Vaculík to skvěle jiskří a vůbec se nedivým, že v té době vytvořili parťáctví v několika filmech. Mimo to, film je i vtipný, a když přihlédnu i k dalšímu výbornému hereckému obsazení (Augusta, Hryc), tak nelze jinak než hodnotit vysoko. (22.12.2020)

Pre mňa osobne sa jedná o kultovú záležitosť. Z filmu dýcha atmosféra 80. rokov, neonové farby nočnej Prahy, soundtrack so synth-popovými hitmi od Vaša Patejdla či Banketu a hlavne ukážka že organizovaný zločin mal svoje počiatky už za komunizmu. Karel Augusta a Andy Hryc ako dvaja ústrední záporáci nemajú chybu rovnako ako niektoré hlášky. (30.05.2011)

Jo, je to hodně jednoduchý, hodně špatně zahraný a hlavně místy nesmírně naivní, no ale kdo by v mém věku tento film neviděl a ani chvilku se nebavil. Není to perla, není to kult ani nic podobného, přesto to ovlivnilo celou moji generaci a to se mu musí nechat. O hereckých výkonech nelze vůbec hovořit, ale to je také možná to co mě tak baví. Tofu, herec dvou filmů je vážně k zasmání. (10.04.2005)

Podraz na druhou. Filmová tvorba režiséra Jaroslava Soukupa, předlistopadová i porevoluční, bezesporu nepatří k reprezentativnímu vzorku československé kinematografie, ale svým způsobem vypovídá cosi o lidech a době. Kamarád do deště je dnes, po třiceti letech, spíše dokumentárním prostředkem pro pochopení společenského vývoje v závěrečné fázi perestrojkového období – obraz normalizačního podsvětí je ve filmu ilustrován v nadmíru atraktivním, až nezvykle přímočarém sledu; většina scén doslova pulsuje magickým étosem, který o časech veksláků a jiných podvodníků vypovídá v nefalšované, autentické podobě. Dojem nenucenosti, a přece kritičnosti přitom Soukup vytváří tím, že pošetilosti obou hlavních hrdinů, tedy Michala a Tomáše, konfrontuje právě s realitou doby jako světem promyšlených plánů, schválností, chyb či neuvážených, a snad i neuvědomělých krutostí. Jistou roli v tom všem samozřejmě může hrát i podvědomá nostalgie, spjatá především s osobami Sagvana Tofiho a Lukáše Vaculíka, jejichž herecké kreace i přes nepopiratelnou slabost náleží k dobovým fenoménům; naopak Karel Augusta, nedoceněný hráč malých rolí, zde získal příležitost, jak na sebe upozornit mimo zavedený komediální obor. Některé filmy chtějí delší čas a pokud jim ho dopřejeme, je docela možné, že v nich objevíme jejich skrytou hodnotu, o níž v době premiéry neměl nikdo ani tušení. (23.02.2019)

Ve své době jsem měl oba Kamarády do deště hodně rád. Mezi ústřední dvojkou Tofi + Vaculík to zkrátka neskutečně funguje. Čehož režisér Soukup využil a dle mě jim ušil role na míru. Příběh je mixem napínavého krimi a vtipné komedie, kdy je to dobře vybalancováno a u titulků vždy převládne dobrý pocit. Hudba v podání tehdejších hitovek tomu značně napomáhá. Je třeba přiznat, že moje hodnocení je možná více než jindy subjektivní. Objektivně by bylo možné vytknout dost věcí, ale já to neudělám a milerád dám lepší tři hvězdy. (04.09.2017)